Poslední recenze (1 343)
Nelítostný souboj (1995)
Luxusní kriminálka. Nevadila mi ani tříhodinová stopáž. Velkorysá délka je věnována nejen tomu, aby byl velký prostor pro napínavé vyšetřování, přípravu loupeží a skvěle natočené střílečky. Tohle všechno tam je, ale je čas to taky přerušit momenty kdy nahlédneme do osobního života hlavních hrdinů a můžeme se s nimi lépe seznámit. Svou chvíli dostává i psychologie hlavních dvou postav a náhled do soukromí zločincových parťáků. Je řešena ikomplikovanější stránka policistovy práce, pokud žije mezi pozůstatky mrtvol a přehnaně rád se šťourá ve svých stopách a minulosti. Dohromady Michael Mann vytváří stejně jako u následující spolupráce s Al Pacinem u ,,Insideru ´´ (který se mi líbil možná ještě kapánek víc) pestrý příběh. Tento film taky nabízí zajímavý a unikátní vztah mezi zločincem a vyšetřovatelem. Mezi Al Pacinem a De Nirem je velmi zajímavý vztah dvou profíků ve svém oboru, kteří si navzájem váží sami sebe a jejich střet možná vážně berou jako osudový souboj. Oba jsou maniaci ve svém oboru a vědí to o sobě navzájem. Oni jsou přesvědčeni, že oba jsou třída a návzájem se možná trochu obdivují. Vždyť jsem taky až do konce netušil, jak tento nelítostný souboj dvou profíků dopadne. A i ta závěrečná úchvatná noční nahánečka u letiště je do poslední chvíle nejistá a skončí nádherným podáním si ruky za doprovodu krásného klavíru uprostčed noci. On si celkově Mann mimo jiné i dost libuje v tom vykreslení nočního života. Tato prohlídka prostě Los Angeles stojí za to se vším všudy. Jenom se opovažte, dívat se na Pacinovu televizi!
Hud (1963)
Rodinné drama o střetu tří generací nad společným rančem ve westernových kulisách (ale western to jinak naštěstí? vůbec není) byl dobrý nápad. Seznámíme s tím, že starý dedeček je moudrý zdrženlivý kmet a jeho syn Hud zase za všech okolností cynický hrubián, což je nám ukazováno v několika variacích stále dokola, až se i ten Newman začíná tentokrát stávat až nesnesitelný. Ale až na dvě drsnější a zajímavější výměny názorů mezi otcem a synem (po návratu z flámu a pak v Hudově ložnici po nápadu odsřihnout otce) je to stále takové monotónní. A z dnešního pohledu se mi to zdálo až černobílé. Prostě jasně víme, že ten Hud je ten zlý a tak to je. Nejzajímavější postava tak zůstavá ta třetí nejdůležitějšší a to mladý snaživý synovec lavírující mezi obdivem ke starému dědečkovi a odvážnému úspěšnému strýci.
Asterix a Olympijské hry (2008)
Když se řekne Asterix a Mise Kleopatra, vybavím si Edouarda Baera a jeho Otise. Když se řekne Asterix a Olymíjské hry, vybavím si Benoîta Poelvoorda a jeho Bruta. Ten si tady z toho udělal vlastní film společně skvěle se sebeparodujícím Delonem v roli Césara. Hlavně na začátku mají Brutus a Delon super scény. A Cardův dabing Brutuse je už v podstatě legendární (měl bych vlastně chválit Belgičana Poelvorda nebo Cardu?:D) Asterix v podání Clovise Cornilllaca se na oplátku moc nepovedl. Tehdy nesehnali moc dobrou náhradu za Claviera a vlastně se důstojně nesehnala doteď. Ale u posledního Asterix a Obelix filmu se i tak bavím ještě mnohem víc.