Jirkacek

Tak jsem hledal nějaké historické informace a narazil jsem na pojem Tulipánová horečka, která proběhla v Nizozemsku v letech 1634 - 1637. Zaujalo mne to, takže jsem si o ní něco přečetl. Dozvěděl jsem se, že na konci 16. století byla do Holandska dovezena první cibulka zmíněné květiny, následně zde byla poprvé vypěstována a tehdy cena jedné cibule tulipánu na 1 gulden. Ovšem již krátce poté vyletěla na 1000 i více guldenů, které byli obchodníci i obyčejní lidé ochotní zaplatit na dražbách nebo burzách. Docházelo k uzavírání kontraktů na nákup určitého množství cibulí za stanovenou cenu po uplynutí 3, 6 či 9 měsíců. Jediná cibulka exotické květiny měla hodnotu desetinásobku průměrné mzdy a svému majiteli mohla přinést nesmírný majetek. Během několika měsíců se tak mohl vstupní kapitál zvýšit až padesátkrát. V dobách Tulipánové horečky se lidé nezdráhali pro nákup cibulí prodat svůj dům, dvorec či statek. Ceny vzácně barevných odrůd se vyšplhaly na 1200 guldenů, v roce 1625 to bylo už 3000 guldenů a v roce 1636 dokonce 4600 guldenů, povoz a dvě klisny i s postrojem. Cibule velmi vzácné variety „Místokrál“ pak stála 24 vozů s obilím, 8 vepřů, 4 krávy, 4 sudy piva, 1000 liber másla a několik beček sýra. V roce 1637 se dokonce objevil případ výměny pivovaru v Utrechtu v hodnotě 30 000 guldenů za 3 kusy vzácných cibulí, jenže právě v této době převýšila nabídka poptávku a ceny tulipánových cibulí začaly prudce klesat. Mnoho obchodníků zbankrotovalo a do velkých potíží se dostalo celé nizozemské hospodářství. A právě v tomto období se odehrával děj filmu Tulipánová horečka, který jsme si doma na základě těchto informací pustili a v němž jsme si předchozí události prohlédli ve filmové podobě. Hlavními hrdiny filmu byl bohatý obchodník Cornelius Sandvoort (Christoph Waltz), jemuž zemřela manželka i dítě a tak si z kláštera koupil mladou dívku Sophii (Alicia Vikander). Pro sirotka to bylo velké štěstí a jejím skoro jediným úkolem bylo dát stárnoucímu muži dítě. Jenže to se několik let nedařilo a milování se s manželem začalo být dívce odporné, přesto ho respektovala. Jenže jednoho dne si Cornelius objednal její portrét u nadějného malíře Jana van Loose (Dane DeHaan) a sympatický a talentovaný mladík Sofii okouzlil. A protože on její sympatie opětoval, zrodila se mezi nimi vášnivá, ale zakázaná láska. Svůj vztah sice před bohatým obchodníkem úspěšně tajili, ale jejich služka Maria (Holliday Grainger) nebyla slepá. Komplikace nastaly, když služka otěhotněla se svým přítelem a prodavačem ryb Williamem (Jack O'Connell), který také obchodoval s tulipány. Jenže jednoho dne zmizel na oře poté, co si myslel, že viděl svou přítelkyni u malíře. Jenže si ji spletl právě se Sophií, která za Janem tajně chodila a milovala se s ním v ateliéru. Viděli jsem tak její nahé tělo, jenže Alicia je tak vychrtlá, že toho vidět moc nebylo, ale to sem nepatří. Sophie vymyslela vskutku ďábelský plán, aby zachránila nejen sebe, ale také nebohou služku. Před manželem začala hrát těhotnou, což se jí a Marii, která na plán přistoupila, velmi dobře dařilo. Do všeho zasvětili doktora Sorgha (Tom Hollander), který za peníze souhlasil s tímto podvodem. Malíř začal obchodovat s cibulkami, které na zahrádce v klášteře pro sirotky zůstaly po prodavači ryb. S pěstováním a obchodováním na burze Janovi pomohla abatyše od sv. Uršuly (Judi Dench) a tak se mladík těšil, že po porodu zmizí i se svou krásnou milenkou. Vše prakticky vyšlo, jenže v tom se z moře vrátil William a Sophii dostihlo svědomí, neboť její manžel Cornelius byl opravdu hodný a rozhodně si nezasloužil, aby se stal obětí takového podlého podvodu jen kvůli zakázané lásce. Následující minuty jsem trnul, jestli to celé dopadne dobře, ale výsledek už si nechám pro sebe, abych vás nepřipravil o rozuzlení celého příběhu. Milenecký příběh lásky se odehrával na pozadí slavné tulipánové horečky a podle mého názoru se režisérovi Justinu Chadwickovi podařilo celkem oboje skloubit dohromady. Musím ocenit také kostýmy a prostředí holandského hlavního města, v němž se to celé odehrávalo. Nuda se nekonala, výkony herců obstojné, jen ta Alicia Vikander by mohla trochu přibrat, ale pojďme už hodnotit. Suma sumárum, historický film Tulipánová horečka ode mne získal tři tulipánové hvězdy ***.

Moc maďarských filmů jsem neviděl a tak byl ten s názvem Snoubenec nebo milenec ? jedním z prvních, které mé levé a zároveň pravé oko shlédlo. Komedii jsme si vybrali z nabídky společnosti NETFLIX, neboť jsme nechtěli nic náročného, pokud možno se i zasmát a hlavně nám vyhovovalo, že trval jen 89 minut. Jak se později ukázalo, bylo to tak akorát, ale nepředbíhejme. Vše začalo představením naivní Dory (Vica Kerekes), se kterou se po nezávazném a docela pěkném vztahu rozešel milenec David (Miklós Bányai) a zasnoubil se s Juli (Emöke Zsigmond). Naštvaná Dora si otevřela cukrárnu, ve které nabízela koláčky a zákusky pojmenované podle nešťastných párů z filmové historie. Třeba Kate Winslet prodávala pouze s Leonardem DiCapriem, Alaina Delona zase nešlo koupit bez Romy Schneiderové. Jenže neměla moc kšeftů a malé cukrárně hrozil krach. Dora se však odmítla vzdát a zapojila se do soutěže o finanční podporu pro rodinné firmy. Vítěz bral 95 tisíc euro, ale osamocená cukrářka si musela sehnat manžela a alespoň jedno dítě, aby se jí mohla vůbec zúčastnit. Proto sbalila celkem sympatického zubaře (László Mátray(, který se okolo ní pár dní ochomýtal a ze sousedního bytu si půjčila vzdělaného kluka školního věku Lacika, dbajícího na slušné chování, z něhož udělala adoptivního syna. Společně pak odjeli na několikadenní mítink nedaleko Budapešti, kde se ve vile odehrávala samotná soutěž. První komplikace nastala hned po příjezdu, jelikož se soutěže zúčastnil i její bývalý milenec David s Juli, kteří chtěli peníze na provoz školky, i když sami dítě ještě neměli. I díky tomu se roztočil kolotoč trapných i lehce úsměvných situací, nicméně bohužel převažovaly spíše ty trapné. Mockrát jsem se nezasmál, pokud si dobře vzpomínám tak asi dvakrát a vůbec jsem nechápal Doru, kterou to stále ještě táhlo k Davidovi. To už jsem viděl v jiném filmu, také se zrzavou slovenskou herečkou. Bylo mi líto zubaře, který se opravdu snažil, ale stále narážel na Dořinu odtažitost, která si ani na chvíli nedovedla připustit, že by se s dentistou třeba dala dohromady. Nejvíce se mi líbila postava Lacika, který na svůj věk měl opravdu zvláštní chování, ale jeho chytrost nezabránila tomu, aby se zamiloval do dcery jejich soupeřů. Jak to dopadlo, to už jsme se ale nedozvěděli. Naopak, jak to dopadlo mezi čtveřicí Dora, zubař, David a Juli, to jsme se dozvěděli pár minut před koncem filmu, kdy se Dora přede všemi přiznala, že podváděla. To už však prozrazovat nebudu, ale co mohu vynést na světlo boží je informace, že snímek Snoubenec nebo milenec ? nic nového nepřinesl. Tuctový příběh byl zabalený do maďarského guláše, který však nebyl tak pikantní, jak by mohl být. Taky mi neseděl český dabing, namixovaný se slovenskou mluvou. Bylo to divné, ale neříkám, že byl film úplně špatný. Docela dlouho jsem se rozhodoval, jestli ode mne získá jednu nebo dvě cípaté a pak jsem dospěl k závěru, že…..Pojďme hodnotit. Suma sumárum, maďarská komedie Snoubenec nebo milenec ? ode mne získala dvě zasnoubené hvězdičky **.

Německý hororový snímek Starci z roku 2022 si vybrala moje nejdražší polovička z nabídky společnosti NETFLIX a já osobně jsme od něj nečekal žádné zázraky. Důvod by jednoduchý, protože u něj bylo napsáno, že v něm starci hlava nehlava vraždí. Tento druh filmového žánru nemám příliš v lásce, nikoliv snad protože bych se při nich bál, ale ty krvavé mi připadají ubohé a čím více červené tekutiny při něm vyteče, tím horší hodnocení pak ode mne ten horor dostane. Naopak mne velice baví ty duchařské s pořádným napětím a když se děj odehrává v nějakém opuštěném domě, starém příbytku, sirotčinci potažmo psychiatrii, moje filmové srdce jásá a těší se na jeho shlédnutí. Byl jsem tedy zvědav, jestli si budu moci tento horor zařadit do šuplíku s dobrými filmy, nebo do toho s těmi špatnými. Vše začalo návratem rozvedené Elly (Melika Foroutan) se svými dvěma dětmi do svého rodné vesnice, aby se zúčastnila svatby své sestry. Jenže odlehlá vesnice se od doby, kdy ji opustila, radikálně změnila. Mladí lidé se již dávno odstěhovali a většinou tady nechali staré lidi, na které zbytek světa zdánlivě zapomněl. Když se večer po svatební hostině spustila bouřka, najednou se starší obyvatelé domova důchodců začali chovat podivně a napadli mladé ošetřovatele které zabili. Po výpadku proudu rozbili důchodci bezpečnostní dveře a slavnostní veselí nedalekého domu je přitáhlo právě tam. Cestou do domu pozabíjeli pár hostů svatebních hostů, kteří byli na cestě do svých domovů a pak svou pozornost obrátili na obyvatele. Vzápětí vůdce starých zabijáků (Gerhard Bös) sprovodil ze světa oba novomanžele a pak dostal chuť si to vyřídit se zbytkem rodiny. Jak to dopadlo, to už prozrazovat nebudu. Já jsem vlastně ani nechtěl původně komentář napsat, protože jsem byl naprosto znechucen z té brutality a množství krve a vůbec nechápu, jak se tento horor mohl někomu líbit. Občas byla nějaká ta scéna docela napínavá, ale jinak vše zapadlo do červeně zbarveného klišé, které tento typ děsivého druhu filmu nabízí. Děj také nic moc a ještě ke všemu jsem nějak nepochopil, proč ti staří vlastně začali vraždit. Souhlasím snad jenom s jakýmsi poselstvím filmu, které upozorňovalo na to, aby děti, vnuci a potomci nezapomínali na své rodiče a prarodiče. Jenže to bylo podáno tak zvrácenou formou, že to bylo až nechutné a tomu odpovídá i moje hodnocení. Suma sumárum, německý horor Starci ode mne nezískal žádnou hvězdu a hodil jsem jej do odpadu !

Snímek Útěk ze Sibiře z roku 2010 natočený v koprodukci tří zemí (USA, Spojené arabské emiráty, Polsko) jsem si koupil na blu-ray disku, ale než jsem se na něj podíval, uběhl asi rok nebo možná i 18 měsíců. Téma útěku mezinárodní skupinky vězňů z ruského gulagu mne sice hodně lákalo, ale odrazovala mne jeho dlouhá stopáž 127 minut, jelikož podle mých zkušeností bývají ve filmech hluchá okénka. Dále jsem měl strach z toho, že byl natočen podle vzpomínek polského válečného zajatce Sławomira Rawicze , který tvrdil, že uprchl během druhé světové války z tábora na Sibiři a ušel 6 400 kilometrů, aby si zachránil život. Jednoho dne jsem se však odhodlal a film si pustil. Na začátku jsme se poměrně rychle přesunuli do zmíněného tábora, kam byl mladý polský armádní důstojník Janusz Wieszczek (Jim Sturgess) poslán na 20 let, ale spíše na smrt. Zde se seznámil s americkým inženýrem Smithem (Ed Harris), hercem Khabarovem (Mark Strong), ruským kriminálníkem Valkem (Colin Farrell), jugoslávským účetním Zoranem (Dragoș Bucur), litevským knězem Vossem (Gustaf Skarsgård), Polákem trpícím šeroslepostí Kazikem (Sebastián Urzendowsky), dalším Polákem Tomaszem Horodinskym (Alexandru Potocean), bývalým cukrářem, který snil o tom, že se stane umělcem a dalšími. Náš hlavní hrdina se však nehodlal se svým osudem smířit a začal spřádat plány na útěk, který měli v úmyslu uskutečnit kolem jezera Bajkal na jih do Mongolska. K mému překvapení netrvalo dlouho a jedné noci během sněhové vánice se mu podařilo s několika spoluvězni uniknout. Nejprve je čekala nelítostná sibiřská zima, která si vyžádal první oběť. Po mnoha dnech konečně skupina dorazila do oblasti jezera Bajkal, kde se poprvé setkali s mladou polskou dívkou Irenou (Saoirse Ronan), která jim řekla, že ruští vojáci zavraždili její rodiče a poslali ji do JZD u Varšavy, odkud utekla. Přes počáteční váhání se k mužům na útěku přidala a brzy byla usvědčena ze lži o svém o svém osud, ale přesto s nimi zůstala. Docela příjemná cesta kolem jezera skončila a po překonání chráněné transsibiřské magistrály konečně stanuli na hranicích SSSR a Mongolska, kde se chtěli ukrýt. Zde se s nimi rozloučil Valka, který zůstal v Sovětském Svazu, i když věděl, že ho zavřou do vězení. Jenže zbytek uprchlíků neměl vyhráno, jelikož na hranicích zjistili, že Mongolsko sympatizuje s režim světového vraha Stalina a tak se rozhodli risknout cestu přes poušť Gobi, aby se dostali do Číny a poté do Indie. Bohužel cesta přes poušť stála další životy a to teprve potom začala pouť přes nejvyšší pohoří na světě Himaláje. Bylo mi jasné, že putování přežili tři muži, protože jsme tuto informaci dostali na začátku filmu, ale vůbec jsem netušil, kdo bude tím nešťastníkem, který se do Indie nedostane. Kdo to byl, to už neprozradím, abych vás nepřipravil o eventuální překvapení, neboť nic nebylo tak, jak se mohlo zdát. Když se na obrazovce naší korejské televize objevily závěrečné titulky, byly moje dojmy veskrze pozitivní, i když jsem měl dojem, že ony předpovídané hluché okénka zabíraly celkem dost místa na filmovém pásu. Jinak asi dobré, na konci mi skoro ukápla slza, ale ubránil jsem se. Přesto přese všechno jsme měl prostě dojem, že ve filmu něco chybělo a pak jsem si uvědomil, co to bylo ! Jednalo se o úžasné digitální efekty a neohrožené hrdiny, co vše zvládnou, jenže na nic takového zde nebyl prostor. A těch hrdinů zde bylo spoustu, jen to někteří nezvládli. Tož tak. A teď už pojďme na hodnocení. Suma sumárum, protiválečný snímek Útěk ze Sibiře ode mne získal tři sibiřské hvězdy ***.

V roce 2001 se jako zelená kometa na animovaném filmovém nebi objevil Shrek a způsobil obrovský poprask. Vzpomínám si, že i já jsem byl z něho v šoku. Nicméně ve všech směrech jsem byl příjemně překvapený, protože do té doby tady nebyl tak šeredný a mrzutý hlavní hrdina, který by se stal tak oblíbeným mezi diváky. A jeho kamarád a souputník osel, do té doby symbol hlouposti, tvrdohlavosti a lenosti, zapadl do našich srdéček neméně rychle. A do třetice - málokterý z animovaných filmů vidělo tolik dospělých diváků, kteří z kina odcházeli s úsměvem od ucha k uchu. Ano, studio Pixar do světa vypustilo již spoustu filmů, které se také staly legendami, ale nebyly tak legrační a tak postavené na hlavu. A myslím, že se dokonale povedl i český dabing, přičemž zejména osel vynikal svými hláškami. Každopádně zelený obr z bažin by spíše měl lidi strašit, než že by se měl stát jejich hrdinou. V tomto příběhu to také takhle ze začátku bylo, žil si spokojeně ve své bažině, žral pavouky, rochnil se v bahně a kakal velké hovínka. Z jeho klidu jej však vytrhlo zachraňování krásné princezny Fiony, ze které se však vyklubala neméně ošklivá bytost, do níž se nakonec Shrek zamiloval. Vše tedy dobře dopadlo a podle pohádkových zákonů měl Shrek s Fionou žít šťastně až do smrti. A zde začal film s označením Shrek 2, natočený roku 2004, který jsem si pochopitelně nemohl nechat ujít, jelikož jsem jedničku ohodnotil pěti cípatými. Zatímco naše zelená dvojice prožívala krásné chvíle, u osla a dračice tomu tak nebylo a proto se hýkavec rozhodl, že bude bydlet v močálové chaloupce spolu s Fionou a Shrekem. Ti však chtěli mít pochopitelně své soukromí a tak pro problémy oslího kamaráda neměli moc pochopen, ale to nebylo ještě vše. Vzápětí se v bažině objevilo poselstvo od Fioniných rodičů, krále Harolda a královny Lillian, kteří je pozvali na svůj zámek za sedmero horami. Shrekovi se na návštěvu nechtělo, ale nakonec se musel s Fionou a oslem vydat na dlouhou cestu. Osel byl otravný a pořád se ptal, jestli tam už budou. Když konečně do království dorazili, byli všichni šoku, kdo to na zámek přijel. Král se při večeři se svým zeleným zetěm pohádal a Shrek se rozhodl vrátit do bažiny. Navíc Fiona Shrekovi vyčetla, že se z lásky k němu změnila, což on zřejmě není ochoten udělat a tak se nad sebou zamyslel a rozhodl se změnit. Jenže mělo být všechno jinak, neboť kartami osudu zamíchala Dobrá víla a její syn Krasoň. Pohledný mladík podle plánu víly a krále měl původně Fionu vysvobodit z věže, ale tenkrát byl Shrek prostě rychlejší. Proto se víla s králem dohodla, že vše napraví a Shreka se chtěla zbavit. Ve hře byly i její kouzelné lektvary, pomocí nichž se Shrek rozhodl změnit. Vše pak spělo do strhujícího finále, během něhož se o půlnoci mělo rozhodnout, kdo s kým bude a v jaké podobě. Jak vše dopadlo už jistě víte a kdo neví, tak tomu to nebudu prozrazovat. Každopádně jsme se párkrát zasmáli, ale ne tak jako u prvního dílu. Dvojka měla prostě svoje hluchá místa a nebylo jich právě málo. Slabší byl i výběr písniček a připadlo mi, že český dabing nebyl už tak vtipný. Celkově jsem však nebyl nijak zklamán a udělil jsem druhému Shrekovi slušný počet cípatých. Suma sumárum, Shrek 2 ode mne získal čtyři zlobří hvězdičky ****.

Německý film Rudá jako rubín z roku 2013 jsme si doma nepustili náhodou, ale zcela záměrně. Důvod takového jednání byl jednoduchý, neboť ve filmu hrál důležitou roli faktor cestování časem, což bylo vždycky moje nejoblíbenější filmové téma. Už od dětství mne lákala představa, že když člověk udělal nějakou chybu, dostal zanedlouho šanci ji napravit, uvést vše do pořádku a vést tak život podle svých představ, pokud možno bez následků. Ne vždy se totiž našinec i cizinec v životě rozhodne správně a události jej pak semelou a vedou jiným směrem, i když si myslím, že do určitého bodu člověk dojde vždy a tyto body jsou jasně předem dané, jen je otázka, kterou stranou a za jakou cenu se tak stane. Doufal jsem, že němečtí filmaři dokázali natočit v Londýně slušný film a jak se později ukázalo, mé očekávání bylo zčásti splněno. Vše začalo poněkud zmatenými scénami, takže jsem během úvodních 20 minut myslel, že filmová okénka někdo špatně sestříhal. Postupně jsme se však do děje dokázali ponořit a pochopili jsme, že hlavní hrdinka Gwen Sheperdová (Maria Erich) žila v rodině, která měla mnoho tajemství. Někteří její členové totiž zdědili zvláštní gen, který jim umožňoval cestovat v čase. Gwen však tento dar neměla, protože tuto zvláštnost zdědila její sestřenice Charlotte (Laura Berlin), při jejímž narození prý byly hvězdy v naprosto mimořádné konstelaci a datum jejího narození údajně vypočítal sám Isaac Newton. Charlotte díky tomu byla v samotném centru pozornosti rodiny a byla na sebe patřičně pyšná. Celý svůj dosavadní život věnuje přípravě na svou roli cestovatelky v čase a ke své sestřenici Gwen se chovala povýšeně. Když se však Gwen začala motat hlava a vidět duchy tak bylo jasné, že to byla Gwen, kdo cestovatelský gen zdědil a nilov Charlotte. Její matka Grace (Veronica Ferres) své mladší dceři přiznala, že se Gwen narodila ve stejný den jako Charlotte, jen doufala, že gen nezdědila a bude mít klid a tak podplatili lékaře v porodnici, aby jí do rodného listu zapsal jiné datum narození. V dalších minutách se vše otočilo a Gen byla přijata v lóži tajného spolku, jejíž členové dívce slíbili, že se o ni postarají. Pomohli jí zvládat cesty časem a řekli jí, že má důležitý úkol, na němž měla spolupracovat s pohledným Gideonem de Villiers (Jannis Niewöhner), který celé roky trávil čas s její sestrou Charlotte. Gwen se tak stala členkou Řádu hraběte Saint Germaina a kromě chození do školy se začala věnovat cestování časem s pomocí chronografu spolu s Gideonem. Také jsme se dozvěděli, že maminka Grace před desítkami let pomohla předchozím cestovatelům v čase Lucy (Josefine Preuß) a Paulovi (Florian Bartholomäi) uprchnout. Kvůli krádeži předchozího chronografu Gweninou sestřenicí Lucy musely být odebrány vzorky krve od všech dříve žijících cestovatelů, aby bylo možné dokončit misi. A tak se Gideon a Gwen vydali třeba do roku 1912, kde se dívka poprvé setkala s Lucy, později se vydala do roku 1782 za zmíněným hrabětem Saint Germaniem (Peter Simonischek), s nímž si ovšem zrovna nepadla do oka. V průběhu děje jsme se také dozvěděli, že členové hraběcího řádu bojují s protivníky, sdruženými do Florentské aliance a kladli jsme si otázku, jakou roli v tom všem zastává velmistr lóže Falk de Villiers (Uwe Kockisch). Společné cestování a setkávání se způsobilo, že se Gen a Gideon do sebe zamilovali, což Charlotte pochopitelně naštvalo. Ke konci filmu se naši dva hrdinové vplížil do archivu Řádu, aby o sobě našli prastaré proroctví, které předpovědělo smrt Gen. Byl jsem tedy zvědavý, jestli dívka dokáže osud změnit a zda zemře někdo místo ní nebo vše dopadne dobře. Trochu mi v tom pomohlo vědění, že fantasy film Rudá jako rubín dostalo o rok později pokračování s názvem Modrá jako safír, ale i tak jsem nespustil oči z obrazovky naší TV. Když se pak objevily titulky, měl jsem trochu zmatené pocity, neboť filmu chyběl poněkud jednodušší děj. Podle mého názoru to bylo potřeba, neboť se v prvním díle objevilo mnoho postav a to jak ze současnosti, tak z minulosti. Někdy jsem si připadal jako tříleté dítě s Rubikovou kostkou v ruce, které se marně snažilo složit barevné strany k sobě. Nu což, stalo se. Snad se v dalších dílech vše vysvětlí a dobře poskládá. Suma sumárum, první část fantasy příběhu s názvem Rudá jako rubín ode mne získala tři rubínové hvězdičky ***.

Americký film Tady cesta končí z roku 2022 jsme si vybrali z nabídky společnosti NETFLIX na jeden večer, kdy jsme nechtěli sledovat nic náročného a zároveň příliš dlouhého, takže nám 89 minutová délka tohoto filmu vyhovovala. Navíc v něm hrála známá černošská herečka s poněkud zvláštním jménem Queen Latifah, která se nám už ve dvou filmech líbila. Navíc se tato herečka pipojila k Shakimu Comperemu jako výkonná producentka, čímž se End of the Road stal prvním thrillerem, který Latifah produkovala. Bohužel jsme se předem nepodívali, jaké špatné hodnocení zde na ČSFD snímek Tady cesta končí má, což nás mohlo předem varovat, ale na druhou stranu se nám už několikrát stalo, že i podprůměrně ohodnocené filmy se nám líbily. Na začátku jsme se seznámili s černošskou rodinou v čele s Brendou Beaumont-Freeman (Queen Latifah), která se kvůli neúspěšné léčbě svého manžela dostala do finančních problémů a musela prodat svůj dům v Los Angeles. S ní se k její mamince v Houstonu vydali její děti, starší středoškolačka Kelly (Mychala Lee) a žák základní školy Cam (Shaun Dixon) a rovněž Brendin neúspěšný bratr Reginald "Reggie" Beaumont (Chris Bridges), který v životě ničeho nedosáhl a kouřil trávu. Tahle čtveřice se záhy dala na cestu vlastním autem přes celé Spojené státy a brzy měli potíže na jihu, kde někteří běloši zapomněli, že žijí ve 21. století. Po konfliktu na benzinové stanici měla naše černošská rodinka co dělat, aby se zbavila dvou bílých mladíků a nestalo se něco nepříjemného. Brenda se musela hodně krotit při omluvě těmto rasistům, aby jim něco neudělal, protože její manžel býval voják a naučil ji dobře bojovat. Následně se však dostali do ještě vážnější situace, neboť se v motelu, v němž přespávali, stala vražda. Někdo v sousedním pokoji zabil muže, kterého se marně snažila zdravotní sestra Brenda zachránit. Mrtvý muž měl u sebe spoustu peněz v tašce, kterou objevil Reginald a vzal si ji k sobě, aniž by ostatním něco řekl. Jenže peníze patřily nebezpečnému gangu v čele s mafiánem Crossem, který je začal vzápětí po telefonu vydírat a chtěl své peníze zpět. Pomocnou ruku podala policie, která případ v čele s kapitánem JD Hammersem (Beau Bridges) vyšetřovala, ale brzy se ukázalo, že to nebude stačit. Mafián totiž unesl Cama a Brenda se v zájmu bezpečnosti své rodiny, kterou milovala nade všechno, rozhodla peníze vrátit, jenže se vše notně zkomplikovalo. Tašku s penězi totiž ukradla všímavá pokojská a při honičce se Brenda dostala mezi nacistické chlápky, kteří pro její problémy rozhodně neměli pochopení. Byl jsem tedy zvědavý, jak si dokáže Brenda poradit, jestli se Cam vrátí k rodině a hlavně jakým způsobem. V poslední čtvrtině filmu si scénárista pro nás připravil překvapení, když jsme se dozvěděli, kdo je ten tajemný mafián Cross a pak byl po pár akcích konec. Uteklo to jako voda a já měl mírně zklamaný výraz. Celý ten děj mi připadal jako naučný protirasistický film který se žákům základních a středních škol promítal po celých USA. Nevím, jak moc se o takový počin zasloužila Queen Latifah, ale mně tím film hodně popudil. Nebylo snad kvůli tomu, že bych měl něco proti černochům, jen mi vadí taková propaganda, ať už je míněná jakkoliv dobře. Ještě si něco takové pamatuji z mládí, kdy nám v dětských filmech bylo do hlavy vtloukáno, že socialismus je naše jistota a že se ti lidé na západě mají strašně špatně. Všichni víme, kde byla pravda….Takže, tak, asi to víc nebudu rozvádět. Co se týče děje samotného, byl tak jednoduchý a průhledný, až z toho oči bolely. Takže další mínus. A těžko šlo uvěřit tomu, že spoutaná Brenda přeprala tolik nacistů a že senilní důchodci mohli být mafiány, kterých se všichni báli. A já se nebojím udělit filmu za to všechno patřičné hodnocení. Suma sumárum, snímek Tady cesta končí ode mne získal dvě končící hvězdy **.

Snímek Mistrovská úroveň z roku 2020 nemohl uniknout mé pozornosti, neboť mne vždy bavily filmy, v nichž docházelo k časovým paradoxům, smyčkám či vyloženě k cestování časem. A proto se mezi mé nejoblíbenější zařadily i filmy Na Hromnice o den více, Zdrojový kód, Na hraně zítřka a podobně, ve kterých se stále opakovala určitá situace, kterou hrdina prožíval stále dokola s různými obměnami. Doufal jsem, že se mi bude líbit i snímek Mistrovská úroveň, v němž se vysloužilý člen speciálních jednotek ocitl v časové smyčce, v níž musel znovu a znovu prožívat den své smrti. Jednoho večera se tedy doma na naší korejské televizi tento americký film rozběhl a vše začalo úvodní scénou, kterou jsme viděli ještě mnohokrát. Hlavní roli v ní vždy hrál vysloužilý voják Roy Pulver (Frank Triolo), který se pokaždé probudil v 7:00 ráno, rychle musel zlikvidovat u sebe doma nájemného vraha a vyhnout se střelci v helikoptéře za jeho oknem, který do jeho bytu posílal stovky kulek jednu za druhou. Následně vrtulník vrazil do oken jeho bytu a tak musel vždy vyskočit ven, než stroj explodoval. Pak na ulici ukradl sportovní vůz a začala honička s dvojicí ženských vražedkyň. Pokud se mu podařilo uniknout, zabil jej pak někdo jiný, neboť těch vrahů bylo několik a Pulver jim dal vlastní jména. Časem se mu podařilo naučit se jim uniknout do baru, ale pořád nedokázal přijít na to, jak přežít závěrečný útok ve 12:47, po němž se probudil znovu ve svém bytě v další smyčce. Pak jsme se dozvěděli, že o den dříve, něž Roy vstoupil do smyčky, pozvala jej k sobě do práce pod záminkou přijímacího pohovoru jeho manželka Jemma (Naomi Watts), se kterou už několik let nežil. Sympatická žena se s ním nejdříve pohádala jejich synovi jménem Joe, kterému tvrdila, že její manžel je pouze rodinným přítelem a poté mu nenápadně sebrala vzorek vlasů. Následoval příchod šéfa firmy plukovníka Clive Ventora (Mel Gibbon), který imaginárního uchazeče o práci nechal z firmy vyvézt, aby se neplet do jeho tajného projektu. Pak jsme se opět ocitli v další časové smyčce, v níž se Roy pokoušel zavolat Jemmě, ale místo toho mluvil s Ventorem, který mu řekl, že jeho manželka zemřela při nehodě v laboratoři den předtím. V pozdější smyčce potkal Roy svého syna v herně, kde trávil čas místo školy a strávili spolu den, dokud ho zase zabijáci nezastřelili. Když se Roy probudil, uvědomil si, že ho vrazi sledovali pomocí sledovacího zařízení, které mu do zubu během narkózy implantovala zubařka Alice (Meadow Williams), jeho náhodná holka na rande z předchozí noci. Prostřednictvím dalších smyček stylem pokus omyl Roy našel  způsob, jak se zbavit zabijáků a dostat se do firmy za Ventorem. Ten mu při jednom setkání nevědomky prozradil, že pracuje na projektu Osiris, kvantovém stroji času, který chtěl využít, aby se stal světovým diktátorem. Také se přiznal, že za smrt jeho manželky je přímo on zodpovědný a že to byla ona, kdo nastartoval časovou smyčku. Ovšem nikdo jiný nevěděl, jak to ovládat, takže hrozilo, že zničí svět, pokud bude stroj času běžet příliš dlouho. V dalších smyčkách Roy konečně pochopil důvody, proč ho manželka do časové smyčky uvedla a ten se podle toho zařídil. Do konce filmu zbývala asi půlhodinka a já si marně lámal hlavu, co všechno se ještě stane. Myslel jsem, že se Roy prostě pomstí za smrt manželky a zachrání svět, jenž jsem se mýlil. On toho udělal ještě více a cesta k těmto jeho činům mne překvapila. Nejprve se setkal s někým, kdo mu prozradil důležitou informaci, aby zachránil ještě někoho…Víc toho už neprozradím, nerad bych čtenáře tohoto komentáře připravil o dvě překvapení v závěru. Ovšem ještě předtím se vše složilo dohromady jako dobře vylisované puzzle. Vše, co jsme nudných pasážích filmu sledovali, to se logicky vysvětlilo a rázem nám vše bylo jasné. Jediné, co bych režisérovi Joe Carnahanovi se scénáristy vytknul, bylo závěrečných 20 vteřin. Proč ? Uvidíte sami. Každopádně mne film příjemně překvapil, měl dobré herecké obsazení a to včetně nádherné Naomi Watts, čemuž odpovídá i moje hodnocení. Suma sumárum, snímek Mistrovská úroveň ode mne získal čtyři mistrovské hvězdičky ****.

Celá naše rodina velice ráda cestuje a když tu a tam navštívíme nějaký zámek, často narazíme na jméno Marie Terezie nebo někoho z její rodiny. Není divu, když byla význačnou rakouskou šlechtičnou, reformátorkou, bravurní diplomatkou a nejvýznamnější panovnicí českých zemí. Jenže jsme od průvodců na zámcích zachytili jen útržky z jejího života, které se týkaly toho daného místa, té konkrétní situace. Celý její život jsme však vůbec neznali a upřímně, ani nás to kdovíjak nezajímalo. Vždyť těch šlechticů bývalo tolik....českých, rakouských, uherských, pruských, bavorských, saských, kdo si to měl všechno pamatovat. Vše se změnilo až při naší nedávné návštěvě zámku ve Frýdku - Místku, kde se pan průvodce zmínil o pětidílném seriálu Marie Terezie, natočeném v letech 2017, 2019 a 2021. A k dobru dal historku o pikantním lesbickém vztahu dcery rakouské vládkyně Marie Kristýny s Isabellou Parmskou, švagrové urozené dcerušky. A to byl ten důvod, proč jsme se na pětidílný seriál podívali. Ve třetí řadě jsme se ocitli v letech 1760 až 1780. Marie Terezie (Ursula Strauss) nechápala, proč se její manžel, František Štěpán (Vojta Kotek), neustále zabýval finančními problémy monarchie, když její prioritou bylo zajistit trvalý mír a prosperitu monarchie prostřednictvím sňatkové diplomacie. Oběma rodičům přitom dlouho unikalo, jak složitým dospíváním prochází jejich prvorozený syn Josef (Aaron Friesz), který se měl stát následníkem habsburského trůnu. Kromě přiblížení života Marie Terezie a doby jejího panování jsme se hodně dozvěděli o trnité cestě Josefa II. od privilegovaného a zároveň svými rodiči opomíjeného dítěte přes obtížná léta spoluvlády s matkou, až po závěrečné smíření s odkazem otce i matky. Jeho první manželství s půvabnou Isabelou Parmskou (Jana Kvantiková) skončilo tragickým zklamáním. V době epidemie neštovic, při níž zemřeli Josefovi sourozenci, musela císařovna se slzami v očích v sobě potlačit zoufalost matky a dokončit svůj záměr sjednocení evropských zemí. Přinutila Josefa k dalšímu sňatku, tentokrát s Marií Josefou Bavorskou (Tereza Marečková, která se půvabu Isabely nevyrovnala. Ve vyhrocené situaci se Josef se ostře vymezil proti otci, jehož vnímal jako prostopášníka. Teprve po smrti Františka Štěpána a následném konfliktu s matkou si Josef uvědomil, jakou roli jeho otec skutečně v chodu říše hrál, a až po smrti matky pochopil, jak významný je pro budoucnost monarchie odkaz obou rodičů – a co naopak může udělat jenom on. V roli Josefa v tomto dílu exceloval A. Friesz, skvělý byl výkon V. Kotka v roli starého Františka Štěpána a výjimečné bylo ztvárnění role Marie Terezie U. Straussovou. Jen to bylo celé takové smutné, lidé umírali, seriál končil....Navíc mi hlava nebrala, jak to že některé postavy nezestárly, zatímco jiné ano. Divné, ale i když ode mne třetí jednodílná řada získala nejméně cípatých, celkově jsem byl spokojen. Suma sumárum, třetí řada seriálu Marie Terezie ode mne získala tři habsburské hvězdy ***.

Celá naše rodina velice ráda cestuje a když tu a tam navštívíme nějaký zámek, často narazíme na jméno Marie Terezie nebo někoho z její rodiny. Není divu, když byla význačnou rakouskou šlechtičnou, reformátorkou, bravurní diplomatkou a nejvýznamnější panovnicí českých zemí. Jenže jsme od průvodců na zámcích zachytili jen útržky z jejího života, které se týkaly toho daného místa, té konkrétní situace. Celý její život jsme však vůbec neznali a upřímně, ani nás to kdovíjak nezajímalo. Vždyť těch šlechticů bývalo tolik....českých, rakouských, uherských, pruských, bavorských, saských, kdo si to měl všechno pamatovat. Vše se změnilo až při naší nedávné návštěvě zámku ve Frýdku - Místku, kde se pan průvodce zmínil o pětidílném seriálu Marie Terezie, natočeném v letech 2017, 2019 a 2021. A k dobru dal historku o pikantním lesbickém vztahu dcery rakouské vládkyně Marie Kristýny s Isabellou Parmskou, švagrové urozené dcerušky. A to byl ten důvod, proč jsme se na pětidílný seriál podívali. V druhé řadě panovnice (Steffi Reinsperger) prohrávala válku o habsburské dědictví i bitvu o osud jejího manželství s Františkem Štěpánem (Vojta Kotek). Bavoři mířili na Vídeň, Prusové na Prahu a slíbená uherská pomoc nepřicházela. Nebyly peníze, chyběly zbraně, z velké části vojáků byli invalidé. V zemi vládl hladomor. Všechny dostupné prostředky selhávaly a tak Marie i František sáhli ke krajním řešením. V druhé řadě se Marie Terezie naučila, jak zacházet s nabytou mocí, a zároveň velmi bolestivě pocítila dopady svého postavení na svůj osobní život. Podařilo se jí sice zažehnat katastrofu hrozící od pruského krále Fridricha II., ale vyskytla se nová hrozba v podobě Francouzů a Bavorů, kteří obsadili Linec a dostali se až do Prahy. Do Vídně se vrátila Františkova matka (Zuzana Mauréry), která se k Marii chovala velmi přátelsky a s porozuměním, ale její skutečné úmysly byly úplně jiné. Chtěla Marii ponížit a Františkovi zajistit vůdčí postavení v rodině i v říši, i kdyby to mělo znamenat porážku Habsburků. Slíbená pomoc z Uher nepřicházela, a tak se zoufalá Marie, přes protesty svých nejbližších, spolehla na pomoc barona Trencka (Philipp Hochmair). Úspěšný obchodník František Štěpán nedokázal bezednou habsburskou pokladnu plnit legálními prostředky a bez vědomí své ženy začal obchodovat s jejím úhlavním nepřítelem. Tyto události spustily manželskou krizi provázenou žárlivostí, nevěrami. Bylo zajímavé sledovat, jak najednou víra v boha vzala za své a tváří v tvář životní realitě si musel člověk poradit sám...V druhé řadě nám Marie Terezie značně ztloustla a podle mého názoru herečka Steffi Reinsperger nedosáhla kvalit své předchůdkyně, ale pořád to byl slušný výkon. Druhá řada mne bavila o stupínek méně než první, ale byla to vskutku zajímavá podívaná do rakouského vládnutí. Suma sumárum, druhá řada seriálu Marie Terezie ode mne získala čtyři rakouské hvězdy ****.