Natabar

Počáteční spokojené chrochtání (gratuloval jsem za ČB volbu) vystřídalo rozpačité a znuděné přemýšlení, jak dlouho to ještě bude trvat. Nejsilnější dojem u tohoto filmu bylo nepochopení, jak je možné, že takový pošuk není zavřený někde v cvokhausu, pročež jsem s úlevou vydechl "konečně", když vrták zajel do jeho hlavy. Byly zde další momenty, které mírně překvapily - např. čínská čvrť, kde aby člověk Číňany pohledal (místo toho je tam prazvláštní koncentrace Židů), faktický omyl - židovský velekněz pronášel jednou do roka Boží jméno nikoli neznámé a natožpak ne o 216 písmenech - má písmena pouze 4, a toto jméno je v bibli (rozumějme v hebr. originálu) docela časté (byť se nesmělo vyslovovat). Vcelku PÍ potvrdilo, že forma může být sebevytříbenější, film potřebuje alespoň myšlenku (když už mu chybí děj - rozumějme, že se něco odněkud někam posune). - Ale tak abych neprudil, byl to debut, že... Řekněme, že si D. A. aspoň ujasnil svou režijní koncepci a styl, které pak mnohem lépe využil v REQUIEM ZA SEN.

Se značným odstupem shédnutý "zázrak" roku 2007, který se u mě jaksi nekonal - a to určitě ne proto, že mi už není -náct, ani proto, že se sprejery ztěží budu sympatizovat (každému chytnuvšímu bych usekl ruce u samý prd*le). - Ono tomuto filmečku totálně podrážejí nohy rádoby herecké výkony (čest výjimkám - Holubová, Mádl), jejichž křečovitost, se kterou pronášejí již tak bezduché repliky, je do nebe volající. Jestliže Gympl získal takovou aureolu, pak jedině na základě principu "mezi slepými jednooký králem" - což jen potvrzjue v jakém průs**u český film je.

Průměrný monstr-horůrek, jenž vznikl tak trochu 5 minut po dvanácté...

Tento snímek si i po 30 letech zachovává šmrnc, který by mu leckterý dnešní rádoby-thriller mohl závidět. Nicméně je nutno říci, že jsme dnes trochu někde jinde - co do míry snesitelnosti tajmna a napětí či co do tušení netušeného v lidské psychice - takže až tak šokováni nebudeme a je pak zřejmé, že medusa se nás nedotkne až tak smrtelně jak se asi mohla dotknout na konci 70. let. - Avšak buď jak buď - Burtonovi démoničnost nelze upřít.

Stará dobrá klasika - zejména scény se zvonem byly good. Ale strávit polovinu stopáže debilním klavírem (a ke všemu dost nevtipně) je fakt moc a zaslouží si strhnout jednu *.

Dnes je to skoro k neuvěření, ale byly doby, kde jsem se na tohle z dlouhé chvíle i rád podíval.

Vcelku nic moc - ale obojživelný kajak je na pochcání...

Jules Verne sem, Jules Verne tam - stejně nedokážu pochopit, jak mohlo být tohle natočeno v době normalizace. To snad cenzoři museli být úplně tupí, pokud necítili až Orwellovskou symboliku a alegorii totalitního režimu.

Další skvělá komedie s Funesem postavená na komediálním herectví hl. postavy. Na ní (jak je to u filmech s L. de F. obvyklé) celá komedie stojí i padá. Nutno říct, že Grand restaurant, když opustil zdi restaurantu, začal ztrácet dech, ale první část filmu je hereckým koncertem Louise de Funese.

Píšu sice 4*, ale výkon Jiřiny Šejbalové je snad na 6* (stejně tak kamera a režie). Delikatesa. (A bezvadný materiál na studium fixací.)