Pafl

Film jako kdyby Alex van Warmerdam začal brát drogy. Anebo jako kdyby se spolčil s Peterem Greenawayem, to je skoro to samý. Vážně, ten řezník má v sobě velkej kus z řezníka ve Warmerdamových Seveřanech - ale toho masa, toho masa je tady daleko víc. Zkrátka film od kosti.

Bodil Jørgensen jako osamělá lékařka, která každé ráno kupuje kafe bezdomovci ze stanice metra. Proč? Název filmu napoví a na zbytek se podívejte.

Je fascinující dívat se na něco, co jako kdyby vypadlo z lůna noci, ale nedá se to vydržet dlouho. Anebo jsem byl moc bdělý. Sny se mají nechat zdát a ne natáčet na kameru.

"No, tak, zaprvé bych chtěla říct, že jsem neodpověděla vyhýbavě, protože se to nezakládá na pravdě. A může mně to dosvědčit sám soudruh Labský z našeho baráku. A zadruhé, já to jméno té soudružky ani neznám. A navíc se můžete zeptat soudružky Záturecké, že jsem jí řekla, že si myslím, že ta soudružka pracuje v nějakém módním závodě jako ... jako soudružka švadlena, což mně může také dosvědčit sám soudruh Labský z našeho baráku."

Dvě hvězdičky za pěkné obrázky. Trier to s tím Tarkovským myslí vážně (ostatně, Melancholia ~ Nostalghia?), ale to je tak všechno. A to mám jeho ostatní filmy moc rád. Ale kdyby pod tímhle filmem byl podepsaný kdokoliv jiný, tak po tom neštěkne ani pes.

Mary Douglas nás naučila, že nejhrůznější věci nejsou nelidské, ale pololidské. Věci na půli cesty. Mezi člověkem a zvířetem, mezi rozumem a šílenstvím. A nejstrašidelnější není mlčení, ale nedořečenost. Otázka bez odpovědi. Myslím si, že na tomhle principu fungujou všechny dobré horory, ale jsem moc měkkej na to, abych to testoval.

12 rozhněvaných mužů, verze pro střední školy. Rozumím oceněním, který tenhle film dostal v Americe, kde přesvědčení o škodlivosti církevního dogmatu může pořád hrát roli protisystémové alternativy (viz knížky Richarda Dawkinse a diskuse nad nimi), ale co na téhle mýdlové opeře přitahuje českého bezvěrce, to mi vysvětlete. Intelektuální ani dějová hloubka to být nemůžou. Ani hloubka ostrosti, když jsme u těch telenovel.

Nevím, jestli tohle odstartovalo módu paranoidních thrillerů nebo až Matrix o rok později, ale chápu, že pro fandy sci-fi je to paráda. Pro mě řekěme průměr a to z podobných důvodů: příliš velký záběr, nedořečená kosmologie, hromada žánrových klišé.

"Hurá, Mongolsko!" "Ne, počkej - tady je taky komunismus!" "Aha, tak to je škoda, tak to musíme přejít pěšky celý Mongolsko přes Čínu až do Tibetu." "Tak jo." (...) "Hurá, Tibet! Tady je taky komunismus?" "Ne, tady je buddhismus. To jsou ti legrační dědové s bubínkama. Tady můžeme zůstat." "A nepůjdem radši v zimě přes Himaláje do Indie?" "Tak jo, můžem." (... atd.). Pokud si Peter Weir a jeho parta představujou útěk z lágru takhle, tak mají štěstí, že se narodili ve svobodné zemi. Jestli znáte úžasné Weirovy filmy ze 70.let a nechcete si zkazit chuť, tak si tuhle omalovánku klidně odpusťte.

Je vidět, že tvůrci chtěli ohromit a podařilo se jim to. Klobouk dolů, tohle je zážitek. Pro fajnšmekry: Elektrárna v Battersea, Banksy, Guernica, Traffalgar square v předvečer apokalypsy, Pink Floyd a Turbínová hala Tate Modern, to vše v jedné scéně.