Ukrizku

Od svých povinných školních let jsem Švejkovi s odporem odolávala. K maturitě to byla snad jediná kniha, kterou jsem opsala, abych po dvaceti letech statečně usedla před velikonoční TV a přesvědčila svoji holčičku, že pro tentokrát může místo knihy do čtenářského deníku našvindlovat film a já ji podpořím tím, že to přežiju s ní. Začátek: Mami, to nemyslíš vážně! Po 10 min: Cože? Po 30 min: To nechceš! Já po hodině: Vydrž, už to skončí. Na konci my obě: To bylo strašný! Wtf: To je jen jeden díl! Další už nepřežijem. A já: Opiš to. ... S odstupem musím uznat, že jsem byla na svých ...náct předvídavá. Ale respektuji ty, kteří mají zálibu v manipulativním bulíkovi, který svými úlisně - mnohoznačnými, rádoby nezáludnými žvásty ovládá ještě větší idioty, nežli je on sám. Ale když se kouknu na to vysoké skóre, řekla bych, že obdivovatelé budou tou většinou, která nám zvolila prezidenta a předsedu vlády. Ovšem herecky je film profi.

Nesmysl s prvky parodie. Nebo snad někdo tohle bere vážně?

Přesně podle knížky. Jako by Anuk Steffen vystoupila z ilustrací v mé dětské paměti. A ze zájmu dcery soudím, že nejsem jediná, kdo je s filmovou verzí spokojen.

Precizní umělecké dílo s neotřelou obrazovou kulisou, chladnokrevným motivem a zralým talentem Antonia Banderase. Dramatické, zvrácené a fantaskní zároveň. Jen opět chybí určité souvislosti. Tak třeba nevlastní bratr tygr je úplně mimo, naprostá zbytečnost, nefunkční atrapa. Ale po Špatné výchově už mě u A.M. tolik nepřekvapuje.

Jeden finální mikrookamžik zbytečně snížil celkovou dokonalost, resp. ze 100 na 98%. Herecky byly pestré zejména dospívající děti, vůdce pedantsky experimentálně autokratický, atmosféra houstla každou minutou. Konečně autentický učitel a nadšení studenti! Co chybí? Řekl to své ženě - chybí mu pedagogické vzdělání, Achilova pata profesní relevance. Což je v případě učitele naučená schopnost předvídat, je to také zásada ošetření emocí žáka, tím spíš u experimentu. Dobré nápady ještě nedělají dobré učitele. A přitom dobrý nápad to byl, učitel byl dobrý též. K výborné mu ale chybělo právě to sebevědomí a když ho konečně získal, přehlédl jednu podstatnou pedagogickou prioritu - nutnost pracovat s chybou. A to hned.

Nevšední odpolední rodinný film v s tajemnou pointou v neznámém prostředí.

V celku hovadina, ale ústřední zabíjačka vtipná, svižná a vkusná, prostě Most.

Je neuvěřitelné, že Gracie nepodědila nic špatného po své matce. Kde se všemu tomu spořádanému, pečujícímu a ukázněnému výchovnému stylu naučila? A ti bráškové byli tak klidní a rozumní, a to i přes všechny jejich poruchy... a pak mi také není jasné, proč americký sociální systém trestá odebrané děti vyloženě vězeňským způsobem, násilně sourozence rozděluje a nepodporuje přirozené vazby.

Umělecký i povahový dualismus v zajímavé kompozici, leč s konturami stejně rozmazanými, jako obrazy DD.

Nadprůměrný thriller. Svižný, chladný, ohromující a zároveň odpuzující. Rýša s botoxem tentokrát neřitahuje. Na začátku si říkám, co to vede za teatrální kecy před vlastní rodinou na oslavě svých narozenin? A pak se ještě dovybarvil.