montongery

Norská a těžce existencialistická verze na skotský 'Choose Life'. Melancholický snímek který svou poetičností dokáže diváka vtáhnout do “tygřího města“ a umožnit mu zkoumat smutek a vnitřní rozpoložení čerstvě 'vyléčeného' závisláka Anderse. Mimoto ze snímku neuvěřitelně čiší, jak osobní vztah k Oslu, kterým se Anders nostalgicky prochází, má i samotný režisér.

Naprosto parádní trip, ve kterém si najdou své děcka tak i dospělí (stejně jako Simpsonovi nebo South Park). Ale řekl bych, že se zde za pláštěm absurdního humoru a prostředí ukazují problémy a dilemata, který jedinec musí každodenně řešit (takové ty malé problémy jedinců každodenního života) a to ještě více než třeba v South Parku či Simpsonovích, kde je vždy důraz kladen spíše na politiku a naopak na ty 'velké' problémy. A někdy se mi zdá, že Sbongebob svojí absurdností vlastně reflektuje to, co se každý den v nás odehrává, protože náš svět je taky občas stejně, ne-li více, absurdní a na nějakého vnějšího pozorovatele by určitě působil, tak jako působí Spongebob na nás.

Chybí vám filmovej Harry Hole? Tak tady ho máte.. Zfilmováná série od mého oblíbence Jo Nesba se těžce nepovedla (film Sněhulák) a po prvním filmu už ani dál radši nepokračovala. Ale tahleta dánská série, i když není od Jo Nesba ale od Jussiho Adlera-Olsena, mi to celé bohatě vynahrazuje. Komplikovaný hlavní hrdina, neobvyklé, zamotané a temné případy a to vše inteligentě natočeno využívajíc severských reálií. A prostě filmová série přesně ve stylu norských brakových detektivek påskekrim (Jo Nesbø, Bjørk, Jussi Adler-Olsen aj.). Ze všech čtyr filmů, se doopravdy musí vyzvednout tento nejvíce vydařený poslední díl, který si skoro nezadaná s hollywoodskými filmy ve stylu Prokletého ostrova. Je zde vše co má správná detektivka mít - temná atmosféra, zvláštní styl vyprávění (kdy se prolínají dva časy), logické a inteligentní zvraty, logický postup ve vyšetřování, vyhrocené charakteristiky všech hrdinů a zároveň i nějaká ta aktuálnost témata.

Filmové a komiksové 1984, které je po 15 letech vzniku snad ještě více aktuální (píši v době, kdy běží covid; Bělorusko zažívá scény jako z tohoto filmu; Polsko, Rumunsko a Maďarsko hlásá a prosazuje ‘tradiční’ hodnoty; totalitní režimy na východě mají tendenci se opět roztahovat; Trump na vrcholu své neuvěřitelnosti a jiné příjemné věci). Filmově se tomu určitě něco dá vytknout, ale za ten pocit na konci filmu a za to jak si chytlavě a jednoduše dokáže získat diváka, to musí být za plný počet. A 'lacinější' styl natočení, kdy dispotická minulost není tak do detailu vylíčená třeba jako v Equilibrium mi tady vyloženě sedí, protože povedeně vytváří dojem v duchu své komiksové předlohy. Teď už jen doufat, že to nebude mít až takový prorocký charakter jako právě třeba Orwellovo dílo.

Hmmm, kéž by se u nás alespoň občas objevily podobné aktuální televizní seriály než pořád jen nekonečné Ulice, Ordinace a jiné nesmysly. Seriál který se na první pohled zdá jako obyčejné televizní drama pro teenagery, ale přitom má neskutečný sociální přesah a nahlíží na problémy protagonistů ze všech možných perspektiv. Do toho originální forma vyprávění skrze prolínání dvou sociálních prostorů (ten fyzický a online prostor) a je z toho originální, aktuální, chytlavé a chytré drama. A to přesto že se zápletky a prostor, kde se děj odehrává (střední škola), zdají naprosto fádní a když jsem o tom slyšel poprvé, tak jsem si říkal, že to musí být jen něco kvalitnějšího pro puberťáky a že z toho nemůže vzniknout nic extra, ale opak je pravdou. To vše skvěle doplňuje sympatický casting, chytlavá hudba a severská atmosféra pro nás cizího Osla.

Když jsem se bavil o tomhle filmu s ostatními nebo četl různé jiné recenze, tak ho všichni vychvalují a vyzvedávají jen jako povedenou kritikou těžce zakořeněného třídního systému a obrovských sociálních propastí v Jižní Koree. A ano, určitě to tam velkou mírou také je, ale hlavní důvod úspěchu filmu vidím jinde. Spíše to vidím jako střet dvou různých extrémních světů - sociálních skupin z opačných konců společnosti - a 'možný' následek tohto střetu, který režisér skvěle využil jako prostor pro svoje drama antických rozměrů než jako primárně pro kritiku. Mě osobně film uchvátil svojí řemeslností a hlavně tím jak plynule přechází z jednoho žánru do dalšího - začíná jako rodinná komedie, poté se přesune do černého dramatu, které si rozvine psychologický přesah a to nakonec vygraduje psychologicky/mysteriózně horrorovým koncem. Samozřejmě k tomu je zde celou dobu cítit vibrující napětí a rozdílné povahy a uvažování v obou dvou společenských vrstvách, kdy obě dvě jednají intuitivně a starají se hlavně o své přežití a u toho se navzájem úspěšně ignorují, což se s klidným soužitím dohromady neslučuje. A samotný konec jde chápat jako určitý symbol začerovaného kruhu, který díky této ignoranci nejde porušit. Tato symbolika, sociální kritika a hraní si se žánry je skvěle zasazené v pro nás neznámém a z filmů určitě neokoukaném prostředí Soulu, který pro mě vyzněl jako úplně jiný svět. Nesmírně atmosférický, hluboký a hlavně originální film po kterém jsem měl hodně dlouho mrazení jako dlouho ne. Řekl bych, že si všechny ty ocenění právem zasloužil.

Nejkrásnější umělecké zpracování vztahu otec-syn a zároveň nádherná pocta mytologii a umění vypravování příběhů.

Takhle mají vypadat poslední epizody seriálů a obzvlášť těch kultovních! Normálně jednotlivé epizody nehodnotím, ale u tady té udělám vyjímku. Snad nejlepší finální epizoda, kterou jsem viděl. Super poměr sentimentu a vývoje samotného děje. A i díky tomuto zakončení jde vnímat celý seriál jako kritiku všech podobných, v každé situaci surově a bezohledně dravých, korporací, co zisk generují naprosto bez jakkýkoliv zábran a Pied Paper jako ideální typ kapitalistické firmy, která není ochotna generovat co největší zisk za úplně každou cenu.

Za mě nejhezčí televizní zpracování První republiky, kde na prvním místě vévodí skvělé kulisy, rekvizity a dobová atmosféra. Samotné detektivní příběhy, které jsou někdy více (naštěstí převážně více) a někdy méně podařené, považuji až za druhořadé. Ale i jejich atmosféra a napínavost se podaří většinou skvěle a někdy až morbidně vykreslit a z nějakých dílů jsem doopravdy párkrát nespal. Už z toho a z názvu seriálu je vidět, že seriál mixuje humor s vážnými společenskými tématy tehdejší doby, což se mu vede doopravdy skvěle. Tohle geniálně graduje třetí sérií, kdy se z pozadí nenápadně dostává čím dál tím více do fyzického popředí hrozba nacistického Německa a následné okupace. A to vše v podání skvělé party, v čele se skvělým Töpferem a Trojanem, která si správností, humornými anekdotami a chemií, která mezi nimi funguje, nezadá ani s Rychlými šípy.

Souhlasím, že to je jiné a zřejmě i o trochu slabší než první a třetí díl. Ale přesto musím dát za plný počet. Sice zde není tolik různorodých lokací a děj se odehrává většinu času na jednom místě, postavy nejsou tak do hloubky vykreslené a není zde tempo, jak jsme u Indyho zvyklí. Nicméně akční scény tu jsou tak bravurně podané, že mě v jiných filmech nikdy nenaply a nebavily jako tady. Jako příklad můžu uvést nervy drásající scény jako je legendární honička důlní šachtou, smrtelná komora či nejlepší střetnutí na závěsným mostě, které jsem viděl a spousty dalších momentů. A i když to jsou vše fádní a skoro bych řekl až klišé situace, tak zde zafungovala vyjimečná režie, která i tyto situace dokáže nezapomenutelně a nesmírně zábavně podat. Zároveň je zde skvěle dávkované napětí s hutnou atmosférou, sympatické postavy v čele s Indianou a Short Roundem. To vše doprovázené už s klasicky výborným sondtrackem Johna Williamse. A to nemluvím o nejoriginálnější a nezapomenutelné večerní tabuli v Pankotském paláci. Pro mě ve své kategorii pořád jednička, i když tentokrát svůj stín čistě akčního filmu nepřekročí, tak jak se to Indymu podaří v prvním a třetím díle.