capák

Obsahová, technická či vizuální stránka tohohle filmu by se daly rozebírat do nekonečna. Mohli bychom diskutovat o překrásně natočeným prologu, hudbě nebo nádhernejch záběrech planety, která tu ovšem nehraje ústřední roli, ale slouží spíš jako prostředník pro vyjádření pocitů hlavních postav, mohli bychom diskutovat o fantastický atmosféře, oslnivejch hereckejch výkonech obou hlavních představitelek, významu několika symbolů, který tu sice nejsou nastrčený tak viditelně jako v Antikristovi, ale přesto i tady hrajou určitou roli, nebo o silným a nevyhnutelným konci. Mohli bychom tu taky najít pár slabších míst, ale tohle všechno u Melancholie vlastně nemá smysl. Jeho absolutně ničivou zbraní jsou totiž pocity, který ve vás dokáže vyvolat. Po dlouhý době jsem v kině znovu zažil absolutní ticho po celou dobu závěrečnejch titulků, po dlouhý době jsem v sobě díky filmu znovu zažil silný pocity úžasu a zdrcení. Nic není nekonečný. Trier je génius a Melancholia zatím nejlepším filmem roku 2011.

Neuvěřitelně podmanivá vize budoucnosti v přetechnizovaném světě má v podání Fritze Langa díky své nadčasovosti stále co říct i dnes. Třídní revoluce v Metropolis ožívá v podstatě ze stejných důvodů, na které upozorňoval Marx, ale její budovatelský charakter ve filmu naštěstí nenajdete. Příběh v nezvykle dlouhém snímku je plný zvratů (i když občas trochu průhledných), což se v dnešní době ve filmech vyskytuje jen ojediněle. Po technické stránce rovněž naprosto dokonalé dílo plné nápaditých kulis, vynikajících efektů a střihu. Režisér často po vzoru Eisensteina využívá také davových scén, ze kterých se tají dech i dnes (zejména ve druhé polovině filmu). Snímek je navíc skvěle podbarven hudbou Petera Osborna. Metropolis je právem považován za jeden z milníků kinematografie. Jestli je budoucnost skutečně takováhle, budu muset začít vážně uvažovat o emigraci na Pandoru.

Mikulášovy příhody patřily v dětství k mým nejoblíbenějším, a tak jsem si jejich filmové zpracování opravdu vychutnal a rád se k němu někdy zase vrátím. Z filmu je cítit respekt ke knižním předlohám, který je patrný už v úvodních titulkách, a i když má několik postav jiná jména než v knihách, dokonalé vykreslení jejich rozmanitých charakterů se tvůrcům podařilo přenést i na plátno, takže o zábavu je skutečně postaráno. Navíc se jim podařilo spojit těch několik Mikulášových příhod, které jsou v knihách rozděleny do jednotlivých kapitol, v jeden přehledný celek. Film si určitě užijí i ti, kteří knižní předlohy nečetli, protože spolu se skvělým hudebním podkresem jde o velmi osvěžující komedii, kterou si užijí jak děti, tak dospělí. Stejně tak jako předlohu.

Na jedné straně zajímavé prostředí, chytlavá hudba a velmi slušné tempo od začátku až do konce. Danny Boyle má vše pevně v rukách, k tomu dobří herci, skvělá dětská dějová linka a klasický bollywoodský tanec v závěrečných titulkách. Na straně druhé místy až příliš laciná a naivní pohádka, navíc s předvídatelným závěrem. Pro mě Slumdog Millionaire filmem roku 2008 není a domnívám se, že několika soškám by to v jiných rukách slušelo více. I tak jde ale o zdařilý snímek, který vás na dvě hodiny přiková k obrazovce (či plátnu) a někoho navíc možná i dojme a pohladí po duši.

Tentokrát jsem neponechal nic náhodě, dal jsem si před filmem jointa a vyplatilo se. Pro mě jako velkýho fanouška Monty Pythonů byl i Svatý grál skvělej zážitek, od začátku až do konce jsem si užíval svůj oblíbenej druh humoru, úžasný nápady, vtipný vsuvky, nezapomenutelný gagy, vynikající konec a dalo by se pokračovat. Svatý grál je neuvěřitelně ujetej film, je tak ujetej, že jsem se několikrát musel pozastavovat nad tím, jak je to všechno, co se v něm děje, vůbec možný, ale je ujetej tak dokonale, že mi opět nezbejvá nic jinýho, než vytáhnout pět hvězd a těšit se na další setkání s touhle partou.

Britský humor je mi velmi blízký, a tak jsem si tenhle kousek náležitě vychutnal. Nevím, jak to Pythoni dělají, ale takové množství tak originálních a vtipných nápadů vtěsnaných do necelých sto dvaceti minut jsem už neviděl dlouho. Je škoda, že film vedle toho obsahuje i několik slabších gagů, které vám neumožní týrat vaše bránice po celou dobu jeho sledování. I přesto mi ale invence autorů, která, jak se zdá, nemá hranic, nutí udělit absolutní hodnocení a vrhnout se na další díla téhle party.

Strhující one (two) man show Sama Rockwella v komorním, ale přesto velmi dobrém sci-fi thrilleru s podmanivou hudbou Clinta Mansella. Je pravda, že na scénáři by se dalo ještě trochu zapracovat, ale o příběh tady vlastně ani tak nejde. Důležité je, že se tvůrcům podařilo skvěle vybudovat depresivní atmosféru a vystihnout osamělost hlavní postavy, kterou Rockwell svým výkonem jen podtrhuje. Já být na jeho místě, tak ten tupě se tvářící obličej na displeji už dávno praštim. Opravdu nevšední filmový zážitek.

Magický svět v podání Tima Burtona ožívá především díky skvělé loutkové animaci postav, která je plná originálních nápadů, a stejně tak zaujme i výtvarné ztvárnění Země mrtvých. Jednoduchému, ale přesto krásnému romantickému příběhu okořeněnému typickým režisérovým humorem také není co vytknout a já osobně jsem ocenil, že až do poslední chvíle není jasné, pro jakou nevěstu a pro jaký život se Viktor rozhodne. Pěkná hudba a několik zábavných tanečních a pěveckých čísel jsou pak třešničkou na dortu. Opravdu parádní oddychovka.

Pro mě velmi příjemné překvapení letošních Varů. Neotřelý a strhující příběh, který v závěru skvěle graduje a směřuje k pochopitelnému a přesto nečekanému finále, je okořeněný velmi dobrým hereckým výkonem hlavního hrdiny. Jeho pohled při zpěvu srbské národní písně si budete pamatovat ještě dlouho po závěrečných titulkách.

Fantastický soudní drama, který i přes svoji délku ani na okamžik neztrácí tempo. Skvělej scénář včetně brilantně napsanejch dialogů spolu s vynikajícíma hereckejma výkonama všech hlavních představitelů v čele s Maximilianem Shellem dělaj z Norimberskýho procesu nevšední filmovej zážitek. Snad všechny scény ze soudní síně mě posadily na prdel a při několika z nich jsem na plátno čuměl s otevřenou pusou, především u autentickejch záběrů z koncentračního tábora. Dramatický scény ze soudu jsou navíc umocněný minimálním střihem a dlouhýma kamerovýma nájezdama a veletočema. No a závěrečný doznání mě pak odrovnalo úplně. Nejsem si jistej, jesti jsem někdy viděl lepší soudní drama, Norimberský proces mě každopádně dokázal probrat z kocoviny, což se většinou nepovede ani platu ibalginů.