MrKrahujec

Vyčítat tomuhle filmu nějaké scénáristické, nebo dramaturgické nevytříbenosti je podle mne dost podpásovka, protože tohle je prostě navýsost současná i moderní (jakkoli už máme dobu postmodernismu) pohádka pro dnešní (ba i budoucí) děti a jako taková nemá chybu. Jo, kdepak jsou ty časy, kdy jsme takhle výborné pohádky uměli točit také, a to díky panu Vorlíčkovi s občasnými vypomůckami od pánů Kachyni, Bočana a Lipského. Ta doba je ale už neodvolatelně a nenávratně pryč a poté, co Zdeněk Troška zatloukl první hřebík do rakve české filmové pohádky, musíme se holt smířit s tím, že hlavními vánočními pohádkami už u nás zůstanou nedomrlé ubohosti typů Klíčů svatého Petra namísto takhle brilantně odvedených skvostů současné světové pohádky... Ale můžeme se možná utěšit tím, že to tak nejspíš být má.

Rozhodně příjemné překvapení! Začátek se sice táhne jak žvejkačka, až jsem téměř začal pociťovat chuť odejít z kina předčasně, ale jakmile nastoupilo angažování detektivní kanceláře, film se rozjel tak, až to skoro drnčí (což je dobře). První polovina filmu by sice šla prostříhat až o desítku (ba i víc) minut, druhá polovina ale už nemá chybu a závěrečná pointa je tak akorát - možná jsem čekal něco ještě víc šokantního, ale takhle jsem zase zcela zcela upřímně litoval, že film už dál nepokračuje, což je pro režiséra jedna z nejlichotivějších vizitek.

Skoro bych řekl: "Čtyři vraždy stačí, drahoušku" třetí až čtvrté generace. A posun výš lze pozorovat nejen u triků a efektů, ale dokonce i u některých gagů (což se nevidí často). Tohle je skutečný comicsový humor!

No, komedie to tedy opravdu není, ani trošku, ale zato jsem si při ní hned několikrát vzpomněl na "Život a dílo skladatele Foltýna" od Karla Čapka a možná i na větu z filmu Zelig Woodyho Allena: "V touze být oblíbený znetvořil se k nepoznání".

Vlastně velmi příjemné překvapení. Po dlouhé době zase česká komedie, která se nesnaží za každou cenu napodobovat Trošku, která dokonce jako by se pokoušela (celkem úspěšně!) navázat třeba na "Homolkovic" trilogii Jaroslava Papouška, ale i na některé nejvydařenější crazy komedie Václava Vorlíčka, v čemž jí vydatně napomáhá fakt, že ty nejztřeštěnější šaškárny (jako např. jelen s puškou v paroží) jsou kupodivu založeny na skutečných událostech a že je to obecně známo i většinovému divákovi. Samozřejmě, že se tu najdou i fóry méně vydařené, ale v porovnání s dnešním průměrem jsou vlastně i ty ještě pořád dost dobré. Mě osobně uchvátilo to, že si režisér troufl používat i takové ty (čistě svěrákovské) "nepořádné srandy", tedy vtípky, kterých si lze všimnout až při opakovaném shlédnutí, ale které jsou právě tím nejrafinovanější. Mám na mysli například to, jak se při při prvním podezření na islámský terorismus, verbalizovaném výkřikem: "jedenácté září!" kamera stočí na dvě kovové termosky, stojící vedle sebe na stolku u okýnka, které jsou náhle překvapivě podobné dvěma nešťastným budovám Newyorského obchodního centra.

Po dost dlouhé době zase dávám plný počet. Možná, že si to tenhle film až tak úplně nezaslouží, ale takhle nádherně jedovatou satiru s dokonale lučavkovitou sžíravostí jsem naposledy viděl snad jen u Věry Chytilové. Rozhodně jsem si dost často vzpomněl na její Vlčí boudu a tu a tam i na její Panelstory, nemluvě ani o Kalamitě. A nečekejte nějaké kecy o nepoučitelnosti lidstva. To prostě jsme my.

Tak si možná budu muset poopravit názor na celou ČSFD... Sice naprosto chápu, že zrovna tenhle film je tu v modrém, ale zároveň musím konstatovat, že je to olbřímí nespravedlnost. Tohle je totiž nejen sci-fi, fantasy, komedie a kdovíco ještě, ale především surrealistická a filosofická rapsodie, která se ještě navíc dokonale nebere vážně. Právě v tom mi to nesmírně připomnělo geniálního Ladislava Klímu (který už léta čeká na pořádné zfilmování), ale i Neila Gaimana (teď mám na mysli Nikdykde), potažmo pak ještě Luise Buňuela a vlastně i Weissův Dům o tisíci patrech (rovněž čekající na zfilmování). A to už vůbec nemluvím o Bulgakovově Mistrovi a Markétce. Náhoda tomu chtěla, že zrovna tohle všechno jsou moje celoživotní idoly (a to jsem ve filmu bezpečně poznal i několik svých vlastních nočních snů), není tedy divu, že dávám po delší době plný počet. A nezbývá mi, než uznat, že někdo, kdo nečetl ani Ladislava Klímu, ani Neila Gaimana, či Michaila Bulgakova, se v tom opravdu může trochu ztratit... (což je ale fuk).

No, tak dobrý jako "Cesta do fantazie" to samozřejmě není, ale snaha se hodnotí... I když je to v podstatě dívčí románek.

Vážně by se tomu snad nedalo nic vytknout. Animace je už v podstatě dokonalá, tady navíc jako by si i něco vzala z Jiřího Trnky, takže zůstává bytostně českou. Jen kdyby to občas nezavonělo jako vzdálený plagiát z amerického Zootropolisu...

Takže to má být fakt jako definitivní konec? (vzdor větičce na místě, na kterým ji v podstatě nikdo nemá šanci přečíst) No to je ale normálně hnusný...!