Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (1 626)

plakát

TRON: Legacy 3D (2010) 

Nejdražší komedie všech dob, žel bohu, ne pro pány od Disneyho (nejdražší asi jo, ale víte, co jsem myslel). Vizuál je povedený, občas vám dokonce polechtá pověstné panty od úst. Ale pak se začne vyprávět, povídat, hrát a ani příjemný Daft Punk nezakryje, jaká volovina se vám před očima odehrává. Sheen, Murphy a Hedlund jsou fakt mimo, navíc poslední mluví jak batman. Kosinsky umí zjevně jen s trikama (v předchozí tvorbě se u něj nemluvilo, natož vyprávělo), takže scénář od 4 a více lidí je peklo, deus ex machina, vteřinové zvraty charakterů, občas i nuda a pak jsou tu některé záběry do očí zúčastněných. Invalidita podání hlášek je už jen třešnička na dortu. Prostě můžete se smát, můžete kroutit hlavou, ale ani ve 3D vám to nepřijde jako dobrý film. S Avatarem vůbec nesrovnávejte a vychutnejte si práci dvorního kameramana Davida Finchera. V počítači se vede válka - v jednom nebo více?- tak nějak jde i o náš svět, ale je to stejně jedno, protože pak přijde Sheen a vy prostě nestačíte zírat... 40%

plakát

Velká žranice (1973) 

Po návštěvě Decadence Now! jsem se konečně odhodlal shlédnout tento film vcelku a v originálním znění. Celý příběh je vlastně spirála úpakdku, kterému jednotliví hrdinové postupně propadají, stáhnou sebou i dámskou společnost a ukážou opět tu tolik skrývanou animálnost buržoazie. Obsazení je hodně na ksicht, takže chlapci prostě nemůžou zklamat, žena barokních tvarů, snad nemá scénu, která by nepřipomínala slavný obraz a atmosféra snímku je na pomezí znechucení a okouzlení. Škoda, že Ferreri natolik věřil, ve své umění, že odmítl stříhat, takže film by mohl být klidně o 30 minut kratší a sdělil by nám vše mnohem intenzivnější formou a Mario Vulpiani je klasická stará evropská škola, takže kamera se nehne ani o píď a vše je snímané formou mezi divadelní scénou a obrazem. Na druhou stranu, už dlouho jsem u filmu neměl takový hlad, charaktery opravdu baví i zaujmou a celkový námět ten film prostě utáhne, jen to mohlo být mnohem silnější a zapamatovatelnější. Parta přátel se rozhodne, že stráví pár dní společnými radovánkami a hodlají se bavit jako o život... 80%

plakát

Domů na Vánoce (2010) 

Skandinávská odpoveď na Lásku nebeskou (samozřejmě přeháním). Několik příběhů, jež se odehrávají právě na štedrý den, se nám snaží ukázat, že na těch rčeních o vánočních slibech, laskavosti, upřímnosti a poetice něco bude. Herci jsou povedená parta, režisérovi se daří držet vděčnou atmosféru v mezích neotravnosti. Jen je škoda, že kvalita jednotlivých epizod je dost různá, stejně míra násilnosti poučení z nich plynoucí. Na druhou stranu po dlouhém dni film docela dokáže vyčistit hlavu a rozdělat jiskřičky vánoční nálady, což byl asi jeho účel a tudíž si své diváky zaslouží. Malé město, vánoce, sníh a takové hřejivě lidské příběhy, ale nebojte, netočil to Dušan Klein:-)... 60%

plakát

Red (2010) 

Taková komiksová variace na Expandables. Jsou tu lepší herci, ale v trochu víc v pozdním věku. Odehrává se to víc ve městě a hlavní slabina je v režisérovi a kameře. Schwentke totiž vyniká naprostou nenápaditostí, absencí smyslu pro vylepšení dobře napsaného gagu timingem a jeho filmy vždy postrádají nějaký celkový drive. Red diváka baví, herci jsou výborní, příběh vcelku funguje a na výpravě se nešetřilo, jenže Ballhaus snímal první akčnější snímek a je to sakra vidět. Občas má dokonce rozhozenou ostrost, kamera se pohybuje jen na tři způsoby (co bychom za to v Čechách dali) - všechny už jsou dneska okoukané i v televizi - a přestřelky i souboje mu prostě moc nejdou. Škoda že takhle zábavný komiks dostal tak průměrný team, že by ho dnes nepustili ani ke Kobře11. 40 let poctivé práce a konečně přijde penze, jenže přechod do odpočinkového módu není lehký, zvlášť když se ukáže, že jste v práci občas dělali větší skopičiny, než jste si původně mysleli... 60%

plakát

Dopisy pro Julii (2010) 

Dělat si z tohoto filmu terč vlastního ostrovtipu je až příliš snadné. Motivy lásky v Evropě, střet mladého a staršího hledání "toho pravého," zapojení místní legendy a turistického lákadla, střet britského sarkasmu a amerického naivního pozitivismu a mohli bychom takhle pokračovat dále. Winickovi se vcelku podařilo z toho vytepat fungující atmosféru, slunná Itálie, Amanda, která splňuje definici hezké "typické" američanky včetně těch baculatých tváří, laskaví a veselí Italové a láska. Jenže scénář psal brouk pytlík, jenž se narodil v kině Zábradlí a viděl tam ty nejslavnější rom-kom za poslední 50. let a naprosto bezostyšně z nich krade beze špetky vlastního vkladu či invence. V první hodině je to škoda, ale Winock to atmosférou ustojí, ale co se děje a říká v poslední půlhodině, to vám nezařídí ani extáze. Gary nám všem definitivně dokáže, že vyprávět neumí a s kamerou dovede jen to, co se dělalo už před třiceti lety. Celé to peklo začne rozhovorem před prvním polibkem, pokračuje příjezdem na koni a vyvrcholí dvojitou Patricií, povím vám, to by nezvládli ani v Jižní Koreji (možná v Severní, ale musel by to točit sám Kim). Mám pro Amandu slabost, středomoří je mi sympatické, s Bernalovým charakter bych rád prošel ochutnávky (ač mi bylo líto, co vše zde musel "hrát"), happyend ani láska mi na plátně nevadí, ale italské disko v autě a 30 minut lacinné náhražky emocionálního cukru přejít nedokážu. Američanka přijede s workoholickým manželem do Itálie, odkud poblázní Britku do její mladistvé lásky a sama si udělá ve svých vztazích bordel, jo a budou tam ty věty o prvním pohledu, osudu, "nikdynevzdávání" a samozřejmě záměna sokyně v lásce... 45%

plakát

Crazy Heart (2009) 

Ideální role pro herce, jehož už opustilo mládí. Měsíc se nepřevlékl, na dietu se vykašlal, whisky neodmítal a holení zamkl na deset západů a Stanislavski se plácal štěstím do stehen. Jeff navíc umí i hrát, takže mu toho country-zpěváka, co věčně navátej musí dál tu káru showbussinesu táhnout sám, opravdu uvěříte. Vedlejší role jsou obsazeny velmi solidně, z country je vybraná ta lepší část, takže se to dá poslouchat a prostředí má své malé kouzlo. Kamenem úrazu je Cooper, ve filmu snad není jedna zajímavá scéna, vizuál šedivý, příběh otrhaný jak Badovi džíny, stopáž dlouhá jak špatné turné a tempo horší než ta píseň, u které Blake tak vesele zvrací. Soška je tak nějak v rámci trendů americké akademie pochopitelná, ale film je jenom jeden ze životopisů, navíc prostý jakékoli svěžesti. Bad Blake chlastá 30 let non-stop a jen tak mimochodem prožívá úpadek své zpěvácké kariéry, až potká ženu, jenž mu změní život - no páni, to tu ještě nebylo!... 50%

plakát

Maso a krev (1985) 

Vcelku si dovedu představit zděšení producentů, když jim tohle Paul hodil na stůl. Nekompromisní obraz středověku plný násilý, krve, sexu a neholywoodského příběhu i poetiky. Paul zde spojil síly s Janem de Bontem a opírá se o jeho pestrobarevnou kameru, která nepostrádá dynamiku a přehlednost. Lidé jsou tu stále ještě napůl zvířata, která fungují dle svých neknižších pudů a tak se prostě tradičního dobrodružství s poučením nedočkáte. A to je prostě něco, co tenhle film nakopává vysoko nad průměr a zároveň odrovnává na poli tržeb. Hauer má na hlavního hrdinu příjemně košatou postavu, Leigh pro lásku obětuje doslova úplně vše (a zároveň se nedopustí kýče) a ostatní to přes výraz nádherně uhrávají. Hudba respektuje dobu i žánr a výprava je poctivá. Verhoeven se občas snaží vyjádřit trochu kritiky, jak ke společnosti, tak ke křesťanství, ale není to žádné násilí na divákovi a dá se to přejít, větší škoda je, že Hauer nemá ten velký meč celý film ;-) Žoldák chce zpátky, co mu vzali i co mu dluží, spolu s partou kolegů v podobné situaci se rozhodnou, že změní své osudy, žel nic nejde tak snadno, jak se naplánuje a kámenem úrazu jsou vždycky ženy... 80%

plakát

Leaves of Grass (2009) 

Rodinné drama s whitmanovou poetikou a jen okrajovou vůní trávy. Příjemně lehký snímek stojí na spolehlivém Nortonovi, sympatickém tónu vyprávění a skvělém scénáři. Nelson není žádný velký režisér, ale psát mu jde a ví kam sahají jeho vypravěčské schopnosti. Komunikuje s divákem s citem, nechává toho hodně na hercích (což mu obsazení dovoluje) a jen lehce přiživuje často neviděnou atmosféru. Asi nemá cenu zastírat, že se mě film hodně dotknul, ale spíš budu sledovat Nelsona scénáristu, než režiséra. Přece jen to vše nejede v jednom tempu, občas je pauza na cigárko a některé epizody vyzní do ztracena či nesmyslna. Pokud nebude čekat další "vyhulenou" komedii, nebudete vůbec zklamaní. Billy jede na pohřeb bratra jenž neumřel, aby zjistil, že ani veškeré moudro antické filodsofie vám neporadí, když chcete začít napravovat život váš i vaší rodiny...80%

plakát

Bílá stuha (2009) 

Velice podrobný obraz vesnice začátku 20. století. Haneke se zde soustředí na drobnokresbu charakterů, vztahů, schematů přežívání, sociálního systému vesnice. To vše nabourovává drobnými impulsy tak, aby zkoumaný objekt zareagoval, ale nezhroutil se a my ho mohli dále sledovat, jak se s jednotlivými ataky vyrovná (absorbuje, ignoruje nebo reaguje). Černobílý obraz, dlouhé statické záběry, velmi soustředěné herectví a absence hudební složky nám vlastně nabízejí takové oživlé fotoalbum z jednoho roku života v německé vesnici. Jakási pseudozápletka ve filmu je, ale brzy zjistíte, že o ní vlastně vůbec nejde a scénář se spíš sestává z jednotlivých fragmentů místního života a skvěle napsaných dialogů mezi hlavními charaktery, které jakoby mimochodem říkají o celé společnosti a době mnohem víc než by se zdálo (učitel vs. pastor a baron vs. baronka). Celé to vlastně funguje jako zobrazení vyprávění (např. mojich) prarodičů z jejich mládí na vesnici - není intenzivní, nemá to vždy pointu a ne vždy je to zrovna zábavné. Zajímavost se snímku opravdu nedá upřít, sdělení je taky silné a velmi dobře formulované, jen ta pomalost a délka filmu (kterým sice rozumím a chápu) prostě nejdou divákovi vůbec naproti. Věřím, že obrazy z tohoto filmu si budu pamatovat, ale že bych se těšil až si těch 150 pomalých minut dám znovu? Byla jedna vesnička, kde klidný život byl, dokud lékař z koně nespadl a hubu si u toho nenabil... 80%

plakát

Srbský film (2010) 

No, tedy efekt na diváka to teda má. Scénář není nic geniálního, ale přes prsty nemlátí, řemeslo také není nijak dokonalé, ale český film to není. Spasojevič umí pracoat s jednoduchými emocemi, vyprávění si nekomplikuje a atmosféra se drží hudbou a... násilím. Musím říct, že v tomto filmu jsem objevil své meze a nevím, jestli se na horor z této lokality ještě někdy podívám s klidným srdcem. Dalo by se tedy říct, že tvůrci uspěli, ale domnívám se, že by divákům prospělo, kdyby to nebylo za takovou cenu. Klasika, doma nejsou peníze, tak otec vyráží dělat to, co mu jde nejlíp, jenže tentokrát vzal job, za který nebude žádná odměna dostačující... 45%