TotalFilm

Proč právě Americká krása je tak úspěšná? Protože kromě bezvadně odvedené řemeslné práce na všech postech je tak trochu příběhem o každém z nás. Z velmi obyčejného startovního bodu se vyvine velmi neobyčejně, přičemž se tvůrci vyhnuli patosu, sentimentu a fatalistickým prvkům, jako jsou láska až za hrob nebo smrtelná nemoc. Lester se zamiluje do krásné kamarádky své dcery a touží se s ní vypsat. Amorální? Jistě. Pervezní? Nikoli. Pochopitelné? Snadno. Ona však není cílem, jen lékem na slepotu, která Lestera postihla. A to lékem velmi silným! Stačí jediná dávka, aby začal vidět dlouho nevídané. Angela ovšem není jediným léčivem, je tu ještě Ricky, syn souseda, všeobecně považovaný za magora, přestože je paradoxně tím nejzdravějším jedincem na plátně. A jestli Angela je pro oči, tak Ricky je antidepresivem. Nejen pro Lestera, ale i pro jeho postpubertálně naštvanou dceru. Ve filmu neuvidíme "personifikované" zlo, žádná z postav sama o sobě není zlá. Černobílost zde nemá své místo. Lester není dobrák a jeho žena, dcera a zaměstnavatel nejsou jeho tyrany. každý z nich má svůj díl viny na dnes existujících, velmi patologických vztazích, které ovlivňují jejich chování i myšlení. Hlavní hrdina je sice svou rodinou považován za chronického losera, ale nikdo z jeho okolí rozhodně není vítěz. Jsou na tom stejně jako on, často i hůře. Kevin Spacey si roli Lestera viditelně užívá. je cynický, lehkomyslný, impulsivní, ale zároveň velmi rozumný a cílevědomý. Ví, co chce, a jde za tím. Jeho proměna z člověka, jenž je podle vlastních slov mrtvý, v chlápka, co začne sportovat, kouřit trávu a znovu poslouchat Pink Floyd, je prostě úžasná. Annette Bening coby Hysterická, afektovaná a sexuálně neukojená Carolyn Burnham podává svůj nejlepší výkon od Švindlířů. Nelze také zapomenout na představitele Rickyho, Wese Bentleyho, kluka s pronikavým pohledem a určitě skvělou budoucností. Americká krása rozhodně nevynáší žádné křiklavé morální soudy a zkaženosti vztahů, ani o rutinní šedé konzumnosti. Nicméně je nenápadným a v podvědomí šťourajícím varováním. Ano, dnes jsme mladí, úspěšní a ambiciózní, ale do ubíjejícího stereotypu lze sklouznout velmi snadno. Existuje sice ještě slušná šance, že přijde z vnějšku nějaký impuls a my nakrátko znovu objevíme kouzlo života, ale téměř stoprocentně nebudeme mít takové štěstí, aby nás potkal stejně skvělý konec jako Lestera Burnhama. Přišel sice o vše, ale už nikdy nebude "loserem".

Eyes Wide Shut je posledním filmem legendárního režiséra Stanley Kubricka. Okolnosti provázející jeho zrod jsou už dnes dostatečně známé: Přísně utajované natáčení trvalo téměř tři roky a perfekcionalista Kubrick, který neváhal v jeho průběhu znovu obsazovat některé role a přetáčet celé scény, zemřel čtyři dny po dokončení závěrečného sestřihu. Není tedy divu, že filmový svět čekal na jeho adaptaci novely rakouského spisovatele Arthura Schnitzlera s obrovským napětím. Vzrušené očekávání bylo ještě stupňováno řadou nepotvrzených fám o sexuálně odvážném obsahu filmu a erotický vypjatých scénách mezi filmovými i skutečnými manželi Tomem Cruisem a Nicole Kidman. Skutečnost je ale taková, že jediná opravdu zajímavá scéna mezi oběma hlavními představiteli se odehraje na samém začátku filmu a zbylé dvě hodiny se Cruise motá ztemnělými ulicemi New Yorku a do toho občas přijde prostřih na Nicole, která na něj doma čeká. Eyes Wide Shut má všechny typické znaky Kubrickových filmů: každý záběr tu byl pečlivě připraven a natáčen znovu a znovu, až v režisérových očích dosáhl naprosté dokonalostí. Jenže co jsou platné do nejmenších detailů dotažené dekorace, perfektně aranžované scény a Kubrickův tradičně vytříbený a vizuálně brilantní styl, když vás sugestivní snová atmosféra filmu (jehož název příznačně česky znamená Doširoka zavřené očí) během několika minut spolehlivě ukolébá do příjemného polospánku. K tomu přispívá stejnou měrou jak potemnělý obraz a monotónní hudba, tak Kubrickovy tradiční dlouhé a nepřerušované záběry. Eyes Wide Shut svojí stavbou skutečně připomíná sen: postavy přicházejí a odcházejí, věci se dějí bezdůvodně a nelogicky a nedočkáte se žádného vysvětlení. Celou dobu máte pocit, že by se už každou chvíli mělo stát něco zásadního, ale uběhnou více než dvě a půl hodiny a ono se nestane vůbec nic. Film negraduje, nikam nesměřuje a plyne nevzrušeně dál až do úplného konce. Vrcholem všeho je scéna orgií, kolem níž se ve Spojených státech rozpoutala známá aféra s digitálně přidávanými postavami, zakrývajícími jistá místa. Tato sekvence měla zřejmě působit tajemně a hrozivě, ale výsledný efekt je spíše komický. Bizarní sexuální rituál, přístupný pouze sektě vyvolených, oblečených do kostýmů a masek, odehrávající se navíc v naprostém utajení, za jehož prozrazení hrozí přísný trest, skutečně patří spíše do absurdního snu. Jako velkému Kubrickovu fanouškovi se mi to říká dvojnásob těžko, ale tentokrát bych při snění dal před filmovým plátnem raději přednost vlastní posteli.

S Timem Burtonem je to zvláštní. Několikrát úspěšně složil filmařskou maturitu, aby příště jako nadaný začátečník splácal pejskokočičkovský dort. Oba extrémy má nejspíš na svědomí Burtonova osobnost: okouzlené věčné dítě se zvláštními zálibami a bezbřehou imaginací. Jeho poslední opus Ospalá díra je opět typickým výplodem hravého nadšence. Klasická americká legenda o Bezhlavém jezdci z 18. století nabídla všechno, co má Burton rád: strašidla, pohádku a výtvarnou bohatost. Rozhodně ne náhodou svěřil režisér ústřední roli Ichaboda svému oblíbenci Johnymu Deppovi, který má charisma přesně pro takový druh postavy. Depp Ichaboda opatřil tiky, záhadným pohledem a sklonem omdlévat v klíčových situacích. Ostatně není to poprvé, kdy předvedl, že i směšný slaboch může být „šik". V image potrhlého Puškina ani jinak vypadat neumí, takže fanynky si přijdou na své. Jeho partnerka Christina Ricci dává Katrině tvář dítěte a duši ženy. Bohužel tentokrát tato talentovaná herečka zůstala trochu na ozdobu. Ospalá díra je totiž především pánská jízda a plejáda britských herců zastínila oba romantické hrdiny. Kromě již zmíněných postav excelují v hlavní rolích mlha, mraky a stromy, které někdy připomínají oživlé obrazy holandských mistrů. Tady Burton ukázal, proč se z řadového animátora u Disneyů vypracoval na uznávaného filmaře. Pečlivě připravené scenérie, mistrná kamera (oscarová nominace pro Emmanuela Lubezkiho), práce s barevnou tonalitou - to vše navozuje atmosféru starých hororů, točených převážně v kulisách. Dobový vzhled se potkává s dokonalostí moderních technologií, ale zůstává pietní a starosvětský. Režisérova pocta klasikům jde ještě dál: v impozantních roličkách se ve filmu mihne řada veteránů filmové hrůzy, jako Christopher Lee (newyorský soudce) nebo Michael Cough (notář). A za nesčetnými citacemi z pilířů žánru jako by mrkalo spiklenecké oko. Veteráni filmové hrůzy se na plátně sice mihnou, ale jinak je HRŮZA právě to, s čím je tento horor na štíru, l když se hlavy koulí ostošest, je to burtonovsky pitoreskní vraždění. Jediným zdrojem děsu je Bezhlavý jezdec (hlavaté vstupy si vychutnal Christopher Walken). Při řadě jeho scén vás opravdu zamrazí v zádech. Jiné nápady (jako pramínky mlhy, zhasínající louče) jsou sice půvabně napínavé, ale že by byly děsivé? Úvodní sekvence filmuje skvělá, ale postupem času dynamického napětí ubývá. Čtyřlístek ctihodných zlosynů je již od počátku nenápadný jak sněhulák v pitevně a zlá čarodějnice? Její vrcholný výstup je pěkně ukecaný. Ospalá díra nový boom gotického hororu patrně nezpůsobí, jako fajnšmekrova elegantní poklona však dopadla výborně. Nepoměr mezi hororem, komedií a lovestory nejspíš opět rozdělí diváky do dvou táborů. Okouzlující, perfektně dotažená vizualita filmu ovšem přesvědčila hollywoodské producenty, že právě Burton by si zasloužil dát novou tvář Planetě opic.