Tyler

Nejsem první a rozhodně ani poslední, kdo po zhlédnutí "Erasma a spol." dostal chuť vyrazit "na zkušenou" do zahraničí...Však aby ne, když z filmu číší uvolněnost, pohoda a zábava. Je evidentní, že Cédric Klapisch měl z čeho čerpat, a tak "Erasmus a spol." působí naprosto přirozeným dojmem a situace a historky v něm zachycené rozhodně nejsou strojené. Díky směsce spolubydlích z různých koutů Evropy na povrch krásně vyplouvá rozdílnost mezi jednotlivými národy a přitom se mezi nimi člověk cítí doma. Tohle všechno je navíc protkáno spoustou vtipných momentů, čerpajících především z oné odlišnosti. Osobně mě nejvíc dostal William, bratr jedné obyvatelky bytu z Anglie...A neuvěřitelný záchvat smíchu jsem dostal ze scény, ve které doktor sestaví mozek ze zbytků od snídaně a vysvětluje Xavierovi jeho anatomii a funkce - jen škoda, že jsem se v sále smál sám :).

Seagal je pro mě živá legenda akčního žánru a tak mě docela mrzí, když se objevuje ve filmech jako je "Na pokraji smrti". Ale na nájem si člověk nějak vydělat musí...Skoro všechno je tady špatně - od třetiřadého scénáře, jenž jde ruku v ruce s neschopnou režií a zmateným střihem, po většinu akčních scén. Na druhou stranu Steven v sobě pořád má to svoje charisma, které prostě bude fungovat, i kdyby měl o dalších třicet kilo navíc a některé scény jsou docela povedené. A jsou to především ty, ve kterých se objevuje (na tento film přímo lahůdková) mrcha s modrými očními stíny Nia Peeples...Vzpomínáte si na seriál "Walker, Texas Ranger"? Ano, je to opravdu rangerka Sydney.

Strašně dlouho jsem nezažil, aby se v sále po skončení filmu rozhostilo naprosté ticho. "Příliš dlouhým zásnubám" se to podařilo. A právem...Skvostně napsaný a zrežírovaný příběh velké lásky, která přece nemohla zemřít a dokud je v srdci záchvěv naděje, je třeba se jí držet. Mathildino pátrání po ztraceném snoubenci vás provede krutými zákopy, kde vás i přes výtvarně úžasné pojetí bude každý záběr bolet, skrz poválečnou Paříž s jejími kavárnami a trhem, až po bretaňské pobřeží - drsné, ale přesto plné citu..."Příliš dlouhé zásnuby" mají všechno – silný příběh překypující emocemi, Jean-Pierre Jeuneta jenž přesně ví, co a jak chce říct, skvěle obsazené a skutečně zajímavé postavy, krásnou kameru a hudbu. Ale mají i něco navíc - jedinečnou Audrey Tautou a něco, čemu já říkám „duše“. A ten nejnádhernější konec, jaký si jde vůbec přát...Bolí Tě to, když chodíš? P.S.: Po cestě z kina jsem v parku po několika letech postavil sněhuláka. Neptejte se proč. Jděte na „Příliš dlouhé zásnuby“, a pak pochopíte.

Zapínám televizi, nabíhají úvodní titulky pod nimiž se nám představuje svět, ve kterém je hlavní hrdinka jako doma - vysvalení fotbaloví hráči pískají na spoře oděné studentky, v domě spolku delta-ný (nebo jak to bylo) se skvěle rostlá děvčata věnují manikúře, pedikúře, pleťovým maskám, posílování problematických partií, společnému sprchování a já si říkám - vypadá takhle ráj nebo peklo :))? Naprostá zhovadilost, která je ovšem svým způsobem okouzující a je na ní vidět, že ji dělali inteligentní lidé - navíc Reese Witherspoon je v roli Elle Woods vskutku odzbrojující. Když si k tomu přidám přehršel vtipných momentů, jednu nezapomenutelnou scénu u soudu a řádnou dávku sebeironie, vychází mi, že se na "Pravou blondýnku" při repríze v televizi znovu podívám. No chápete to? Já a na blondýnku...

Film, který vám položí spoustu otázek a málokterá bude příjemná...Z prakticky televizního filmu o bohužel statisticky banálním případu se stalo zručnou prací režiséra Jonathana Kaplana a především strhujícím výkonem Jodie Foster velmi silné drama. A velmi osobní a intenzivní zážitek - neumím si představit člověka, na kterého by "Znásilnění" alespoň při několika konkrétních scénách emocionálně nepůsobilo. Však sledujeme film o sexuálním zločinu toho nejhoršího kalibru a Jodie Foster vám dá alespoň na chvíli pocítit, jaké to je, být jeho obětí...Hnus, zmatek, bezmoc, totální ponížení a v naší společnosti doživotní stigmatizace. Proč se to vůbec děje? Dá se proti tomu něco dělat? A jak napravit napáchané škody?

Rozhodně zajímavý počin na poli české detektivky, který kazí jen nedobře zvládnutý konec...Oceňuji, že se tvůrci snažili jít novou cestou a hlavně, že se nesnažili kopírovat americké nebo francouzské vzory. "Nepodepsaný knoflík" získává body především neopakovatelnou atmosférou, která jde bohužel jen těžko popsat. Pomalé tempo, zdánlivě banální vyšetřovací metody, rozvíjející se kolegiální vztah mezi oběma hlavními hrdiny, citlivá charakteristika jednotlivých postav, skvělá kamera a především přesné vykreslení vesnického prostředí - to jsou hlavní atributy příjemně netradičního naladění této detektivky.

Jak jen to ti Britové dělají? Jak to, že se jim povede natočit tak prostý příběh způsobem, který vás osloví na mnoha místech a zapůsobí na vás nesrovnatelně víc než jiné "velké a emotivní" filmy? Jak to, že "Do naha!" není komedie v klasickém slova smyslu, ale je to film o skutečném životě? Jak to, že nám jsou tyhle britské filmy tak blízké? Jak to, že dávám pět hvězdiček? Jak to, že...? Nabízí se okamžitě jedna odpověď - "Do naha!" má srdce...

Žít jako Dude, to by byla nádhera aneb znáte recept na svobodu? "Big Lebowski" je naprosto skvělý film především svojí schopností nenásilně pobavit a naladit člověka na neskutečně pohodovou frekvenci - dá vám nasát atmosféru klidného života a při pohledu na Dudea, Waltera, Donnyho, osazenstvo kuželkárny a další postavy a postavičky vám bude krásně na duši!!! Je to tak - "Big Lebowski" je jeden z těch filmů, které lze bez nadsázky nazvat lékem a já ho budu vřele předepisovat...P.S.: Recept na Bílého medvěda a.k.a. White Russian najdete ve zdejší diskuzi.

Co psát, abych se neopakoval? Vážně těžké, protože "Přátelé" si zaslouží hodnocení pouze v superlativech! Vždyť tenhle sitcom vás bude nejen pravidelně a perfektně bavit, on vás bude mnohdy i dojímat a osudy jeho hrdinů vás budou skutečně zajímat! Na začátku natáčení měli producenti tak šťastnou ruku, že se tomu nechce ani věřit - šestice mladých lidí, kteří k sobě dokonale sednou a co víc, okamžitě mezi nimi přeskočí jiskra, takže jejich přátelství není jen hrané...Při pohledu na stručný seznam hostujících hvězd, který tady máme uvedený, se nemůžu ubránit jisté nostalgii - a v tom tkví jedinečné kouzlo "Přátel". Je to jako vzpomínka na vlastní zážitky, náhodná setkání, zábavné příhody i smutnější momenty - a to se přitom stále bavíme o "pouhém" sitcomu! "Přátelé" prostě dokázali něco neuvěřitelného - prorostli do srdcí a životů mnoha lidí po celém světě. A těmto lidem se po skončení poslední epizody (ano, opravdu je úžasná) bude skutečně stýskat! Větší poklonu "Přátelům" vyseknout ani nejde...P.S.: Chandlere Bingu, jsi bůh!

Nedávno jsem si pročítal staré Cinemy a v jedné z nich jsem narazil na článeček o "Sexu ve městě". Hodnocení bylo 100% ale s tím, že kdokoliv jiný než úspěšná, osamělá žena po třicítce má tento seriál zkusit jen na vlastní nebezpečí...Svatá pravda, a protože do oslovené skupiny vážně nespadám, moje hodnocení vypadá tak, jak vypadá. Opravdu nevidím žádný smysl v seriálu o čtveřici hysterických ženských, které se honí za "tím pravým" a bůhví za čím dalším, a přitom by si měly ze všeho nejdřív udělat pořádek ve svých hlavách. Možná to zní šovinisticky, ale tentokrát nemůžu jinak - ani jednu z hrdinek bych nechtěl znát ve skutečném životě, protože by mě z nich kleplo. Z mého pohledu jsou tak mimo, že bych se jim ani smát nemohl - a také se nesměju při sledování "Sexu ve městě". Na druhou stranu chápu, že jistá cílová skupina pro tento seriál existuje, a že kdybych dokázal udržet nadhled, asi bych se královsky bavil...jenže já jsem LSD nikdy nebral a nemíním s tím začínat ;).