mysakli

L

Chvílemi je to dobrá komedie, chvílemi napínavé drama, které smrdí tragickým severským koncem. Vícežánrové filmy jsou běžné, ale u Chlastu tvůrci jaksi neuměli tyto dva žánry sesynchronizovat. Jakoby režisér točil černou komedii a kameraman tragické drama.

Typická hugh-grantovská komedie. Příjemně pobaví, neurazí, mysl nezatíží a navíc nakazí chytlavou hudbou (i když se tomu podvědomě bráníte, protože v žádném případě nepatříte mezi fanoušky skupin typu Pop!). Scénář je přímo učebnicový - originální love story, rychlé vykopnuti zápletky, problémy (potřebujeme text k písničce) rychle střídají naléhavější problémy (nestíháme  doručit písničku, atd.), které vedou diváka k velkolepému vyvrcholení na koncertě Cory (Haley Bennett). To vše doprovázeno vtipnými komentáři Alexe Fletchera (Hugh Grant)...neustále. Doslova každá věta pronesena Grantem se snaží být vtipná, což je chvilkami trochu sílené (a hlavně méně zábavné). Scenárista Mark Lawrence si chtěl patrně posichrovat, že se alespoň jednou uchichtne každý divák v kinosále. Nicméně je znát, že má úspěšné komedie v ruce.

Herecké výkony na jedničku, postavy napsané na jedničku - zejména ústřední čtyřka Wendy, Andy, Natalie a Nicola. Ale scénárista a režisér Mike Leigh trochu zaexperimentoval a vynechal z děje zápletku. Po hodině filmu si uvědomíte, že se v příběhu nic zásadního neodehrálo a dalších 45 min marně doufáte, že film konečně “začne”. Leigh zkrátka vsadil všechny karty na postavy, které zachycuje při jejich každodenním životě. Ty jsou sice všechny po svém dobře ujeté, ale to k ději nestačí. Filmu chybí ústřední zápletka, která by diváka vtáhla do děje a dala mu důvod, dívat se až do konce.

Stále mě zaráží, nakolik se Lumetovi, jinak mistrovi filmu, nepodařilo zrežírovat tento film. Lumet už se s námětem z policejního prostředí popral bravurně ve filmu Serpico, ale Pán velkoměsta mu až banálně nevyšel hned na několika frontách. Hlavní hrdina (Treat Williams) podává velmi nedůvěryhodný herecký výkon, a není sám. Williamsovy pokusy o střídání tváře “drsňáka” a citlivého parťáka jsou bohužel úsměvné.  Některé scény až tahají za uši svou nepřirozeností a sklouzávají ke klišé (např. během kamarádského srdnatého pokecu policajtů, který je zakončen postupným rozesmátím všech zúčastněných).  Střih je taky dost divoký, scény končí jakoby omylem, až to chudáka diváka vytrhne z děje. Možná byl Lumet příliš věrný scénáři, možná to způsobily krátké deadliny pro natočení filmu, každopádně, pokud máte rádi Lumetovy filmy, tak tento raději přeskočte.

Mistrovsky zvládnuté dílo režiséra Sidneyho Lumeta s Al Pacinem v nejlepší formě. Lumet si dal záležet, aby scény vyzněly co nejrealističtěji, protože scénář je napsaný podle skutečné události. Přizpůsobil tomu osvětlení i hudbu a tentokrát se nebál použít i improvizaci herců. Al Pacino (Sonny) to podtrhává svým neuvěřitelně uvěřitelným herectvím, doprovázen skvělými výkony Penelope Allen (Sylvia) či Johna Cazaleho (Sal).