MrKrahujec

Rozhodně jeden z nejlepších filmů Juraje Herze a možná i jeden z nejlepších filmů české kinematografie vůbec (zdejší nízké hodnocení je toho dost smutným důkazem).Je samozřejmé, že srovnávání tohoto skvostu s takovými povrchními plytkostmi jako je Šílený Max a podobně, je zcela mimo mísu. Nanejvýš bych našel některé podobné motivy se Stalkerem Andreje Tarkovského, ale podstata je tady naprosto svébytná. Právě použití textů středověkých satir (dominantně pak hry Mastičkář) je hlavním přínosem tohoto filmu, který dokonale propojuje minulost s budoucností, což je podtrženo i vizuální stránkou, připomínající rozpohybované obrazy Hieronyma Bosche. No a jazykový přínos scénáristy Antonína Přidala vynikne nejlépe ve scéně, kde Straka nadává Rubínovi za požití nápoje lásky. Všimli jste si té opojné rozmanitosti a současné neotřelosti všech těch originálních nadávek?

Tak tohle je moje skutečná srdeční záležitost, vzdor tomu, že když jsem ji coby třináctiletý viděl poprvé, tak jsem se opravdu a nefalšovaně bál. Přesto mě však zároveň dokonale uchvátila. Zajímavé je, že na tom měli výtvarník Josef Vyleťal a skladatel Petr Hapka možná větší zásluhu než sám režisér Herz, ostatně dodnes tento film označuji spíš za Vyleťalův a Hapkův, než Herzův. Vlastně ne - to bych mu křivdil, nejenže volbou výtvarníka a skladatele prokázal dokonalý vkus a smysl pro celkové vyznění díla, navíc obsadil do hlavních rolí herce, které vlastně vůbec nemám rád (což mě vždy znovu udiví - pana Harapese celkem beru jako výborného tanečníka, herecky mě však nikdy nezajímal, Zdena Studenková mi byla dokonce vždycky dost protivná) a ono to ani trochu nevadí! Tomu už se říká režisérský výkon!

On je to vlastně docela rekord, když film, který jsem viděl poprvé ve svých sedmi letech a v těch třiačtyřiceti následujících potom tolikrát, že si už netroufnu ani odhadnout, kolikrát vlastně, a takový film dokáže ještě i dnes přinášet odhalená tajemství a legendy, které jsou s ním spjaty. Například to, že Walt Disney sám tento film ani nekreslil, ani nerežíroval (jako kreslíř uznal, že patří sice k povolaným, ale nikoliv k vyvoleným už téměř deset let předtím), je ještě jakž-takž známo, ale že si za kreslíře vybíral těžce vyhledávané skutečné talenty, se ví už méně. Velmi hojným zdrojem mu bylo neustávající přistěhovalectví, které po roce 1917 zesílilo obzvláště z Ruska, a tak se stalo, že jedním z těch, jehož ruce přímo vytvořily mnohé ze scén filmu, se stal vynikající ruský kreslíř a ilustrátor Remizov, publikující pod pseudonymem Re-Mi, který byl mimo jiné blízkým přítelem a prvním ilustrátorem Korněje Čukovského (podíváte-li se na jeho ilustrace k Čukovského básni O krokodýlovi, nemůžete si nevšimnout podobnosti), dále neméně slavný grafik F. Rožankovskij a ostatně se někdy píše, že W. Disney zcela vážně uvažoval i o spolupráci s naším Jiřím Trnkou (setkání s ním v padesátých letech skutečně prosadil, ale oba pánové si, bohužel, příliš do noty nekápli) a také se světoznámým surrealistou Salvadorem Dalim (film, který tenkrát spolu plánovali, byl nakonec, řadu let po smrti obou, pietně realizován a je ke shlédnutí na YouTube). Je skutečně škoda, že původní jména trpaslíků byla v šedesátých letech vytlačena novou verzí překladu od K.M. Walló (podařilo se zachránit alespoň Kejchala, kterého chtěl Walló předělat na "Hepčí", Stydlína a Šmudlu). Ta původní, už zcela zlidovělá jména (Prófa, Štísko, Rejpal a Dřímal) totiž nevymyslel nikdo menší, než Shakespearolog a brilantní překladatel Hamleta Erik Adolf Saudek! Uznáte jistě, že s ním se ani pan Walló měřit nemohl (ač v té době složil sladce pitomoučké veršíčky do Princezny se zlatou hvězdou na čele). Závěrem bych ještě rád zdůraznil rovněž někdy opomíjený přínos komika a písničkáře Jana Vodňanského, který předvedl naprosto nepřekonatelnou parodii na dobové komunistické kritiky tohoto filmu, ve které nakonec doporučil, aby: "-se film i nadále promítal, když už se koupil, ovšem s mým vysvětlujícím komentářem!"

Naprostá špica (jak by řekli v Brně) a vrchol Disneyovy autorské tvorby (no jistě, že autorské, nehleďme na to, že není uveden ani jako kreslíř, ani jako režisér - ale byl to jen on, kdo dal nakonec dohromady celek), vlastně pardón - ještě Sněhurka, o té lze říci směle totéž. Oba filmy však vznikly tak trochu zoufalecky, kvůli prvnímu se Disney neslýchaně zadlužil a Popelka začala vznikat vlastně už s nemalým dluhem výchozím. Skoro to vypadá, jako by Disney ze sebe vydával to nejlepší jedině tehdy, když to s ním a s jeho studiem nevypadalo zrovna dobře... V tomto případě to však rozhodně stálo za to! Snad jedině postava prince je tu ošizena možná ještě trochu víc než ve Sněhurce (na počet slov toho sice trochu víc řekne, ale je zase o poznání prkennější), což se dá možná omluvit tím, že v Disneyho týmu přece jenom ženy nedominovaly a chlap-animátor si logicky víc vyhraje s postavou princezny, než s postavou zase chlapa... Je také zábavné sledovat, jak některé postavy (Popelka, macecha, princ, snad i víla-kmotřička) vznikaly technikou rotoskopie podle skutečných herců, zatímco například obě zlé sestry, ale i starý král a jeho první komoří jsou naprosto živelnými a plnokrevnými kreslenými karikaturami. Zvlášť bych tady vyzdvihl právě postavy krále a komořího, které jsou vlastně zcela autorským přínosem Disneyova studia, protože v pohádce tyto postavy vlastně vůbec žádný charakter nemají, jsou jen součástmi kulis pro děj a tady z nich máme nejen zcela živé lidi, ale dokonce i lidi, zobrazené s milým pochopením pro jejich slabůstky a nedokonalosti (králův živelný temperament, či komořího špatně skrývaná nervozita).