Recenze (645)
L'uomo del labirinto (2019)
Něco pro milovníky italské filmařiny a žánrových hrátek. Donato Carrisi evidentně ví, co točí, jak to má vypadat, jak navodit napětí, občas i kapku nepříjemného strachu (králík!). Servillo je skvostný ve své detektivní linii, Hoffman v konverzační (jak moc mi ten chlap chybí v nových filmech!). Nejvíc působící je celé vyšetřování starého "l'investigatore privato", který se snaží z posledních životních sil rozlousknout záhadu kolem únosů a temnoty. Hudba (Vito Lo Re), kamera (Federico Masiero) a především celkový look (to má asi na svědomí Tonino Zera) - všechno mi krásně sedlo. A i když konec úplně nelahodil, tak mi tahle tajemná směs (trocha kriminálky, okultismu, twistů i italského gialla) přivodila moc příjemný pocit v mém králičím bříšku... Nenechte se odradit těmi hnusnými plakáty!
Stalo se jedné noci (1934)
CLARK GABLE i po osmdesáti letech od premiéry prostě válí!!!
Sám doma 2: Ztracen v New Yorku (1992)
"Harry! Jdu nahoru!!!"
Sám doma (1990)
"Harry, jdu do baráku!!!"
Ta chvíle, ten okamžik (1981)
Silné drama "nastavuje zrcadlo" povahám lidí a lidskému jednání v období věčného strachu. František Němec táhne věrohodným výkonem film o primáři, který stojí před několika závažnými rozhodnutími, jež zásadním způsobem mohou ovlivnit jeho život. Jiří Sequens se do látky opřel bravurně, má napětí i realistickou akci. Vše doplňuje výborné obsazení vedlejších postav (Munzar, Kolářová, Jelínek...), padnoucí hudba a hlavně scénář, který nám nabídne několik skutečně tísnivých okamžiků. Jeden z nejlepších (a bohužel nejzapomenutějších) filmů 80.let.
Ecce homo Homolka (1969)
"Kde já mohla bejt, kdybych bývala neztloustla!"
Zabil jsem Einsteina, pánové... (1969)
"Ta kočička vždycky tak křičí, když jí vyndávám očíčko!"
Sejmout zabijáka (2011)
Skvělá gangsterka s vynikající partou herců v čele s Rayem Stevensonem, který dokáže kdekomu věrohodně rozbít hubu a pořádně si zařvat. Ve vedlejších rolích jej skvěle podporují Vincent D´Onofrio, umírněný Val Kilmer nebo klasik Chris Walken. Hensleigh natočil svůj první skutečně dobrý film, který je správně drsný, vkusně proložený retro-reportážemi a doprovázený vynikající hudbou. Chvílemi tahle story připomíná Scorseseho, což podporuje i klasický (a stále stejný) Paul Sorvino. K úplné dokonalosti troška chybí, italský gang působí trošku chudě a dojem kazí i digitální výbuchy. Ale to mi výsledný dojem až tolik nekazí!
Dům na nebesích (1984) (divadelní záznam)
Čtyři hvězdičky za hru a pět za úžasnou Jiřinu Bohdalovou!
Náš muž Flint (1966)
"Miluju, když si takhle zastaví srdce."