Natabar

Nebetyčně imbecilní recyklace Predátora, u které by se mělo divákům platit za ztrátu času, kterou u tohoto filmu stráví.

Na Eastwoodovo rež. umění až příliš těžkopádný film, který neamerickému divákovi (tj. ne zcela se orientujícímu v reáliích) může přijít nesrozumitelný. Já politické filmy rád, ale tomuto chyběla nějaká zásadnější vize či náplň. Čili pro mě osobně zklamání. Film téměř na úrovni 3*. Ty jsem však dal mnohem větším shitům, takže značně rozporuplné 4*.

Opravdu filmový zážitek, který - obzvlášť pokud jste fanoušky filmů o politice - si mimořádně vychutnáte. Clooneyho režie a Strathairnův herecký výkon jsou na jasných 5*. Retro atmosféra ronvěž tak. Jen konec mírně zklamává. Krásná ukázka, jak neukončení filmu (významově, emočně, ideově, nebo jakkoli jinak) srazí králi korunu z hlavy.

Text distributora "na palubě kosmické lodi Prometheus se vydávají na cestu, na jejímž konci chtějí nalézt odpovědi na nejzákladnější a nejniternější otázky lidského bytí" láká pomalu na nějakou novodobou Vesmírnou odyseu. - Takže ta to v žádném případě není. - Když už ne, tak aspoň čekáte něco buď vizuálně naprosto ohromujícího či zápletkou nevšedního. A tady zklame Prometheus na plné čáře. Byť uvařen vcelku koukatelně, ale přece jenom z ingrediencí, které jste všechny už někde viděli.

To je ale tak ne-allenovský, a přitom tak dokonale dojemně nostalgický... Tenhle film má absolutní potenciál nadchnout pro Paříž. A když k tomu připočtu hvězdu navíc za osobní slabost pro Hemingwaye, Picassa a spol., tak se není o čem bavit. První liga.

Nikdy jsem nebyl zásadním adorantem Titanicu, ale vidět ho v kině a 3D - to už je opravdu zážitek, který by si nikdo neměl nechat ujít. Nemluvě o tom, že jsem si uvědomil, jak brilantně jednoduše a přitom prudce funkčně je napsán scénář. Bez křeče a násilí či potřeby tlačit na pilu. (A proti Avatarovi vlastně i nepředvídatelně.)

Už první záběr z konkláve, kde vypadne proud a kardinálové potmě sedí v úvahách, zda venku vědí, že jim nejde proud, naznačí kurz jemného humoru, který provází celý film, který je mimochodem zajímavým dramatem ztráty sebedůvěry a odvahy přijmout zodpovědnost, která potkala hlavního hrdinu v nejnevhodnějším okamžiku jeho života.

Tak tohle bylo hodně, hodně, hodně, ale tak jakože hodně špatné. Kdo to zvládl celé, klobouk dolů.

Když tak nad tím přemýšlím, tak je tento film nepokrytě antikapitalistickou propagandou. Marxismus říznutý Jánošíkovsko-Leninovskou ideou. - Ale zase myšlenka námětu je natolik zajímavá a stopáž dostatečně krátká, že film nenudí a po dlouhé době to byl zase příjemný relax u neotřelého sci-fi thrilleru.

Těšil jsem se na starosvětský thriller s pomalejším spádem, zato velice sympatickou patinou starejch dobrejch časů. No zdá se, že se Alfredson v tom retru tak nějak utopil. Když se 2/3 filmu zoufale převalujete v křesle a myšlenky vám utíkají někam jinam, je asi něco špatně. A když se až příliš často ptáte sami sebe, zda ten, o němž je najednou řeč, už byl zmiňován, neřku-li zda už se filmem mihnul, kdo je zase tenhle a kdo tamto, tak pak má film víc chyb než by mu zasloužilo aspoň slušný průměr. To už pak nezachrání ani mírné finální oživení, ani standardně nadstandardní Gary Oldman.