Takovej barevnej vocas letící komety

Záslužný, protože zasloužený dokument. Jsem za něj moc rád, postrádal jsem v něm ovšem výrazné, silné, zapamatovatelné momenty. Jaksi to nemělo koule, což je škoda, protože Filip Topol je musel mít jako medicinbaly. Ocenil bych i souvislejší, umírněnější ukázku tvorby PVO (ve filmu jednoznačně převládala kakofonie) a uměl bych si představit další vhodné pamětníky. Ti, co se tu objevili, navíc dostali jen minimum prostoru. Jedná se o můj čistě subjektivní názor, vím, že tvůrci k tomuto filmu přistupovali maximálně zodpovědně. (11.01.2018)

Filip Topol byl dost zajímavá osobnost, aby to tenhle dokument zachránilo. Jinak to je jako každý konvenční portrét nekonvenční osoby spíš takové plutí po povrchu a na vlně jeho příznivců. Vzpomněl jsem si na Filipovo album Střepy – tohle jsou také spíše jakési střepy jeho života (a mnoho z nich už bylo někam zameteno a zřejmě leží v popelnici). :-/ (08.10.2017)

Čekal jsem víc potom, co Kučera s Hanzlíkem tvrdily před zahájením projekce, že ten Filipův starej pražáckej odér přejde na diváka jako kdyby 90. znovu bouchly dveřma. Samozřejmě, že první polovina i díky Jáchymovy jede, ale dál už je to jenom ČT záznamy koncertů a básníkovy fotky z dovolený. Hlavně, že následná diskuze byla výživná. A nejen kvůli tomu člověku, co se s Filipem potkal na jeho z posledních koncertů ve Zlíně. „Jen tam tak seděl a popíjel čaj, lidi k němu chodily a cloumaly mu s ramenem.“ (01.10.2015)

Vždy, když hodnotím dokument, kladu si otázku, proč vzniknul a co je jeho cílem. Co bylo impulzem pro tvorbu tohoto dokumentu, zdá se mi být zjevné. A pak se ptám, proč až teď? Nebyl snad Filip Topol zajímavou osobností už za svého života? A tak skládáme tu mozaiku domněnek, protože není co říct, i když je toho zároveň tolik k vyslovení. A právě takový mám z tohoto dokumentu dojem. Jako, kdyby někdo slepil pár archivních záběrů s výpověďmi přátel a blízkých, proložil to muzikou a bylo hotovo. V dokumentu pro mě nezaznělo příliš nového, naopak jsem v něm spoustu věcí postrádala – především hloubku, do které by se dalo ponořit – vždyť tady Filip zanechal tolik osobních zpovědí! A to už se ani nebavím o míře invence celého dokumentu, která ustrnula těžce v mínusu. Asi proto mě nejvíc oslovily některé dosud nezveřejněné archivní záběry a taky to, že jsem konečně viděla tu Filipovu „dívku odjezdu“. (25.09.2015)

Spíš slabší než dobré. Žádná posloupnost, spoustu chybějících dat a údajů, vypovídací hodnota minimální. Možná jsem moc ze starý školy, ale přišlo mi to jako kaleidoskop střípků z Topolova života navíc dost vystavěný na starých rozhovorech s ním. Jak to bylo s nemocí, chlastem a ženskýma se dozvídáme jen okrajově, o smrti tam není skoro nic. A to je velká škoda a trochu zahozená šance. Ale pořád lepší než nic... (01.01.2017)