Lex.San

Když hledám seriál, kterým bych vyplnil čas mezi čekáním na nové díly rozkoukaných doramat, tak povětšinou sahám po pracovních kouskách ;) Nejedná se sice o kdovíjaký zázrak, ale jako kulisa tenhle počin obstojí více než dobře. Postavy jsou celkem sympatické a jednotliví klienti a jejich příběhy ukazují na nešvary na trhu práce. A hodnocení? Dvě hvězdy. Protože přeci jen tenhle seriál mě nedokázal zaujmout natolik, abych mu věnoval větší pozornost či s napětím sledoval několik dílů za sebou. (5/10)

Po delší době dorama, u které mi bylo líto, že končí. Klidně bych snesl i pár dílů navíc. Příběh parádně skloubil velice rozličné žánry – romantiku, sci-fi a drama/thriller. Postavy se chovaly uvěřitelně a lidsky (nebo androidsky ;)). Velice mile mě překvapilo chování hlavní hrdinky. I když na ni útočil jeden android za druhým, tak neječela, ani nevolala o pomoc. Nepočítala s Lloydovou pomocí automaticky, ale přijímala ji s díky. A i když nejsem žádný velký fanoušek sci-fi, tak se mi líbila i tahle stránka příběhu, vše nakonec hezky do sebe zapadlo. A konec? Byl takový, jaký měl být. Člověk se ale i tak neubránil jisté lítosti. Za příjemně strávený čas dávám dnes čtyři hvězdičky. (9/10)

Slovo nevrlý dostatečně nevystihuje povahu hlavního hrdiny. Já jsem měl po zhlédnutí prvního dílu na jazyku spíše nevychovaný spratek. I přes to jsem jeho charakter skousnul v naději, že to bude už jen lepší. Dalším mínusem hned prvního dílu byly nejrůznější hlasité projevy – od křičení až po brečení. Vím, že u asijských počinů se pohybujeme v jiné intonační vlně, ale i tak no mě bylo místy dost na hraně. Na druhou stranu to dost zachraňoval Han Jung Soo. O dob Magistráta ho prostě můžu ;) Ve druhém díle jsme omezili hlasité zvukové projevy, ale zase jsme nebyli přítomnosti malého kluka a jeho věčného pláče. Obecně sice proti dětem nic nemám, ale v doramách umí být pěkně otravné, a já jen doufal, že to nebude i tenhle případ *-*. Bohužel, ten kluk na každé slovo, které nebylo proneseno mírně a s úsměvem, reagoval pláčem. A to pořád a neustále. Fakt mě to docela točilo! Plus jak s ním bylo zacházeno. Dost mi to zavánělo kultem dítěte a já jen skřípal zuby. Později se pláč utišil, ale zase nastoupila potřeba hlavní hrdinky všude a všem pomáhat. Kolem 6. dílu jsem váhal, zda pokračovat ve sledování. Protože i když příběh nebyl až tak špatný, jednotlivé prvky dost kazily potěšení ze seriálu. Ale sekretář převážil misky vah a já dal Blade Manovi ještě jednu šanci. Ostatně spíše než romantická linka mě zajímaly záporné a pletichařící postavy. Ústřední dvojka si mohla vyvádět, jak chtěla, ale já jsem spíš vždycky čekal na tatíka našeho CEO (Kim Gab Soo má k těm tvrdým otcovským rolím nějak blízko, či co) či na madam Yoon. Prostě mě daleko více zajímaly postavy vedlejší než ty hlavní. A po 12. díle jsem na romantickou linku rezignoval docela, protože i když jsem si Blade Mana pouštěl hlavně kvůli té romantice, tak mi ti dva prostě nekápli do noty. Docela dlouho mi ale trvalo, než jsem přišel na to, proč tomu tak je. SPOILER: Ono je to totiž tím, že se v jejich vztahu vlastně nic neděje. A když už se objeví překážka, tak je to v podobě Kim Tae Hee, což je ta úplně nejhorší možnost, co se mohla stát. Nesnáším totiž oživování mrtvých postav! OST je ale v tomto případě nadprůměrné a uchu lahodivé ;) Hodnocení – dnes to bduou 2 hvězdičky, protože ať mhouřím oči, jak chci, tak přeci jen je hlavní příběh postaven na romantice a malém klukovi a ani jedno z toho mě neoslovilo. (5/10)