Ještěřák

Grande Monza 1970. Kdo chce opravdu pomýšlet na vítězství, zadní křídlo jeho auta musí dolů. Má to ale jeden takový háček, nejde je pak skoro řídit. Daň za vítězství? Těžko říct... Jochen Rindt si to v posledních vteřinách svého života nejspíš nemyslel. _____ "Celou noc strávili v garáži, aby pak auto ve druhém kole rozbili. Pokud chcete být dobrou manželkou pilota Formule 1, musíte svého muže velmi milovat." _____ Silverstone 1973. Po chybě Jodyho Schecktera koliduje na startovní rovince 11 vozů. Všude je bordel, mizerní pořadatelé uskakují před kusy vzduchem rotujících plechů za úplně stejně mizerné barikády. Dvě manželky pilotů společně pláčou. Jako zázrakem se nikdo nezabil. V dalším závodě v Zantvoortu, v jedné z organizačně nejdiletantštějších, dnes už historických kulis F1, je ale se zázraky všechno jinak. Zaživa uhořel Roger Williamson, protože nikdo neměl po ruce pořádný hasák. Tak ho tam nechali doutnat i s vrakem do konce závodu - mimochodem nepřerušeného. _____ "Ronnie Peterson byl u mého prvního závodu Formule 1. Ostatní se ztratili. Budťo zemřeli, nebo skončili. Se smrtí Petersona skončila moje dětská éra Formule 1." _____ Můj fotr měl "Peteršuna" taky rád... _____ "Lidé o něm okamžitě mluvili v minulém čase. Byli jsme si jisti, že se v ranních zprávách dozvíme, že Lauda je mrtvý... Postavte vedle sebe dvě auta - jedno bezpečné a druhé nebezpečné, ale o 2 sekundy na kolo rychlejší. Všichni závodníci by bezmyšlenkovitě nastoupili do toho druhého auta."

Jemně mi to připomínalo nikoli výpravu nadupaných profíků, ale zájmový výlet zvědavých (byť milutkých) koníčkářů, ulítávajících na objevování hustověcí - to vše se slzou ve voku komentováno Hankovo middle-age-crisis-having British šuknou ze třetí série Calofornicationu. Ale chytlo mě to za žlázy - částečně asi proto, že kulky mé jsou recentně kinematograficky neukojené a tedy plné!

Sotva odhodili bavlny plný žok, už se stávají prezidenty...:) Netušil jsem, že tohle kdy napíšu, ale film dost rozsvítil svým příchodem Brad Pitt (samozřejmě v roli kladné prdelky). Možná ho ukecal nějakej bratránek jenom kvůli plodným tržbám, každopádně však vnesl na plátno tremendózní kus charizmatu, krutopřísňáctví a morálního frajerství. (70%)

Do jednotky těžkooděnců infiltruje praxí a úctou nepolíbený zajíc, který se snaží ve svojí nové jamce všemožně zapadnout, aby nakonec po krysím způsobu vzdoroval určitému myšlenkovému kvasu, který v azurově opřilbených hlavách nebezpečně bují zhruba jako maminovské špeky v pase mých kdysi výstavních spolužaček. Stefano Sollima, a pojďme mu na chvíli slepě věřit, vykresluje Řím, jak ho ze sluníčkovatých turistických kartinek asi neznáte, latentně feministický, bez jasné národní identity, morálně vachrlatý, trochu multikulti. Na základě průsernatých zpráv zevnitř (TV aj. mediální mrdky) i zvenčí (štrapáce jejich rodin) začínají emoce na bengárně bobtnat a vařit jako v papiňáku. O to smutnější je, že film de facto končí v době exploze...

DĚCKA, POJEDEME LETOS DO TEHERÁNU NA DOVČU? NE. _____ Takhle to mám rád, naprudko a bez loztomilých multikulti sblížení. 3,5 a hwězdičky zaokr. nahoru z rasisticko-politických důvodů ¦-) Herectví zde předvedené mě zas tak moc nebralo, oceňuju spíš syrovej přístup k látce.

Můj problém s CLOUD ATLAS je ten samý, co jsem měl před deseti lety s videohrou ELDER SCROLLS III: MORROWIND. Je to tak epické a rozmáchlé, až to není za co chytit. Okay, atlásek nabízí alespoň sexy prvek, prezentovaný nevyzpytatelnou hereckou lištičkou Halle Berry, kdežto Morrowind měl leda tak... bahnoměrky. Ale jinak - efekt pejska, kočičky a jejich pověstného dortu - kdo chce moc, nemá nic.

Protentokrát bych se omezil na prohlášení, že v první hodince MOONRISE KINGDOM do sebe nafetujete více lidství, než ve všech letošních čtvrtmiliardových blockbusterech pro paskudné nerdy dohromady. Omamná látka, která se dnes servíruje, nese jméno Kara Hayward, vyplavuje jeden tuze nebezpečný hormon a, pánové uživatelé pozor, do čtyř let bude zcela legální.

Kurevský průser: ze tří čtvrtin je film, pojednávající o lákavé war urban legend, čiré metalipieklo, které se však zvrhne v nekompromisní lambrusco, a to nikoli v lambrusco rosso, které bychom možná neodpustili, ale přinejmenším pochopili, nýbrž v lambrusco bianco! Ruky, nohy, koule, všechno to scénáristovi a režisérovi urvat a položit pod tank! Vždyť to mohla být prominentní válečná krmě, a hlavní hrdina se moh zařadit po bok takových "válka-mi-vzala-rozum" pošuků, jako je Brando v Apokalypse nebo Dafoe v Četě. Ani pořádnej talent by k tomu nepotřeboval - natolik je téma Belyjeho tigra prazvláštní, neotřelé a silné. A i kdyby - když už nic jiného - pojezdy těžké pásové techniky, které je ve filmu samozřejmě požehnaně, jak známo podporují výskyt vzácné xerotermní bioty vázané na disturbance a narušený drn!

Husarský kousek Jong-bin Yuna: natočil 134minutový film o gangsterech jak pojď na mě z boku, který je zároveň koukatelný. Relevantnější by byl název NAMELESS HOCHŠTAPLER, přesně to hlavní hrdina je, a i ti, kteří mu (správně) vyčítají, že je hovno gangster, spíše než hadojedy s bouchačkama připomínají zmatený kontingent studentů na rozlučáku, kteří se právě rozhodli, že zrobí něco crazy. Film je samozřejmě prošpikován spoustou (doufejme) věrohodných korejských kulturních specifik, která jsou sice i zábavná, ale přesto mě to jako Středoevropana donutilo spíš ocenit vynikající kvality CASINA, ve kterém se motají postavy, ze kterých jde SKUTEČNĚ strach, kdežto zde přítomný lidský matrošek jsou spíše takoví kašpárci. Jeden z hrdinů je sice značně kreativní co do rozbíjení netradičních předmětů o cizí hlavu, ale jedna vlaštovka jaro nedělá.

Nejlepším protagonistou je ta okatá micina z Debilních keců holek, která je zároveň i neoddiskutovatelně ošukatelnou záležitostí. A jak je fajně udřistaná !