Lucky48

Z mnou podceňovaného seriálu se vyklubal výborný divácký zážitek a pro mě se jen potvrdilo, že Jirka Strach prostě umí. Trochu se zdá, že v samotném závěru nezbylo dost sil k tahu na branku (a celkově by se sem tam něco vytknout dalo), ale vše odpuštěno. Proč? Protože atmosféra, ta atmosféra, to něco, co tady umí jen Strach, vás přinutí se prostě koukat a polykat všechno, co vám servíruje, spokojeně odříhávat jako nemluvně a ještě škemrat o přídavek.

Tak jsem si před časem říkala "Labyrint" přetrpím a nemůžu se dočkat Hřebejkova nového počinu. Oooo, jak jsem se mýlila... Kde začít? Vrah je celkem klikař, protože se při vraždění chová jako pitomec a krásně mu to prochází, nikdo ho nevidí, neslyší, necítí průvan, jeho přítomnost, vykoukne vždy ve správný čas, kdy jeho oběť je vždy poslušně zády k němu. Budiž, jsem ochotná respektovat, že někdo to štěstí prostě má :) Z policejní práce se nám ukáže jen tolik, aby bylo jasné, že je to kriminálka, mladý fracek v podání Bereniky spokojeně "držkuje" na šéfa a rozjíždí si to po svém, psychologický rozbor pachatele včetně vztahového přesahu posouvá amatérismus do netušených rozměrů a závěrečná honička je prostě výzva pro diváka. Ale ano, byly tam repliky, které mě bavily, pro Martina Stránského mám prostě slabost a viděla jsem něco málo z Plzně, kterou neznám. Takže: zkusila jsem to, pobavila se, žasla...emoce to vyvolalo a jednou to stačilo. Ale na příkladu Případů prvního oddělení je vidět, že to jde i jinak. Líp. A to podstatně!

Tak jsem si dnes spravila chuť. Má to sice své nedostatky, které tady již zmínili jiní, ale lze je celkem snadno přejít, díky výborné atmosféře filmu, dobrým hereckým výkonům a hudbě. Je škoda, že takových filmů (nebo tv filmů) už dnes u nás tolik nevzniká, přitom, jak se zdá, to pořád docela slušně umíme. Příjemné komorní drama, slušné dialogy a uvěřitelný příběh. Klidně bych to snesla i delší, protože jsem si to vážně užila.