julyberda

Tak milý, vtipný film jsem už dlouho neviděla. Bill a Andie byli dokonalými hereckými figurkami ostřílených tvůrců. Nemluvím jen o režisérovi, ale také o kameře, hudbě, scénáři... Bravo! Takhle má vypadat romantická komedie.

U filmů je Batman se vrací bychom neměli zapomínat, že se jedná o dílo fantazie a rozvernosti, a tudíž se na ně musíme dívat se smyslem pro nadsázku. Celý snímek je jedna velká estetická hra s divákem – můžeme jí dopředu opovrhovat, můžeme se vysmívat její jinakosti, můžeme si u ní (obrazně myšleno) zakrýt oči a opakovat si: "jetoblbostjetoblbostjetoblbost...". A nebo můžeme přistoupit na její pravidla a užít si ji. Burton nám totiž nedává chvíli k oddechu a doslova na nás chrlí své režijní nápady, obrazové a slovní žerty. Postavy dělají výrazná a stylová gesta, celé herectví je přemrštěné, dialogy jiskří jako prskavky na ozdobeném stromečku a dábelská hudba Dannyho Elfmana kombinuje hrdinské famfáry se sladkými tony, které jakoby utekly z nějakého vánočního koncertu a které se vloudí na scénu v těch nejtemnějších momentech. Dá se říct, že Batmanovská série měla tímto temným a pro slabší povahy těžko rozdýchatelným filmem výborně nakročeno a může jen litovat, že z ní v dalším díle Joel Schumacher udělal nechtěnou komedii.

Doopravdy jsem Střihorukého Edwarda docenila, až když jsem jej zhlédla s mladším publikem (7- 12 let). Přes všechnu stylistickou inspiraci klasickými horory, zústává Edward pevně zakotven v moři pohádek. Předpokládáme-li, že základním existenčním smyslem tohoto žánru je vychovávat budoucí generaci, prokázal Burton kinematografii velkou službu. Natočil totiž film, který pojednává o významném sociálním problému – xenofobii – způsobem, který je pro dětského diváka stravitelný, nikoli však hloupý, zjednodušující nebo povrchní. Závažné téma nepřichází na plátno zbytečně zakulacené, naopak si zachovává ostré hrany a dokáže obecenstvo zranovat, udělat na něho silný dojem a přinutit jej věnovat mu pozornost. Jako výchovný film se Edward šikovně vyhýbá modelovým situacím a laciným výřikům: "Lidé jsou špatní" a nechává jednotlivce, aby si odnesl, co potřebuje. Za to si samozřejmě musím složit poklonu Caroline Thompsonové a jejímu rafinovanému scénáři.

Nejlepší Indy. Kdo pálí knihy je hajzl a zaslouží si, aby s ním vybuchl tank.

Nesnáším děvčata, co se chovají jako tahle Ariel. To jejich ustavičné mávání vlasy, to slintání po pomádových krasavcích, se kterými v životě nepromluvily ani slovo, to sobecké zacházení s přáteli, to hromadění cetek, no prostě fuj. Animace pěkná, hudba chytlavá, hlavní hrdinka koza. Andersen se neměl dostat do ruky tomuhle studiu.

Splnuje to svůj účel - přetváří komixy Peanuts do dětského animáku, já se ale domnívám, že satira je satira a neměla by měknout, aby uspokojila mladší publikum. A NAVÍC - kouzlo Malé Zrzečky zpočívá v tom, že ji nikdy nevidíme. Dokonalá krása nejde zoosobnit a místní tlustoška s drsným jmém Heather to jenom dokazuje.

Paní Spielbergová není ani z poloviny tak otravná bez toho šíleného dabingu Elišky Balzerové a chvílemi mě její postoj sobecké královny krásy docela i bavil. Škoda, že nikdy nehrála Blanche Dubois v Tramvaji do stanice touha, mohlo by to vypadat dobře. Zato ten Čínánek je nesnesitelnej. Blbeček bez charakteru, jehož jediná role ve filmu je částečně plnit sny malých dětí, které by si přáli být Indianovi pomocníci na jeho dobrodružných cestách. Bez něj by tenhle humorně akční nářez dostal 90%, s ním jen 80%. Je mi líto.

Na chytré sci-fi je to moc primitivní a na akční jízdu zase moc přízemní.

Jára Cimrman byl především dramatik a na jevišti měl také zůstat.

Jako parodie na béčkové horory to nemá chybu. Morbidní text, chraplák Vincenta Price a legendární tanec zombií. Kdo neviděl Thriller neví nic o videoklipech.