montongery

The Itchy and Scratchy Show v našem světě, jen s lepší animací a hudbou.

Syrově a až naturalisticky popsaný svět pouličních dealerů a okrajových chudinských čtvrtí v Londýně. Pro nás v Čr naprosto jiný a nepochopitelný vesmír, na který se tento seriál kouká z více stran, takže nás nutí o něm i trošku více kriticky přemýšlet (ve smyslu z více perspektiv). Kultura násilí mi zde silně připomíná nechvalně proslulý Bronx ci Brooklyn v 80.letech 20.století ale v modernějším hábitu a v prostředí Londýna. A jelikož Londýn znám i z dlouhodobějšího pobytu a jednou jsem pobýval i v podobné čtvrti (studentské low cost cesty..) a náhodou taky ve východním Londýně, tak mohu potvrdit, že prostředí a typy postav jsou doopravdy velmi realné a zatím to je doopravdy dílo, které je nejblíž realitě, co jsem u filmu/seriálu podobného žánru viděl. Zároveň oceňuji casting, kdy do rolí byly obsazeny neokoukané hvězdy ’undergroundové’ grimové Londýnske scény, z nichž se někteří v tomto prostředí pohybují či v něm vyrůstali. O to více se poté role zdájí být reálnější a přirozenější, protože v jiných případech, bych si dovolil tvrdit, že by polovina obsazenstva byla spíše špatnými herci. Ale tyhle role jim doopravdy sednou. Osobně bych ještě vyzvednul i super soundtrack. Který má v prvních dvou sérií takový spíše melanchonický nádech a v pozdější třetí sérii, kdy produkci převzal Netflix, už slyšíme více energetický grime, hudba která je s timto prostředmí a kulturou těsně spjatá. Jinak je zde velký rozdíl mezi první s druhou sérií a mezi tou třetí i zřejmě s násludjícími sériemi, které budou spadat také už pod Netflix. Jak v délce, tak ve formě výpravy. A i když první dvě série se mi zdají trošku více reálnější (i takové britštější) a byly také víc mířené pro britské publikum, tak série od Netflixu už jdou cestou ukojit poptávku mezinárodního publika a to se na výsledku nutně podepíše (akčnější, víc mainstreamově sexy atd..). Ale i tak se to kupodivu pořád drží ve svých zajetých mantinelech a pořád má co nabídnout. Taky je skvělé, že casting je po pauze šesti let skoro stejný, takže to není nějak rušivé a člověk má pocit, že začal, tam kde skončil. Pro mě jeden z top seriálů na toto téma a musím ho také zařadit mezi své oblíbené, protože osobně poslouchám už dlouho grime (specifický britský rap) a skoro celej casting jsem znal už předtím z koncertů a hudebních alb a taky protože k Londýnu mám až osobní vztah. Tak doopravdy doufám, že další série od Netflixu si udrží tuhle, pro mě, speciálnost. (hodnoceno - březen roku 2020)

Nemůžu si pomoct, formát filmu mi k tomuhle žanru prostě v případě Příbáně nikdy nesedí (platí skoro pro všechny filmy žlutého cirkusu) a s více než povedeným seriálem to nejde srovnávat.

Skotskej punkovej nářez s výbornou hudbou, hereckými výkony (obzvlášť McGregor a Carlyle), které otevřely mnohým vstupní bránu do nejvyšší ligy Hollywoodu, a skvělým scénářem. Překypuje to tu trefným, i když brutálně černým, humorem a zároveň určitou vážností a filosofičností (např. legendární monolog Choose life..). Nejlepší sonda do feťákovi duše ve filmové historii. Navíc tu jsou zajímavé a neokoukané kulisy z Edinburghu, které dotvářejí 'špinavou' atmosféru filmu. Jinak tohle je jeden z filmů, který jsem naplno docenil asi až na druhé či třetí shlédnutí.

Michael Bay celkem zklamal, zbytečně dlouhý a naprosto jednoduchý, monotónní příběh se spousty filmových cliché, kdy jsem ke konci už skoro usínal. Ani komické situace mi nepřišly moc dobré. Jediné plus byly efekty, které suprově vynikly ve 3D kině, ale byly vidět hlavně až ke konci a to už jak jsem byl otrávenej, že jsem je ani tolik nevnímal. Za ty a za celkovou temnou atmosféru snímku dávám tři hvězdičky.

Propagandistický seriál režimu rudých bolševiků, viz. vyzobrazení bratří Mašínú či jednotného zemědělského družstva atd., atd. Ale i jinak by se jednalo celkem o podprůměrný až nepodařený seriál pouze s pár výjimečně povedenými díly. Jediné co je zde konstantně povedené je asi dobré herecké obsazení.

Bylo mu 25 let a dokázal toho víc než normální člověk za celý svůj život. Tento dokument nepopisuje jen nejslavnější 2Pacovudráhu, ale také ho zobrazuje jako vůdce afro-amerických revolucionářů a skvěle zachycuje jeho strach ze smrti a z budoucnosti, která se promiltala i do jeho hudby. Konečně pořádný a úctyhodný dokument který si takováto osobnost, kterou zná i mainstreaomový proud, zasluhuje.

Ze začátku jsem si myslel, že to bude nuda tentokrát doopravdy hlavně pro britské diváky, ale pak se to rozjelo a nemělo to podle mě větší chybu. Jen škoda toho trošku vlažného začátku a občas težkopádnosti děje, kdy film ne moc povedeně míchá více rámců dohromady. Casting je zde anglická elita a postavy brilantně zahrány, jen mě strašně rušilo Freemanovo handsfree, co měl po většinu filmu v uchu, ale to byl asi cíl. Svoji absurdností a někdy prvoplánově směšnýma hláškama, se film pro mě stává dokonalou britskou lahůdkou. Myslím, že to je velmi dobré zakončení Wrigtovi povedené a originální cornetto trilogie.

Bohužel příběhová linka založená jen na napínavé výrobě klíčů mi nestačí. Film se tak v první třetině zasekne a už vlastně sledujeme dokolo a dokola ty samé scény s předem jasným koncem. Ale na to jak je děj v zásadě jednoduchý, tak je snímek zdramatizovaný doopravdy slušně a napětí je tu příjemně dávkované.

V 80. letech, kdy byla studená válka v plném proudu, to musel být asi o ještě něco intenzivnější zažitek. Ale film nám, i přes svou očividnou jednoduchost a naivitu ve zpracování, zprostředkovává několik důležitých myšlenek a poselství, které jsou minimálně stejně důležité a aktuální i dnes a některé dokonce ještě aktuálnější. S tou aktuálnější myšlenkou myslím mechanical learning nebo-li známěji AI, které je zde zpracováno velmi zdařile a už zde ukazuje, že technologický výovj může mít jak pozitivní, tak negativní stránky. Vrcholem filmu je poté poukázání na absurdnost jakkékoliv jaderná války či její hrozby, která tu pořád v nějaké podobě existuje i dnes, takže => the only winning move is not to play!. Zbytek filmu jinak suprově zachycuje atmosféru osmdesátek v USA - klasické herní doupata pro bezstarostné mladé vs. neustálý strach z bolševiků a jaderné katastrofy, což se určitě dnes, během přílivu nostalgických retro-snímků jako Stranger Things aj., taky ocení.