Natabar

Typický film z kategorie "nedělní odpoledne". Jindy bych možná v lecčem ohrnul nos, ale když jde jen o vyvětrání hlavy a odpočinek, tak sedne jak prdel na hrnec. Přesto však jako komedie na mě zafungoval v jediném místě - hláška s Michaelem Jacksonem v samotném závěru. O kategorizování "komedie" bych tedy měl jiné představy.

Ani nevím pokolikáté jsem zase shlédl Psycho. Po prvním shlédnutí je samozřejmě tatam možnost napětím ani nedýchajícího pohlcení příběhem. Ale já si nedokážu odpustit to sladké chrochtání blahem, kterému propadnu pokaždé, když Mistr H. před mýma očima rozbalí to, čemu se říká dokonalá filmařina. PS: Naštve mě snad jen ten krutě přehrávající psychiatr v závěru.

Zabrousil jsem k tomuto dílku více méně z dlouhé chvíle a bez jakéhokoli očekávání. - A ona je to úžasně nevtíravá a decentní sranda předčící kdejaký "strašně vtipný" a "rádoby zábavný" seriál. Tyhle parádní pětiminutovky dokonale osvěží a chca-nechca :-) vyloudí úsměv.

Zajímavý - téměř polodokumentární - film, který ani nevím čím tak upoutal. Bylo mi sice jasné, kam se bude děj ubírat, přesto jsem nemohl napínavě nesledovat, jak se to s Victorem bude mít.

Krutě váhám mezi 3 a 4* - ach jo. prozatím zůstanu u třech. Ne, že by se Mistrovi nepovedlo, akorát povětšinou neměl ten správný šmrnc. Jenže zase - průměrným tento film určitě není. Tak ať si kdo každý vybere - já dávám 3,5*. BTW - Možná holky slintaly, ale mě "Tom Cruise" v Hitchcockovi dost vadil.

Neoddiskutovatelně šmrncovní film a klenot akčního žánru - někomu k nelibosti, pro mě s úlevou jen občas připomenuvší, že jsme na komiksové půdě. - NICMÉNĚ: Opravdu si nemyslím, že by se jednalo o snímek přepisující filmovou historii. A co se týče obecně vychvalovaného výkonu Ledgera - 100% souhlasím a předpokládám, že jej Oscar nemine, ale... jakkoli je zde Ledger dokonalý, nevšimli jste si, jak je neoriginální? To, co na plátně předvedl, je (možná čirou náhodou) přesná kopie herectví Jacka Nicholsona. Schválně - pusťte si třeba SKRYTOU IDENTITU či OSVÍCENÍ - to funění, koulení očima, mimika, každá grimasa - a zjistíte, že to vše už tu bylo...

Tak se mi nějak při pohledu na zde se vyskytující komentáře zdá, že jsem asi koukal na úplně jiný film. Je pravda, že při zmínce jména Pierre Richard do extází neupadám, ale také se ani neopupím. Čili - řekl jsem si (poté, co mi bylo Kopyto doporučeno) - zkouknu a třeba to bude zábava. Popravdě - moc nebyla. Pousmál jsem se jen párkrát; de facto nejlepší vtípek je až na konci. Což je na komedii (natožpak francouzskou) zpropadeně málo. BTW - někdo by mohl Francisi Veberovi říct, že existuje i něco jako filmová hudba, a prý to většinou filmům pomáhá. V tomto snímku se jí nepochopitelně šetřilo - nutno říci - jen ke škodě. Některá (vtipná) místa by s vhodným podmazem bodovala o hvězdičku výš.

Nemá cenu znovu opakovat všechny ódy zde pěné na adresu Občana Kanea. 1) Co se týče děje - tak popravdě - se nějak blahem neroztékám. (Tím netvrdím, že je o ničema a nudný!) Každopádně film (skrze hledání "Rosebud") podává silnou výpověď o ztraceném dětství a potažmo celém životě (a jeho opravdovém štěstí), které Kane neměl a nikdy nenašel, ačkoli měl a mohl mít vše. Lapidárně je to vystiženo v závěru - "Rosebud" je buď něco , co Kane měl a někde ztratil, či něco, po čem vždy (marně) toužil a nikdy nenalezl. - U zdánlivě navenek šťastného Kanea platí obojí. 2) Jestli jsem k příběhu řekl "(pouze) hezký nadprůměr", pak to co dělá z tohoto snímku legendu je opravdu stránka filmová (a právě ta vlastně vždy dělá film dobrým filmem) - zvolený způsob vyprávění, kamera, režie - to není jen něco, co se před témeř 70 lety rovnalo atomovému výbuchu v dějinách kinematografie, ono by se i dnes nemusel stydět žádný režisér, kdyby točil stylem, jakým to Welles zvládl už v roce 1941.

Tak jako posmrtná vzpomínka na Tima Robbinsna se tento dokument určitě bude televizním stanicím hodit, avšak momentálně jde o veskrze zbytečný film. (A to pozor - T. Robbinsna jako herce můžu!)

Mohl bych začít ohrnovat nos a tvářit se nesmírně intelektuálně, mohl bych se pokusit být pohoršen primitivností žánru, formy i obsahu, mohl bych využít této situace k plivnutí si na diváky TV Nova - a u toho všeho si myslet, jak jsem já na úrovni. Ale do prčic, vždyť každému musí být jasné, že Comeback není o hlubinné psychologii, nechce poučovat, moralizovat, nechce strhnout, nechce mít silný příběh, chce jen naservírovat pár dobrých skečů a u toho pobavit. Ne vždy se sice vše podaří, ale jako celek je to na české poměry nadprůměr. I když popravdě - všechna sranda stojí a padá s Dejdarem.