Hanzman

Jeden z mých velkých životních snů bylo vidět svou nejoblíbenější knihu ever na stříbrných plátnech. Ale pak jsem si vlastně řekl, že to nejde, protože tak urbanistickou, epickou a mytologickou, dechberoucí, filozoficky snovou "boží" věc prostě filmaři nezvládnou. Už jsem se prostě smířil s tím, že Americké bohy budu mít jen ve své fantazii...Nakonec to přece jen jde... Není to v kině, není to kompletní, je to v bedně a zatím jen pilot. K tomu jsem totální fanoušek ovlivněný předlohou. Nicméně vizuální projev, hudba i podkres, dramatické momenty, herecké výkony, přenos příběhu, který vlastně v první epizodě ani nezačal, je...FASCINUJÍCÍ je to správné slovo.. Po prvním díle bych dal 6/5 a strašně bych chtěl ať to pokračuje ve stejném duchu... A moc by mě zajímalo, co na to řekne člověk, knihou či Gaimanem nepolíbený...Podle mě začátek může dost mást a zanechá v člověku asi kvazilión otázek, ale v knize jsem byl na začátku taky zmatený. Gaiman je ovšem vypravěč na výbornou a i tu největší drobnost vždy s noblesou vysvětlí... Našlápnuto je to skvěle, jen to udržet a vygradovat do toho epického finále...prosím :) PS: Už casting první epizody ukazuje že to snad bude nejkorektnější seriál všech dob. :D

Mám problém u filmů, kde se prakticky nic neděje, ale musíte je setsakramentsky sledovat, aby jste pochytili více než tu hrubozrnou pointu. Prostě mě uspávají. Takže dnes na třetí pokus, jsem si uvařil kotel maté a konečně, se sirkama v očích, jsem to dokoukal na jeden zátah. A bylo to parádní. Bláznivý vědec, který žije v božím baráku, vymyslel umělou inteligenci, která by měla lidi jednou nahradit. Šukatelná robotí lolitka, která zjišťuje, že vlastně cítí cosi jako lásku a ne jen ten smradlavý silikon ze kterého je vyrobená, mi padla do oka hned v prvním záběru. Bohužel se do toho všeho přimotá jeden naivní Mirek Dušín, který se do robotky zamiluje, a nakonec to vygraduje v něco opravdu kouzelného. Průměrné finále mě sice krapet zklamalo, ale dávám palec nahoru, protože takhle stylové minimalistické klasické sci-fi, které je sice rádoby netradiční romantikou vyleštěné, ale má dost hlubokou U.I. myšlenku, už asi dlouho zase neuvidím.

To se tak jednou sešli v hospodě Tarantino a Guy Ritchie a nevím jak moc se ztřískali, ale v noci stihli ještě navštívit Kevina Smithe a všichni se potom strašně moc zhulili .... Teda ne doopravdy, ale Wayne Kramer se tady pěkně vyřádil. Tři propojené příběhy z amerického vidlákova, vymazlené dialogy, černohumorná jednohubka, skvělí herci a pořádná dávka usměvavé ironie. Karma je svině. Za mě 5/5. Proč jsem to sakra neviděl dřív?