Ještěřák

No tak ji ukázala, to je toho. Ale ne, ne, nebudu provokovat, i jako thriller je to vážně vážně dobrý. Jenom v tom nemám chuť vidět za každou cenu něco víc.

Hustě koncentrované somálské peklo, kde šílená scéna obvykle podává dveře jiné šílené scéně. Odlij si svůj žejdlík a rychle vypadni.

Poměrně avantgardní záležitost. Prežil jsem víc dílů než moje matka.

Dějově asi nejnetrpělivější a nejneposednější film, co jsem kdy viděl. Profesionálně zvládnuté, hodně silná věc.

Dokonale zábavné, dokonale staročeské.

Tehdy jedinečný sci-fi (vykradálo Aliena, později vykrádáno mj. AvP, The X-Files: The Ice episode) scénář. Brilantní Kurt Russell. Mimořádná hudba. Znepokojivý a nehororově otevřený konec, asi nejlepší, jaký v rámci žánru znám, proto nakonec za *****.

Viděl jsem po letech znovu a, jak to jen říct... překvapivě to nejhorší od Finchera (ne, VETŘELEC 3 to rozhodně není, béé béé béééé). Ještě, že "subjektivně nejhorší" u tohoto režiséra pořád znamená "velmi koukatelné", ačkoliv KLUB RVÁČU není myslím nic jiného než cool natočená veliká, veliká, VELIKÁ pitomost. :-)

Hudba PINK FLOYD, přes kterou jsem si v podstatě našel cestu ke klasickému rocku, se mi přes svou pozoruhodnou, proměnlivou a dlouho trvající kariéru hodně záhy oposlouchala a věřím, že hodně lidí to má podobně. Mám s nimi ten problém, že na rockovou kapelu jsou až příliš epičtí a utahaní. Na Floydech si nicméně velmi vážím toho, že do rocku dovedli opakovaně vnášet komplikované a hodnotné myšlenky, aniž by na svých koncertech jako jedna z nemnoha kapel lavírovali o sexu s Hitlerem (jako DOORS), znásilňovali po hotelích kurvy ostatky mrtvého žraloka (jako LED ZEPPELIN) nebo prokládali každé třetí slovo libozvučným "fuck" (jako GUNS N' ROSES), a přitom ani neměli ve svých řadách žádného mimořádně nadaného instrumentalistu, "pouze" pár zakomplexovaných vizionářů v čele s Watersem. Přičemž mnoho z toho nejlepšího z ních vypadlo právě v PINK FLOYD: THE WALL (MOTHER, COMFORTABLY NUMB, OUTSIDE THE WALL).

Druhý nejlepší film druhého nejlepšího režiséra nového milénia. :-)

Velevážení CSFD'ers, přikláním se k názorům, že prezence Stonea kdysi ve Vietnamu na ČETĚ je vidět jak skrz výsledný zážitek, tak skrze některé jemné nuance, jako třeba rákosnické šipky, nebo vojáka, co má 3 dny do prupušťáku, zcela a regulérně posraný o svůj život. Jestli jsou tohle vypočítavé manipulace s divákem, pak sebou milerád nechám orat a vláčet - skoro jsem měl pocit, že se válčí u mě doma v obýváku. Jistě, první půlka je trochu bezpohlavní a vymlasknutá vietnamská vesnička mě nechala až ostudně chladným, ale závěrečná noční výměna názorů, včetně gradace vztahu Barnes - Elias, mě rozpálila do té míry, že bych jel do Vietnamu rovnou v zatlučeném dřevěném futrále. A tak to Oliver Stone asi i myslel a jsem rád, že svou exkurzi do jihovýchodní Asie přežil. ____ Dovolím si po letech monitorování vietnamských filmů malé srovnání: 1) mnohem emotivnější než FULL METAL JACKET. 2) větší spád a překvapivě i citlivěji rozepsané charaktery než fascinující jednostranné zlo jménem APOCALYPSE NOW s Coppolou a Morrisonem v zádech. 3) přibližně stejně napínavé jako DEER HUNTER ve svých suverénně nejsilnějších scénách s ruletou s tím, že se člověka v četě nerozhodí ani tak scéna sama, jako přirozená starost o pod kůži vryté charaktery. Zbytek DEER HUNTERA je přitom ve srovnání s tímhle těžká nuda. 4) obdobně optimistický konec jako překvapivě strhující RESCUE DAWN, akorát ten hloupoučký patos jsem v PLATOONU neviděl. PLATOON je vítěz, asi proto, že je to takový pozoruhodný srdcerváč, skrze který si Stone snad vyřešil své staré mindráky. Jeho filmy obecně obecenstvo dost názorově půlí, ale já jsem toho názoru, že i nedovařené a zbanalizované režisérovy sníky jsou strhující, viz např. DOORS.