Eldrick

Ježiš, to byla zas vtíravá píčovina. Otravný žabí Olsenovic ksichty dělaj dohazovačky těžce přehrávajícímu Guttenbergovi a vypasený Kirstie Alley. Ještě že jsem viděl jen konec.

HE WAS MY FATHER. Hmm, silně sentimentální a rozpačitá rodinná gangsterka.

Ten konec byl jak z VESNICE!

Když slyšim Catherine, jak kváká to svoje "all that jazz... ", tak bych vraždil. Renée Zellweger je hrozný asexuální dřevo a Chicago je neskutečně protivnej film.

Na cestě z Prahy do Vídně přes Student Agency se to dá.

Tak tuhle příjemnou a neškodnou teen - vánoční komedii si pamatuju ještě z dob, kdy sem měl HBO... dodnes si pamatuju, že to na mě jako 15 letýho puberťáka zapůsobilo svou jistou dávkou vánoční atmosféry...

Fincherův MECHANICKÝ POMERANČ. Adaptace „Klubu rváčů“ Chucka Palahniuka od Davida Finchera je vizuálním triumfem, který zkoumá hluboká témata identity, konzumerismu a lidské stavy s tím spojené. Film mistrně zachycuje podstatu výchozího materiálu a přidává vizuální a narativní prvky, které jej proměňují ve filmový klenot. Ve svém jádru se „Fight Club“ ponoří do bojů moderní společnosti s konformitou, materialismem a ztrátou prvotních instinktů. Protagonista, Jack, se vydává na cestu sebeobjevování vedoucí k jeho alter egu Tyleru Durdenovi, symbolizující vnitřní konflikt zmítaný mezi společenskými očekáváními a autentickým sebevyjádřením. Fincherova intenzivní režie a inovativní práce s kamerou odrážejí psychologický stav hlavního hrdiny a zrnitá barevná paleta účinně zprostředkovává pád do chaosu. Společenský komentář zůstává relevantní dodnes. Zpochybňuje normy a řeší dehumanizující účinky konzumerismu. Tyler Durden překračuje tradiční zobrazení psychopata, přičemž polidštění oproti knižní předloze dodává postavě hloubku a poskytuje divákům prostor pro reflexi. I když se film mírně rozchází s románem, vylepšuje Palahniukovo vyprávění a zachovává podstatu. Fincherovo rozhodnutí humanizovat Tylera a zdůraznit vizuální motivy vytváří rezonující zážitek. „Klub rváčů“ představuje filmový počin, který kombinuje uměleckou integritu s obsahem, který nutí k zamyšlení. Jeho trvalý dopad z něj dělá nadčasový film o zkoumání lidské psychiky a společenské dynamiky.

Šumnej pořad. Nechápu, jak mohl někdo takovýho psychopata vůbec pustit před kameru a nechat ho moderovat pořad.

Šikovný caparti, ale čekal sem něco diametrálně odlišnýho. Na můj vkus až moc bizarnosti na úkor harmonie a smyslu vnímání téhle fantasy pohádky. Působilo to na mě až moc uměle a přestylizovaně, což uškodilo přirozenosti, která tam schází. Pro děti naprosto nevhodný. Jinak, tímhle se podle všeho inspiroval Billy Howerdel (kytarista A Perfect Circle) při skládání hudby, aniž by vůbec tušil, že později založí projekt (společně se zpěvákem Tool), na jehož debutu "Mer de Noms", se objeví většína složenýho materiálu, který vznikl právě na základě inspirace City of Lost Children, když si představoval, že tvoří vlastní soundtrack k tomuhle filmu. Nutno říct, že toho materiálu z alba by pro tenhle film byla velká škoda.

Za uvodní píseň "How Soon Is Now", která je předělávkou od The Smiths.