Válečné hry

Takový předTerminátor. K Válečným hrám jsem se dostal díky Moviezone a jsem za to rád. Je rozhodně zajímavé sledovat tehdejší vize apokalypsy a hlavně jejich výpočetní techniku plnou čudlíků a světýlek blikající tak rychle, jak je situace vážná. Osobně bych si dokázal představit ještě temnější feeling bez té mladičkosti v podobě Brodericka a té holky, nebo dokonce nějaký špatný konec, ale dobrý. Filmů o počítači chtějící zničit svět není nikdy dost. (01.08.2018)

„Vojnové hry” sú na jednej strane debutovým, filmovým zárezom pre Matthewa Brodericka, kedy, ako si už všímam, sa rád naburáva do školských, počítačových systémov, aby zmenil známky z klasifikácie »F« , na čosi oveľa priaznivejšie, povedzme niečo okolo céčka, či dokonca až k áčku, že v podstate vo Ferrisovi Buellerovi, bol iba takým neškodným hackerom na prijateľnej báze, ale až následne teraz to trochu viac prepískol, keďže už tak eskalované vzťahy medzi USA a ZSSR, naberajú akurát úplne (ne)štandardný rozmer. Ako počítačový maniak, si totiž chcel zahrať len novú (bojovú) hru, pričom práve nechtiac tým spustil program superpočítača WOPR, kedy už nedokážete poriadne rozoznať, či sa ešte vôbec jedná len o simuláciu, alebo o realitu, to jest generálovi Jackovi Beringerovi vytvorí vrásky na čele, ktorý si musí zároveň zachovať i triezvy rozum, ináč by sa mohla teoreticky rozpútať 3. svetová "jadrová" vojna s katastrofickými následkami pre svetovú populáciu. «Studená vojna» bol strašne bizarný konflikt, kde sa našťastie nikto z dvojice odvekých nepriateľov, neodvážil ako prvý stlačiť › červené tlačítko › , čím mohol následne jeden z (spolu)scenáristov, Walter F. Parkes, inak budúci výkonný producent veľkofilmu Gladiátor, napísať vskutku zaujímavý výtvor, v ktorom sa ale postavy správajú dosť čudesným spôsobom. V roku 1983 stále prebiehalo súperenie medzi týmito dvomi veľmocami, čiže súčasne i klobúk dolu pred touto, »hollywoodskou odvahou« , ktorá ma až tak extra neoslovila, ako som si pôvodne želal. Režisér Horúčky sobotňajšej noci, ale aj V poslednej chvíli, John Badham, dokáže vytvoriť pozoruhodnú atmosféru, s ktorou dokázal pracovať až do samého záveru. Počin mal zopár oscarových nominácii, a tak možno nakoniec predsa ten zvuk s kamerou, za niečo stáli. Minimálne Bill Fraker disponuje dvomi legendárnymi snímkami z konca 60. rokov, a tiež aj z toho istého roku, ktoré stoja za to si ich pripomínať ! Broderick sa zrodil z vojnových hier, keď ani to nie je úplne na zahodenie. Všetci si zaslúžia aspoň jedno pozretie, ktoré nikomu neublíži. (23.11.2020)

Snímek WarGames je velmi často zmiňován v knize "Ready PLayer One", či se o něm zmiňují moji oblíbení recenzenti a kritici, přičemž ho v drtivé většině případů i vřele doporučují. A jak tento snímek z roku 1983 v mých očích dopadl? Inu, v rámci svých možností více než dobře. Režisér John Badham totiž stvořil vcelku realistický obrázek toho, jak moc je snadné ztratit vše, když dohled na jadernými zbraněmi svěříme jednomu superpočítači, navíc neschopnému odlišit hru od reality. Za zmínku rovněž stojí i herecké výkony, z nichž razantně vyčnívá mladý Matthew Broderick. Co tedy dodat na závěr? Snímek WarGames Vám mohu vřele doporučit. Jedná se totiž o svěží filmařinu, jež ani po téměř čtyřiceti letech neztrácí nic na své hravosti, a především finálním poselství. Tohle se zkrátka moc povedlo. Skvělá práce! „A strange game. The only winning move is not to play. How about a nice game of chess?“ (19.01.2020)

Je to trošku směšné, všechny ty hrátky s vytáčením, počítače bez GUI, hackování, blikající světýlka bez zjevného významu atd. Film byl natočený vpodstatě těsně před obrovským skokem v počítačové technologii a těch dvacet let je na něm opravdu znát, vypadá starší než je. Scénář je zajímavý, některé myšlenky aktuální a hercké výkony úměrné věku a zkušenostem herců. (24.05.2006)

V 80. letech, kdy byla studená válka v plném proudu, to musel být asi o ještě něco intenzivnější zažitek. Ale film nám, i přes svou očividnou jednoduchost a naivitu ve zpracování, zprostředkovává několik důležitých myšlenek a poselství, které jsou minimálně stejně důležité a aktuální i dnes a některé dokonce ještě aktuálnější. S tou aktuálnější myšlenkou myslím mechanical learning nebo-li známěji AI, které je zde zpracováno velmi zdařile a už zde ukazuje, že technologický výovj může mít jak pozitivní, tak negativní stránky. Vrcholem filmu je poté poukázání na absurdnost jakkékoliv jaderná války či její hrozby, která tu pořád v nějaké podobě existuje i dnes, takže => the only winning move is not to play!. Zbytek filmu jinak suprově zachycuje atmosféru osmdesátek v USA - klasické herní doupata pro bezstarostné mladé vs. neustálý strach z bolševiků a jaderné katastrofy, což se určitě dnes, během přílivu nostalgických retro-snímků jako Stranger Things aj., taky ocení. (23.11.2020)