Gary

"SHOOT HIM AGAIN! HIS SOUL IS STILL DANCING !!!!" Herzog po skvělém Temném úsvitu opět skóruje, dokazuje, že umí skvěle kočírovat herce, má nápady a tvoří si pozadí fajnovými tvářemi. A Cage ? "I'll kill all of you. To the break of dawn. To the break of dawn, baby."

Ano, většinou vše bylo řečeno. Herci dobří, hudba bez problému, krásná slovenská krajina a výborně natočené intimní momenty. Troška folklóru vůbec neuškodí a naturalismus je někdy k dobru, jindy trošku zbytečný. Bohužel skutečně velikým zádrhelem je slabý děj, žádný vývoj a nudná místa. I tak jde podle mě o velice slušný film, ve kterém se nedá nic vytknout filmařině, režisérkám, ani kameramanovi. (Protože ve chvíli, kdy hodnotím, má film na csfd 49% a Bathory 58%, přikláním se ke čtyřem hvězdičkám ve prospěch Jánošíka. Jinak 70%).

Param pa pam pa ram pa pam.

Bohužel se nám zde vyloupnul další prachsakrazatra průměrný thriller, který bude bavit možná pár lidí na DVD a několik vytrvalců ve večerních hodinách v televizi. Podle bestselleru (řekněte mi, co dneska není bestseller ???) Barryho Eislera vznikl další, zbytečný, stokrát viděný film. Nevyčuhuje vůbec ničím výjimečným krom několika hezkých záběrů a Oldmanova jména v obsazení. Střih je v akčních sekvencích skutečně nepřehledný a střihač v nich mohl slevit na polovinu. Herci průměrní, hlavní hrdina vcelku nevýrazný a bez charismatu. Zkrátka všechno sice tak nějak drží pohromadě, příliš nenudí, Gary Oldman nezklame, ale zároveň není ve filmu nic, kvůli čemu bych na něj za půl hodiny nezapomněl. 60%

Strašná hudba, nezáživní, někdy trapní herci (výjimkou dobrý Miroslav Táborský a ucházející Pavel Zedníček). Aneb jak se z Hynka Bočana v novém milléniu stal režisér z nejpříšernějších. Absolutně nezvládá, nudí, vykrádá sám sebe. A to jsem měl naděje, když jsem viděl obrázky z filmu.

Je vidět, že na dobrém obsazení a textu lze postavit vynikající komorní záležitost. Samozřejmě dominuje skvělý Pacino, který rozhodně nehřeší na to, že film neuvidí moc lidí a hraje úžasně. Bez problému mu však sekunduje Paul Guilfoyle, který do toho vkládá svůj mírnější, ale i tak silný způsob hraní nebo Joseph Maher, jehož mi s tím jeho sympatickým pohledem bylo opravdu líto od prvního záběru. Taky nevím proč, ale musel jsem si pořád všímat kamery (což nevím, jestli je v tomhle případě dobře nebo špatně). Kameramanem byl dnes už vcelku známý Ed Lachman (nominace na Oscara za kameru pro Far From Heaven-2002).

Scénář jako od jedenáctiletého kluka, absolutně technicky nezvládnuté (střih amatérský, zvuk občas ohromně špatně mixovaný,přeřvaný,stříhaný...) a o tom "ansámblu" škoda mluvit. Upřímně je mi líto, kde končí Paul Sorvino, kterého si od Mafiánů pořád vážím. Kde se svou zubní protézou dohrával poslední béčka David Carradine, aniž by tušil, že se blíží jeho konec. Kde se po stopadesáté za dva roky objevuje Michael Madsen v podobné roli - už se ani moc nesnažící hrát. Ano, označme si viníka - Pascal Caubet. Zkusil si to hoch. Napsal, natočil, zahrál, nevyšlo to, doufejme, že už se svou ctižádostí nikdy nevyleze na světlo filmového světa. Tečka. 30% a to mě napadá ještě hodně kritických canců na tuhle videopecku, snažící se chrlit šifry, napětí a cool věty bez jediného úspěšného pokusu.

Kristen Stewart mi sice rozhodně sexy nepřipadá, ale filmeček je pohodový, řemeslně zvládnutý a herecky prímově obsazený. Konečně si zase někdo vzpomněl na Chevyho Chase a Kurt Russell rozhodně nezklame ! 70 %

Příjemná, ničím neurážející komedie s další ze sarkasticky roztomilých postav Waltera Matthaua. Trocha romantiky, vtipu - a sobotní odpoledne je o něco zábavnější.

Dlouho jsem ten film sháněl a pamatoval si z něj jen pár záblesků. Nějakého škaredého chlapa, zlého kněze a několik ošklivých obrázků. Když jsem film viděl znovu, všechno tam skutečně bylo. Pavel Hobl nepatří mezi nejznámější ani nejúspěšnější české režiséry, ale tohle je zkrátka film na rok 1965 tak jiný, odvážný a neuvěřitelný, že musí uvíznout v paměti. Hra mezi horrorem a absurditou. Podivné jednání postav (za všechny úžasný Martin Růžek). Promluva k divákovi. Chvíli se vám dělá špatně z odříznutých tkání, zachvíli se smějete nad nějakou (v dobrém slova smyslu) připitomnělou situací. Brodský je výborný, Filipovský ještě lepší a Delmare bohužel hraje spíše vzhledem než charismatem. První půlka filmu je opravdu úžasná, potom to trošku ztrácí dech. Ale i tak si budu Ztracenou tvář vždy pamatovat jako jeden z nejzajímavějších a nejvýraznějších českých filmů. Traktát o lidské povaze.