Raven0

Halucinogení schýza a jakási drogová "osvěta" pro veřejnost. Líbilo se mi, že autoři LSD nedémonizují, ale staví se k problematice relativně nezaujatě. Potíž je v tom, že halucinace jsou těžko uchopitelné a natolik subjektivní povahy, že je tím pádem dost dobře nelze převést na obrazovku. A ani trochu propracovanější příběh by neškodil.

Já prostě nemám rád filmy, ve kterých jsou hlavními hrdiny děcka... Ale jinak to zase tak marné nebylo.

Taková ta sterilní rodinná zábava, která sází na jednoduché vtípky a přehršel akce. To mě nikdy moc nebralo. Takže zklamání...

Chladné jako psí čumák ve své pedantské popisnosti, ale o to více děsivé a realistické ztvárnění průběhu jedné zákeřné nemoci. Naše civilizace je sice krásně propojená, člověk během okamžiku procestuje celý svět, variace nekonečných možností bere dech... Ale zároveň křehkost takové společnosti je až děsivá. Příliš mnoho promněných, příliš mnoho rizik a příliš málo účinných řešení...

Strašidelný dům, strašidelné děcko a rodinka, co se snaží pomocí spirituálních praktik zbavit hrozivého zla. Dost klasické schéma že? Čekal jsem variaci na stokrát viděné... A dočkal jsem se příjemného a hlavně notně mrazivého až děsivého překvapení. Po pravdě, už nějaký ten pátek jsem se u filmu tak nebál...

Je to hloupé až tupé, je to naivní a v závěru neuvěřitelně komické (nechtěně). Válka pro teenagery ve stylu Stmívání, kde jsou místo vlkodlaků a upírů zlí vojáci... Vše ostatní je defakto stejné.

Hodně ochuzená MASH. Bez ironického vtipu, bez sžíravé kritiky války, zato více zaměřené na vztahy a romantické avantýry. Čekal jsem seriál o válce, dostal jsem vztahové drama...

Haller je jedním z těch ostřílených právníků s ostrými lokty, co hlásí jednu hlášku za druhou, chlastá a dokáže vás vysekat i z té nejhorší šlamastyky. Co ho však od ostatních právníků odlišuje je to, že má svědomí a cit pro spravedlnost. Co si budeme povídat, počet takových právníků spočteme na prstech jedné ruky. Ale Obhájce je "jen" film, a zábavný film. Tak proč si lámat hlavu nad tím, zda jde o film realistický že?

Lehce horší Araki, přesto stále otiginální, vtipný a nebojící se experimentů. Každý Arakiův film něčím překvapí. Ujetými postavami, ujetým příběhem, postmoderní variací na klasická filmová klišé. Ani Smiley face není vyjímkou.

A je to zde znova. Jak se z malého, řadového zlodějíčka stane šéf velké zločinecké organizace. Klasický příběh o vzestupu a pádu je zde okořeněn exotickým prostředím Jihoafrické Republiky.