Floydie

Řekl bych, že Matt Reeves dokázal velmi dobře namixovat nolanovské civilnější pojetí Batmana s "komiksovostí", čemuž pomáhá i Pattinsonův voice-over. Atmosféra je vlastně možná největší předností filmu. The Batman je jak bylo dopředu avizováno především temnou detektivkou a třeba inspirace Fincherovým Sedm je opravdu nepřehlédnutelná. Zároveň si tvůrci si dali opravdu záležet, aby divákovi ukázali, jakou hrůzu může Batman u svých protivníku vzbuzovat a ačkoliv se na tuhle strunu snažil brnkat už Zack Snyder, tady je to o poznání lepší a přestože se akce drží dost při zemi, je možná nejlepší ze všech batmanovských filmů. Samotná detektivní zápletka sice dokáže udržet divákovu pozornost, ale bohužel chybí nějaký překvapivější moment nebo zvrat, který by film povýšil na úroveň Temného rytíře. Problém je i přes téměr tříhodinovu stopáž často zmiňovaný počet postav. Zdaleka ne všechny dostanou dostatečný prostor a působí tak občas jako snaha zalidnit film charaktery z komiksu. Přesto se jedná o velmi zdařilou vizi, která si obligátní sequel tentokrát zaslouží.

Méně je někdy více a tak tři zajímavé premisy v jednom filmu sice znamenají slušný mindfuck, ale nemůžu se ubránit dojmu, že kdyby se tvůrci drželi jen jedné, výsledek by byl lepší.

Kazí to hlavně mizerné hlavní postavy, které jsou ještě špatně obsazené. Felicity Jones je přesvědčivá asi jako "domácí úkol mi sežral tchoř" a Diego Lunas má prostě křivácký xicht a člověk tak celý film čeká, kdy někoho bodne pod žebra.

Keanu Reeves, který opět dokazuje, že hereckého talentu pobral asi jako Jirka Krytinář, za hodinu a půl postřílí asi 100 lidi. Všechny naprosto stejně. Zábavné je to tak prvních 5 minut.

Místy je to strašně zmatené a člověk chvílemi rezignuje na snahu pochopit, co se přesně děje ve stylu: "ok, teď si dává Kirk po držce s emzákem, aby mohl cosi zmáčknout, tím cosi otevřít a fláknout kamsi do vesmíru jakýsi aparát," Stojí to na slušném tempu, pár slušných akčních scénách a špičkování posádky.

Interstellar měl být Vesmírnou Odyseou 21. století, ale myslím, že tenhle pomyslný titul ukradne Nolanovi Villeneuve. Je to brilantně odvyprávěné. Např. úvodní přílet, kdy Villeneuve pracuje s klasickým podáním prostřednictvím TV zpráv, ale přesto to dokáže ozvláštnit, je skvělý.Na konci to do sebe krásně zapadne, jeden z filmů, který je lepší s dalším zhlédnutím. Budoucí klasika.

Cumberbatch do role sedí perfektně, ale to asi nikoho moc nepřekvapuje. Přece jen je to už jeho klasická poloha. Začátek filmu je skvělý a během pár scén má divák o charakteru Strange jasno. Problém nastane, když se hlavní postava začne seznamovat s magií. Vizuálně to všechno vypadá hezky, ale působí to hrozně uspěchaně. Všechny pravidla, která se Strange dozví, jsou během pár minut porušeny, takže člověk vůbec nemá dojem, že by se něco důležité dělo. Humor často nefunguje a některé hlášky vyzní vyloženě do ztracena. Pro Marvel už klasickým problémem je slabý záporak, který je jedno velké klišé.

Kazí to dialogová doslovnost podobné té v Českém století. U seriálu z produkce České televize jsem to chápal, ale u Spielberga, který si snad už může točit jak chce, to zamrzí.

V první řadě je třeba říct, že film se nezabývá nějakým vysvětlováním a automaticky počítá s určitými znalostmi světa Warcraftu, což mi přijde minimálně problematické. Nabízí se otázka, zda film vůbec může stát sám o sobě. Samotná kostra příběhu není úplně špatná, ale strašně ji podkopává nohy uspěchanost vyprávění. Filmu by slušela minimálně o hodinu delší stopáž. Takhle žádná z poměrně velkého počtu postav nemá hloubku a třeba vztah Lothara a Garoby působí až nechtěně komicky. Zároveň mám dojem, že se tvůrci spálili, když se snažili přesně přenést vizuál her do filmu. U orků to funguje a vypadají trikově výborně, ale předimenzované zbroje a zbraně Aliance působí často směšně.

Nic převratného. Jednak se tvůrci nepokusili o nějaký nový pohled na osobnost Filipa Topola a jednak ani klasický medailon shrnující život bezesporu výjimečného člověka film úplně nefunguje, jelikož je příliš patrná úzkostná snaha vyvarovat se syndromu mluvících hlav a tak některé scény mohou být poměrně matoucí. Otázkou tak zůstává komu je film vlastně určen, pokud se zarytí fanoušci Psích Vojáků nic nového vlastně nedozví a méně znalému divákovi zůstane spousta otázek. Na druhou stranu je třeba uznat že tvůrcům se podařilo vyzpovídat většinu lidí s životem Filipa Topola úzce spjatých a mnohdy jde o velmi zajímavé vyprávění. Plusem jsou samozřejmě taky záběry z legendárních koncertů Psích Vojáků.