ZkuKol

Mnohem více podobenství, než filosofické sci-fi. Tarkovský sice dbal na detailní zpracování postapokalyptické krajiny, ale celý námět opět jen slouží jako záminka a pozadí, na kterém režisér rozehrává dilemata na mnoho témat, s tím, že odpověď či závěr nedostaneme, to je na nás, abychom je hledali a našli. Nemůžu si pomoct, ale často jsem měl dojem, že se mnou tvůrci vysloveně vyjebávají. Film má atmosféru, poetiku, dobré herecké výkony a i dialogy jsou občas zajímavé, ale naprostá rezignace na non-verbální vyprávění (vše je buď vysvětleno, nebo se to nedozvíte), nekonečné pochodování po opuštěném továrním komplexu a neustále se opakující záběry na znečištěnou vodu, mi dodávali přesvědčení, že mě film zajímá navzdory snaze tvůrcům vyhnat mě pryč od jeho sledování. Moc jsem toho od Tarkovského neviděl, ale jedná se o subjektivně o nejdelší snímek s nejchudší dějovou linkou a nejdepresivnějším dopadem. Jsem rád, že jsem se rozvičil Rublevem a Solaris, jinak bych tenhle film nakoukával týden a můj zážitek by byl hodně pokroucen. Respektuju idee i poselství snímku, ale fanouškem jeho ani pana Tarkovského se nestanu. Někde na zemi je Zóna vzniklá snad dopadem meteoritu - kdo ví, každopádně je to zakázané území, kde se možná nachází místo splněných přání, to dává živobití Stalkerům - místním ilegálním průvodcům... 70% PS: bratry Strugacké mám docela načtené a tenhle film má s jejich díly společného cca 10%

Film se stravitelností ledové kostky o "rubikových" rozměrech. Mně osobně už dělá problém autor předlohy - s Lemem jsem si nikdy pořádně neporozuměl a tak to měl mistr hned od začátku těžší. Prostě vás čekají takřka tři hodiny námahy - soustředění, přemýšlení, vykládání si symbolů a pochybování o mysli své i tvůrců. Tarkovský se příliš nesoustředil na technickou stránku, takže město budoucnosti je budováno spíše symbolicky, žádného "nebeského tance" se taky nedočkáme a tak srovnání s "2001" je spíše tématické. Andrej klade otázek mnohem víc, jde hlouběji a nepodřizuje se vyprávění příbehu, ten mu spíš slouží jen jako záminka a pozadí pro úvahy existenciální i jiné. Divák zde prostě nedostane nic zadarmo a občas dokonce odejde s prázdnou. Dočkáme se některých známých tváří, krásné a oduševnělé Natalji a zklamání v podobě Donatase, takhle si prostě hlavního hrdinu nepředstavuju, moc mu nevěřím, a ještě méně chápu jeho uvažování. Kvality filmu nijak nepopírám, občas jsem jenom němě zíral a byly scény, u kterých jsem si jist, že si je budu dlouho pamatovat. Na druhou stranu, dost věcí se opakuje, některé minutové nájezdy do obličeje hrdinů ve mě vyvolávali pocit plavání v rosolu a jsem si poměrně jist, že tak 50% myšlenek jsem buď nezachytil, nebo nepochopil:-) Na stanici jež se zaobírá pozorováním záhadné planety přilétá psycholog, jenž má zjistit nebezpečí, jež pro lidi (Zemi) toto místo znamená... 70%

Upřímně, z Tarkovského jsem měl respekt jako z nikoho jiného. Andrej vždycky střihá, jen když musí, takže představa, že strávím tři hodiny u něčeho pro mě nepochopitelného a smrtelně nudného mě dost strašila. Ale obavy byly plané, mistr dostál své legendy a já byl za odvahu odměněn diváckým zážitkem. Tvůrce opravdu nejde divákovi příliš naproti, ale na druhou stranu nemusíte být intelektuální spiderman, aby jste se dostali na doslech režisérových myšlenek. Kamera je krásná, nevyhýbá se pohybu, panoramatům a symbolickým obrazům, vyprava poctivá, jen tu a tam poznáte rok výroby (scény v dešti). Scénář je složen z episod Andrejova života, zaobírá se jeho dílem, životem i myšlenkami tohoto talentovaného mnicha. Rublev se vyjadřuje spíše emocemi než příběhem a často se až dostává na lyrickou půdu. Film má naprosto strhující scény (padající kůň, odlévání zvonu apod.) a výborné herecké výkony. Filosofický podtext filmu se tu neodvážím rozebírat veřejně, důležité je, že v divákovi resonuje, celou stopáž ho baví a přemýšlet i diskutovat je po jeho shlédnutí o čem. Zkrátka není se čeho bát, seberte čas, odvahu a energii a investujte ji do tohoto popravdě legendárního filmu! Andrej je mnich-malíř na počátku 15. století v Rusku, není to lehká doba (kdy v Rusku byla) a Andrej není snadná povaha, ovšem jeho tvorba žije dodnes a tento film stejně tak dodnes oslovuje nové a nové diváky... 90%

Asi takhle, se Sophie Marceau bych ocenil i němý černobílý film, kde připravuje škubánky s mákem, následně je vyzvrací a pak po sobě umyje toaletu. Z toho lze poznat, že tentokrát o moc velký zázrak nejedná. Domácnost je průměrná rodinná lehce crazy-komedie, která netrpí velkou originalitou, láká diváka vyžehleným vizuálem alá videoklip 90.let a stojí a padá s ikonou francouzské krásy. Neříkám, že se nezasmějete, ale logika je velmi uvolněná, Danny to hraje přes citrónový ksicht, děti nic moc a soundtrack až na výjimky slabší. Závěrem, Sophie je stále holka-pokušitelka, ale jak zmizí z plátna a nepřijde do minuty vtip, přetáčejte. Manželé jsou tak nějak navzájem zničení svým společným životem, tak se rozhodnou prohodit si své role a spustí tak malé zemětřesení s velkými následky... 50%

Tornatore má slabost pro Sicílii a kouzlo filmu. To ovšem neznamená, že mu to pokaždé sežerem. Nostalgie, figurky, hřejivý humor a sympatický antihrdina jsou sice kalitní propriety, ale přece jen dost okoukané a ani povedené dlouhé scény se steadycamem prostě celkový dojem okoukanosti nezachrání. Chtělo už by to změnu, ale ona mu to akademie i diváci žerou. Hledá talenty pro italský film a teď přijel hledat na Sicílii - to bude poprask na vsi!... 50%

Sena je prostě dvorní klipař Janet Jackson, milovník odrazů světla (od skla, zrcadel, potrhaného plastu, prostříleného auta apod.) a režisér jednoho dobrého filmu - Kalifornie. Velmi zajímavý námět v klipovém provedení s poněkud slabšími dialogy táhne Brad, se kterým bych nedokázal ani obývat stejný vesmír, jak snadno se mu vraždí a Michelle Forbes, které to nejenom sluší, ale i hraje a škoda, že se jí nikdy nepovedlo definitivně opustit TV. Duchovny měl vždycky hlavně nevinný ksichtík a Juliette se zde zmítá v postavách, jaké prostě v 90. letech dostávala a už to nebylo nic nového. 90. léta z toho smrdí široko-daleko, soundtrack a Senova klipařina nenudí, ale ten člověk tak nějak neumí přijít s něčím, co by v divákovi vydrželo déle než 10 minut (snad vaří lépe :-). On píše, ona fotí, vyrazí spolu do Kalifornie za světlou budoucností. V rámci úspor naberou další pár a společně objíždějí místa masových vražd, občas se vyplácí nedráždit hada (osud) bosou nohou... 70%

Velmi poutavý příběh z "vyšší horní." Rechi jsou rodina továrníků s jasnými pravidly, rodiným sídlem a konzervativní morálkou. Tilda Swinton tu dostala roli, jaká se nezapomíná a jestli nebude akademie slepá, tak se dočká další sošky. Le Saux se přestěhoval od Ozona a s kamerou zde obstojí ve všech povinných i volných disciplínách. Adams složil velmi pestrý soundtrack, který pracuje s vášní, emocemi i pointou. Guadagnino si vymyslel zajímavý příběh, dobře načrtl prostředí i charaktery, poctivě vedl herce, ale asi chtěl stihnout víc než se dalo. Několikrát mění tón vyprávění (pečlivé portréty fungování domů vs. sledovačka vs. "malickovské" scény Emmy a Antonia), s tím se pojí i nestálost tempa a občas i nejasnost vyznění. Na druhou stranu potěší precizní dialogy, čtení z obličejů a absence doslovného vysvětlení. U filmu je radost si domýšlet. Vrcholem je ovšem spolupráce čtyř výše zmíněných při dlouhých dynamických scénách, které dává dohromady šikovným střihem Walter Fasano. Luca má zjevně pro Tildu slabost a věk mu poskytju čas na broušení stylu, tak se jich obou třeba brzo dočkáme při dokonalejší spolupráci. Být "výkonou matkou rodu" není žádný med, obzvlášť v dobách, kdy se předává firemní následnictví, láska boří stereotypy a tajemství se derou na povrch... 75%

Než začnete koukat na japonský film, je třeba si uvědomit, že je !japonský! a u japonské akční fantasy si to musíte uvědomit alespoň třikrát za sebou. Kazuaki Kiria je to totiž zcela zjevně člověk, co v mládí spadl do kotlíku, kde míchali extasi s LSD. Casshern byl takřka na cestu do blázince, Goemon má rozhodně přehlednější příběh, jenž by se dal popsat jako klasický středověký rytířský epos v přehypeovaném balení. Kiria používá stejný postup jako Snyder, takže ze zeleného pozadí se prostě nedostanete. Naprosto nezná mezí a co chce, to si natočí - že na triky nejsou peníze, ho nezajímá - takže máte občas pocit, že koukáte na intro tak deset let staré hry - ale dobré intro. Opět jsou tu kouzelné momenty, opět se dočkáme až komiksové akce, nově se dostavil povedený soundtrack a citace se symbolismem našli na rozumnou míru. Bohužel, při tomto posunu vynikne slabota scénáře, který přetýká čitelnými zvraty, až parodickými dialogy a ze začátku i lehkou nepřehledností. V tom tempu, v jakém se vám do zorniček nese vyprávění, by se dalo dost přehlédnout, ale tvůrce (mistr si dělá skoro všechno sám) tak nějak neví, jakým tónem to hrát a tak zkouší všechno: patos, humor, kýčovitá romance, shakespearovské intriky na dvoře, veseké dobrodružství i osudový hon za pomstou. Do toho všeho jste neustále bombardováni protiválečným poselstvím a utopickými touhami, aby "všichni byli šťastní," mezi čímž se zabíjí s takovým přehledem, že by se kat Mydlář zastyděl. No, není to lehké sousto, ale neudusíte se a někteří si možná i pochutnají. Goemon je nejlepší zloděj široko-daleko a užívá si to do té doby, dokud neukradne krabičku plnou nepříjemností. Jeho svoboda je pryč a on musí napravid křivdy minulosti i svoje... 60%

Velmi křehký drobnohled do osudů trojce přátel, z nichž většina nechce být jen přáteli a odmítají spolu hrát otevřenou hru. Herecky je to zvládlé na 110%, soustředěný výkon u všech hlavních představitelů, vše snímané pastelovou kamerou slečny/paní Biron, která si dokáže vyhrát s přírodou, obličejem i interiéry. Dolan staví hodně na emocích a větách jež zůstaly nevyřčeny. Námět je velmi zajímavý, ale tvůrci se snaží tvážit strašně inteligentně, ve filmu se většinu času děje méně než v posteli páru po diamantové svatbě, dialogy jsou často stravitelné jako hrouda rybího tuku a pak jsou některá uklouznutí (film chce být chytrým a několikrát pak zbytečně doslovně vysvětluje, až zbytečná symbolika), zpomalené žáběry jsou fajn, ale buď to s nima musítě umět (Peckinpah,Snyder,Woo) a nebo musí mít smysl a ne že se vám otráví. Soundtrack je moc příjemný, ale ikonická píseň z Kill Bill vol.1 trochu rušila (ač nejde o americký originál). Když to budě příště méně strojené a víc od srdce, bez žehlení a zbytečných pokusů o přesah, rád dám Xavierovi šanci, jinak pro mě zůstane víc únavným než zajímavým tvůrcem. Jsou tři a mají se rádi, někteří víc, ale neví kdo koho a kdy, a teď babo raď!... 60%

Mrazivý "eastern" ze Sibiře. "Kraj" je dokonalé peklo, není kam utéct, neustále zima jako... no, na Sibiři. K pití jen samohonka, na léčení - samohonka, na spaní - samohonka, na desinfekci - není to jasné? Věřit se nedá nikomu, práce jak v solných dolech a společnost příjemná a otevřená asi jako čeští úředníci pět minut před polední pauzou. Uchitel si dává na pozadí záležet, takže je rozjezd trochu delší a pomalejší než by měl, ale příběh má svá pozitiva, jasné motivy a herci se po něm dobře vezou. Klimenkova kamera pracuje dobře s přírodou i vlaky a vůbec řemeslná stránka je tradičně zvládnutá. Škoda, že Saša občas selže jako vypravěč a musí to pak zachraňovat vysvětlováním, nebo mu episody vyzní do ztracena, možná kdyby příběh zjednodušil, míň se piplal s drobnokresnbou na začátku, byla by nominace na "glóby" mnohem pochopitelnější. Válečný veterán Ignát dorazí do vesnice na Sibiři, aby tam jezdil s mašinou, brzo zjistí, že ozvěny války ještě nedozněly... 70%