Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Dokumentární
  • Akční
  • Krimi

Recenze (1 489)

plakát

Máš někoho doma (2021) 

THERE'S SOMEONE INSIDE YOUR HOUSE dá vzpomenout na renesanční VŘÍSKOTovské období. Film i působí, jako by se měl odehrávat v 90. letech (oblečení postav, poslech audio kazet v autě), ale mobily vás vyvedou z omylu. Z hororové perspektivy film ztrácí, ale vynahrazuje to dobře napsanými postavami a zabijákem, který nosí masky každé konkrétní oběti, kterou jde zamordovat, což je samo o sobě originální nápad. Výroba masek je navíc součást titulkový sekvence (která trochu pomrkává i po SE7EN), což už je takový poznávací znamení, že se jedná o film od NETFLIXu. Ale nutno dodat, že jeden z těch lepších. Postavy jsou barevně vyvážené (hlavní herečka je na půl černoška a na půl asiatka), ale nepůsobí to tady propagandisticky jako u filmů Jordana Peela, protože nám tvůrci naštěstí necpou žádnou politicky korektní doktrínu. Přednosti filmu spočívají v jeho postavách, které jsou sebeuvědomělí puberťáci se skutečnými problémy a vnitřními démony. Tajemství obětí je bohužel děsivější a zajímavější než skutečný zabiják, což filmu ubírá na výsledné kvalitě. Z hororových nabídek Netflixu se tento film rozhodně odlišuje jako jeden z dosud nejlepších a v rámci slasherů poraží i přeceněné FEAR STREET.

plakát

Candyman (2021) 

Když u hororu usínáte, je něco špatně. A tím oním špatným je, že to bylo promováno schválně jako proklamovaný reboot/sequel jednoho z top slasherů 90. let. Bohužel se však zase jedná o afroamerickou agitku na téma zotročovaných čokoládovníků. Vliv Jordana Peela je bohužel očividný. S hororem to má velmi málo společného, spíš se jedná o socka arthouse drama a když už dojde na nějaký to prolívání krve, uvidíme z toho velmi málo. Viz. scéna na kundích hajzlech, kde není nic vidět a navíc je velmi rasistická. Odserou to jen bělošky a černoška ne. Režírovala to ženská (ano, černoška) a je to do držky bijící. Ve filmu vůbec celkově hraje jen hrstka bělochů. Formálně je to sice stylově udělaný, ale koho to zajímá. Fanoušky série rozhodně ne. Film se jako by celou dobu rozjíždí a snaha o budování atmosféry funguje, ale v tom nejlepším taky skončí. A z účasti Tonyho Todda zbylo jen počítačově omlazené cameo a voiceover na konci, nic víc. Žalostně málo. Není se nad čím rozplývat. Candyman (2021) je nebezpečná černošská propaganda proti heterosexuálním bělochům zabalená do rádoby hororu. Tento film by se ani neměl jmenovat Candyman, protože se jen přiživuje na známé značce, ale s původním filmem má společného velmi málo.

plakát

Voyeuři (2021) 

Byl by to krásně nadrbaný thriller, kdyby k té rajcovní blondýně s trojkama kozama dosadili bělocha, co by s ní vytvořil uvěřitelný pár, z něhož by sálala přirozená chemie. Bohužel ale zas zaúřadovala politická korektnost a bezkouláka hraje mouřenín, který má problém uspokojit takovou roštěnku, což je vyloženě WTF, když má v kalhotách dost pravděpodobně nálož velikosti předloktí. Místo toho se nám ale tvůrci snaží namluvit, že by bloncka radši menší bílé péro odnaproti. Ale budiž, přistoupíme na tvůrčí hru, která na dnešní připosranou dobu překvapuje aspoň nějakou nahotou v podobě regulérní ukázky koz. Závěrečný twist je sice ještě větší WTF než předchozí barevná vyváženost bílé, černé, hnědé a žluté, ale dalo nám to aspoň jako divákům naději, že v budoucnu se snad Hollywood vrátí do normálních kolejí.

plakát

Ulice strachu – 1. část: 1994 (2021) 

Nejlíp hodnocená slasher franchise na IMDB, což je výsměch. Začíná to nadějnou poctou SCREAM, ale bohužel se z toho vyklube další STRANGER THINGS (jaká náhoda, když režisérka je stará autora) variace vyválená v Refnovských neonech a z toho proklamovaného slasher prvku toho moc nezbyde. Cílovkou jsou puberťáci dnešní generace a podle toho to bohužel vypadá. Celý to smrdí feministickou MeToo a ta lesbická zápletka to jen potvrdila. Nejlepší je na tom nakonec hlavně soundtrack plný 90. hitů od NIN, White Zombie, Bush nebo třeba Soundgarden.

plakát

Restart (2005) 

Po SAMOTÁŘÍCH asi to nejlepší, co jsem u nás po revoluci viděl. Silný a depresivní jako svině zároveň. Julius Ševčík se vytasil s moderní vizuální formou vyprávění inspirovanou jednak Tykwerovou LOLOU a především Tony Scottem. Rána do hlavy, která ve vás bude ještě dlouho rezonovat, protože reálně zachycuje typicky české rozvrácené vztahy plné her, bez kterých jako by se česká povaha neobešla.     

plakát

Tři dny Kondora (1975) 

Feel good špionážní film ze starých dobrých časů bez internetu a mobilních telefonů. Osvobozující návrat do minulosti, kdy byl svět ještě v pořádku a filmy se točily poctivě.

plakát

Černé Vánoce (2019) 

2. remake nedoceněné klasiky se jen přiživuje na jménu původního filmu, s kterým má kromě názvu společného velmi málo. Odehrává se sice také o Vánocích v domě dívčího spolku, ale místo obscénních telefonátů se tu posílají trapné zprávy přes aplikaci na mobilu a místo slasheru se z toho nakonec vyklube feministická MeToo agitka na téma utlačovaných a údajně znásilňovaných žen, co bojují proti bratrstvu černé magie, což je vyloženě flusanec do tváře tvůrců originálu a je ostuda, že taková vykalkulovaná sračka vůbec nese název BLACK CHRISTMAS. Od odpadu to zachraňuje křivozubá Imogen Poots (nechápu, že ji ještě agent neobjednal na rovnátka) a starý známý Cary Elwes v roli profesora.

plakát

Černé Vánoce (2006) 

Zábavný remake, který vysvětluje bohužel až příliš a vytratil se tak strach z neznáma jako u originálu. Tvůrci první předělávky odstranili záhadný zabijácký prvek a nahradili jej směšným over the top příběhem o původu „Billyho“ zahrnující například pečení sušenek z masa jeho matky. Je tu spousta vtipnýho gore a hot chicks, ale to je asi tak všechno, co film může nabídnout a právem upadl do zapomnění. To horší však terpve mělo přijít s nejnovějším remakem.

plakát

Černé Vánoce (1974) 

První čistokrevný slasher, který předběhl Carpenterův HALLOWEEN o 4 roky a dá se říct, že jako první uvedl prvky jako P.O.V. shoty z pohledu vraha, vzdychání a volání (SCREAM), které byly později použity všude jinde a dnes jsou brány jako klišoidní standard. BLACK CHRISTMAS bylo inspirovány klasickou městskou legendou chůvy, jíž chodí výhružné hovory, které přijímá zevnitř domu. Tajemný vrah mluví různými hlasy, a vede rozhovory, kde zmiňuje lidi jménem "Billy" a "Agnes", proložené zvláštním sténáním a výkřiky a násilným, sexuálně explicitním mumláním. Skutečný vrah není nikdy identifikován, ale protože se ve svých bizarních rozhovorech identifikuje jako „Billy“, obecně se předpokládá, že se tak jmenuje. Tvůrci tak správně nic neprozradí a až do konce si hrají s diváckým očekáváním. Jak je film scénáristicky propracovaný dokazuje především jeden znepokojivý detail, který je zásadní pro konec BLACK CHRISTMAS: Billy telefonuje vždy až poté, co někoho zabije. Nedoceněný klenot a jeden z nejlepších slasherů všech dob, který postavil základy všem následovníkům.

plakát

Žár (1981) 

Jedna z nedoceněných topek subžánru slasheru, která v rámci camp slasheru nakopává prdel i FRIDAY THE 13TH. Námět a postavy pochází, světe div se, z pera samotného chudáka, Harveyho Weinsteina. Nutno říct, že hned otvírák zapálení mě překvapil sílou okamžiku. Celá vyvražďovačka stojí na solidně napsaném scénáři, který drží pohromadě postavy, s nimiž se dá ztotožnit. Nejedná se tak o o bezhlavý terorizování puberťáků, ale vše je opodstatněný a vrah není až do závěru vůbec vidět, což dodává na autenticitě gore scén od Saviniho. Povinnost pro fajnšmejkry.

Reklama

Reklama