Cafú

hubenej poirot :D

Geniální koláž poslkádaná z nejvytříbenějšího britského humoru, několika pra-archivních záběrů pro zdůraznění komičnosti situací a hlavně ze záznamů koncertů různých interpretů, kteří byli třeba pozvání jinými interprety a dokonce jimi byli natočeni na příruční kameru, abychom z toho mohli užitkovati i my, prachsprostí fanouškové tohodle nejlepšího festivalu na světě, který se již teď chystám zkrátka navštívit! To nejlepší, co jsem letos ve Varech viděl!

Tady vznikaly ty nejslavnější scénky jako např. Four Yorkshiremen...

Velmi slabý film, z kterého však musím vyzdvihnout alespoň uvěřitelné herecké výkony a výborně vykreslenou postavu manželky...jinak nafouknutá povrchní hovadina na entou.

No spíše podprůměrná a klišovitá romantická komedie na klasické téma prvních manželských neshod a jejich zdárných vyřešení s potleskem plné ulice lidí na konci filmu.

Sorrentino se svou režií dotknul dokonalosti a scénářem se přiblížil ke genialitě. Je to celkem složitý film a ikdyž mu místy nezasvěcený čověk nerozumí (a Sorrentino mu záměrně ani nic neulehčuje), máte pocit, že jste svědky něčeho dosud neviděného a o dost chytřejšího než jste vy samotní. A navíc takové nekompromisní pojmutí složitého lidského charakteru hlavní postavy (pana Andreottiho) se snad povedlo jen ve filmu "Až na krev" a to převážně díky výkonu Daniela Day Lewise. Velká poklona také patří výběru hudby a herců, ale to je vlastně u geniálně zrežírovaného filmu samozřejmostí.

Posleství tohoto cool filmečku: Lidi, všechny vaše problémy vyřeší breakdance a pár dobře mířených ran pěstí... A když ani to nepomůže, každej dvanáctiletej švýcárek s rovnym kšiltem vám pujčí svou bouchačku. HOP SUISSE!!!

Neuvěřitelný výkon hlavního představitele, scénář i velmi originální režie vám ukážou velmi kvalitní pojetí toho, jak se má natočit životopisný film, který vás neunudí k smrti narozdíl od jiných. Kvalita takového příběhu závisí na hlavní postavě, na jejích vlastnostech a jejím hereckém ztvárnění a vše se neuvěřitelně komplexno-kompletně povedlo. Tak trochu hodně ulítlejší postava nejproslulejšího britského vězně, který si nechává řikat Charles Bronson (ano, podle té monogolsko-americké popkulturní hvězdy stříbrného plátna), nám odkrývá své společensky zvrácené uvažování, které naprosto kontrastuje se zkostnatělostí britského právního systému. Tu postavu si možná i oblíbíte, ale rozhodně jí nepochopíte. Pro mě byl film Bronson velkým překvapením a rád ho všem doporučím.

Toto sžíravé filmové podobenství ve mě dlouho vrtalo jako červíček. Vzápětí po shlédnutí jsem byl jasně přesvědčen, že více než tři hvězdy tomu nedám. Ale červíček ve mě hlodal tak dlouho, že tu jednu hvězdu navíc prostě dát musím. Také byl film přínosný i z jiného směru. Kvalitní filmy nemusí dělat jen padesátiletý dědci, jak bývávalo zejména v Hollywoodu zvykem, ale i mladý lidi, čehož je devatenáctiletá Hana Makhmalbafová živým důkazem. Klobouk dolů.

Tajemství vyzrazeno: Xaver je idiot!!!