yuppie

Tihle Coenové mě překvapili svou prostou narací. Myslíte, že tenhle film je předzvěst příchodu minimalistického syžetu u dalších jejich filmů?

Docela v české kinematografii postrádám chuť experimentovat, či riskovat z hlediska šíře žánrové nabídky. Je mi jasné, že producent a produkční raději vsadí na osvědčené jména, kteří točí filmy se sociální a vztahovou tématikou a jejich filmy jsou již během natáčení jasně ziskové, ale opravdu mi v české kinematografii chybí například více thrillerů, hororů, čí například sci-fi filmů. Chápu, že natáčení sci-fi díla je v českých poměrech velmi náročné a riskantní, tudíž jsem velmi zvědavý na připravovaný snímek Poslední z Aporveru :)

Včera jsem zhlédl Bergmanovy Šepoty a výkřiky. Teda zhlédl, spíše prožil, procítil. Po třech minutách jsem si vzpomněl na Allenovy Interiéry, ale tohle je drama o několik tříd výš, napadlo mě. Drama hlubokomyslné, existenciální až na samou dřeň.

Jedna z hrdinek ve filmu vzpomíná na jeden okamžik, moment, kdy cítila opravdové štěstí, pocit, že opravdu žije. Vzpomněl jsem si na slova hlavní hrdinky z knihy Král z Luxoru: "Někdy stačí jediný okamžik štěstí, aby člověk mohl říct, že žil šťastně". Ale stejně tak,  jak se u postavy ve filmu tento moment znovu změnil v pokračování všedního žití a jeho intenzita vyprchala, tak u filmu skončily závěrečné titulky. Prožil jsem hodinu a půl jednu dlouho neobyčejnou chvíli a znovu se přesvědčil, že existují filmy, po jejíž zhlédnutí si alespoň týden další film nepustím.