newk

Debilita postav byla až udivující. Proč pořád chodili vyšlapanou cestičkou a po otevřeným prostranství. Proč při spánku někdo nedržel hlídku a ještě rozdělali oheň, aby je každý viděl. Já vím, že se většinou na reálnost moc nehraje, ale tady to bylo prostě jak naschvál a to mě neskutečně vytáčelo.

Námět super, ale bohužel režie Mela Gibsnona z toho udělala film o nepřemožitelným americkým hrdinovy, u kterého od půlky filmu víte, že bude na bojišti takový druhý Chuck Noris záchranář .Škoda že to nebyl příběh, u kterého by děj byl o přemýšlení nesmyslnosti válčení, kde jeden člověk dokázal pochopit, že nejde jen o zabíjení a přitom jsem čučel první půl hodinu na nějaký nesmyslný romanticky škvár pro puberťačky. To mě neskutečně nudilo a tak trochu jsem byl nasrán, když jsem přišel do kina na válečné drama a musel jsem přetrpět toto.

Tak jsem opět šáhl s výběrem filmu hodně vedle. Dokoukal jsem to jen z povinnosti. Takhle přesně jsem si vytvářel v hlavě scénáře, když mi bylo tak jedenáct. To znamená v každé situaci někoho skopat jak Bruce Lee kvůli pěkný holce a mít fůru prachů. Námět moc hezkej, ale v reálu je to tak nějak nesmysl se strašnou spoustou náhod a nepřirozeného tlaku na city diváka.