DJ_bart

story of my life.

společně s It's a Long Way to the Top nejlepší banger od Střídavého/Stejnosměrného proudu.

|| Aneb farmář hledá kozu. || ________ V poslední době mám štěstí na to, že neustále narážím na kvalitní režijní debuty. Mezi ně nově patří i islandský snímek 'Ada' Valdimara Jóhannssona, který letos dokonce vyhrál v sekci Un Certain Regard (cena originality) na festivalu v Cannes – což již o něčem svědčí. Kdo se ale nepočítá mezi fajnšmekry, toho budu muset zklamat – 'Ada' je totiž čistokrevná skandinávská festivalovka, a je to ukrutně znát na každém jejím 'chloupku'. Ať už vezmete v potaz komorní atmosféru, perfektní využití jinotaje, velice pomale gradující příběh, rozjímavé záběry na ostrovní krásy zamlženého Islandu, či černý humor, 'Ada' rozhodně není pro každého, byť samotná zápletka je víc než originální, a má potenciál zaujmout snad každého. Ovšem ti, co snímku půjdou naproti a naleznou v něm zalíbení budou odměněni tím, jak si symboliku filmu interpretovat k obrazu svému. Pro jedny bude 'Ada' hrát úlohu lidové pohádky s rustikálními motivy islandského folklóru, pro druhé zase půjde o melancholickou alegorii o síle mateřské lásky, vyrovnávání se se ztrátou blízkých, a roli smutku v průběhu života. Ve mně osobně zanechala 'Ada' dojem dechberoucí poetické balady až Erbenovského stylu, která si pokládá relativně plytkou otázku: co vše jste ochotni udělat a obětovat pro bezpečí, štěstí a blaho svého (ne)vlastního dítěte? Jóhannsson se společně s tvůrci však nenechává nijak omezovat pomyslnými žánrovými hranicemi a s diváckým očekáváním si hrají jako kočka s myší........ 'Ada' je totiž velmi subtilní snímek, který naprosto očividně klade zřetel na pravidlo "vědět více znamená méně". Nehledě na fragmentaci příběhu na tři různorodé kapitoly, divák v ději musí bedlivě číst mezi řádky, aby se v jeho skrytých kauzalitách dokázal alespoň sporadicky orientovat. Tvůrci doslova nutí publikum přemýšlet, nedávájí mu jasné a do očí bijící odpovědi, a nijak nevysvětlují - právě naopak - vše je skryto v jednotlivých náznacích, distinkcích, a drobných nuancích. Což je nejspíš hlavní důvod, proč mnoho lidí snímek může lehce odradit. Nenechte se ale zastrašit - každý, kdo není Chocholouškem diagnostikován jako totální retard, relativně snadno rozporná dílčí aspekty lyrický symboliky...... Ač lze zde obdivovat jak precizní kameru Eliho Arensona, tak zádumčivý soundtrack, na čem 'Ada' nejenže prakticky stojí a padá jsou charismatické a temperamentně komplexní postavy - Ingvar, Maria, tak strejda Pétur vám okamžitě přirostou k srdci. Zejména pokaždý, když se právě jehňátko Ada, hlavní postava, zjeví se svým roztomilým kukučem na scéně, žerete tvůrcům doslova vše aj s navijákem, byť emoce jako takové jsou zde chladnější jak islandský počasí. Každopádně scénky s Adou jsou natolik poutavý, že máte posléze přání, aby s ní Netflix natočil rovnou celej seriál. Intenzivní zážitek tak víceméně kazí naprosto antiklimatický závěr – i já sám musím přiznat, že jde o jeden z nejmíň sympatických, potažmo nejsmutnějších konců, co jsem kdy viděl. Doopravdy nečekejte žádnou satisfakci, ale nefalšovanej zármutek, melancholii, a žal, jak je obecně pro balady naprosto typický. Tenhle film si jednoduše zasloužil happyend a basta, poněvadž Ady (jakožto nevinného dítěte, které si zaslouží rodičovskou lásku) je vám v závěru neskutečně líto, nicméně to nemění nic na tom, že 'Ada' (jakožto snímek) je poctivý filmový řemeslo s jasným vypravěčským ponaučením: nešoustejte a netýrejte zvířata. Matka příroda si dříve nebo později vše vezme zpět. Jeden z nejsmutnějších filmů co jsem kdy viděl..... PS: Není divu, že se za tenhle originální projekt produkčně zaručil i samotný velikán, baladik, a génius v důchodu, Béla Tarr – kéž by ve svý tvorbě pokračoval dál, ale produkční záštita bude muset jeho fanouškům včetně mě stačit. || [#A24RULES]

Kubrickovova Vesmírná odysea/Solaris od Tarkovskýho pro mainstreamový publikum.

"Přiletěl jsem, abych se vám omluvil, Květuško. Zítra nemohu přijít na karlovarské knedlíky." ____ Co víc dodat k dnes již kultovní záležitosti, v níž Nick Carter, nejkultivovanější perfekcionista co kdy žil a zároveň největší pátrač americký, jemuž nevraživě závidí Fantomas či Thomas Alva Edison a nikdo se mu nevyrovná, bojuje proti nenažrané masožravé hortenzii Adéle, a excelentně mu sekunduje entuziastický degustátor uzenin, vepřových tlačenek a plzeňského prazdroje, nesmrtelný Rudolf Hrušínský, kterého by si jako nerozlučnýho parťáka do deště přál doslova každý, když vše bylo již nesčetněkrát řečeno a omíláno? Já za sebe mohu pouze dodat, že 'Adéla ještě nevečeřela' je grandiózní mix žánrů - detektivní romance, mysteriózní humoresky a exotické botaniky ad absurdum. Vzhledem ke své době vzniku snímek navíc disponuje neskutečně nápaditými situačními gagy plné pitoreskního humoru a dosud nevídanými vizuálními prvky jak od Jiřího Trnky. Scenáristický dadaismus a virtuózní režie pod sofistikovanou taktovkou komediálního mazáka Oldřicha Lipského je jedním slovem ženiální. To vše se posléze pojí do naprosto bezchybný a v lecčems i zcela nadčasový parodie, která si nepochybně zaslouží svý čestný místo ve zlatým fondu český kinematografie jako nevyčíslitelný poklad. Kéž se Cheopsova pyramida neschovala do šuplíku! Originalita nejvyšší jakosti. ____ "Mám ji zprznit hned, anebo až potom, pane?" "Sečkej času. Uchystám jí osud, který je pro ctihodnou ženu horší než smrt. A pak ji prodám do jihoamerického nevěstince!"

Nepopírám nezpochybnitelný kvality tohoto snímku - kolem a kolem jde o melancholicky deprimující a emocionálně frustrující psychologické drama o problematice jazykové bariéry a xenofobie - ale jsem přesvědčen, že zde František Vláčil dehonestuje svůj unikátní talent a částečně jím tristně mrhá - a to se mu bohužel stalo osudným - páč po premiéře snímku (a zároveň taky derniéře) byl okamžitě poslán do trezoru a Vláčilova tvůrčí křídla byla nelítostně přistřižena - on se ale odhodlal bránit vůči komančům, a posléze točil politicky neangažovaný filmy převážně s lyrickou stylistikou - a nejen proto si zaslouží nezměrný respekt. Problém ale tkví v tom, že se mi 'Adelheid' svou tématikou netrefil do noty a vkusu.... Kdyby Vláčil alespoň využil onu černobílou desaturaci vizuálu - což by jen umocnilo tíživou atmosféru - neváhal bych, a bezprecedentně pálil pětikvalt. Jen mohu podotknout, že snímek vznikl pod záštitou scénáře Vladimíra Körnera, který se jen tak mimochodem přátelil s Che Guevarou.... [#46.LFŠ]

miluju výplody z Wattpadu.

"Why can't we give love that one more chance?" ___________ Spíš než film příběhový je Aftersun film pocitový. Jde o snímek, který je těžko popsatelný – je podmanivý, melancholický, náladotvorný, velmi křehký, a citlivý. Jde totiž o neuvěřitelně subtilní drobnokresbu vztahu otce a dcery, jež vyniká v silně pomalém vyprávění, využití prvků coming-of-age subžánru, a hlavně pak ve vyobrazení zcela obyčejných momentů, všednosti, krás letní bezstarostnosti a dětské nevinnosti – protože jde přesně o ten typ filmu, který hledá krásu v obyčejnosti. Zároveň nevysvětluje onu emocionálně-realistickou symboliku přímo či nijak explicitně, ale spíše ji pojímá jako něco nevyřčeného, nedořečeného, a poukazuje na ni v drobných náznacích a jemných nuancích, díky čemuž může divák číst mezi řádky a snímek si tak interpretovat k obrazu svému.... To vše a nejen to dělá z Aftersun brilantní drama, či bravurní režijní debut Charlotte Wells, ale i neuvěřitelně intimní mozaiku vzpomínek na jednu nezapomenutelnou dovolenou – vzpomínek uchovaných na VHS kazetu, a rozplývajících se v šeru nočního klubu.... No a jestliže vás scéna s Under Pressure nedožene k slzám, nemáte srdce. Herecký tandem Paul Mescal - Frankie Corio (ta holka je fakt ohromnej talent), na němž všechno prakticky stojí a padá, je naprosto fenomenální.... [#A24RULES!]

ať se Mára Prchal učí od Jaromíra Soukupa, protože jeho vztah (a samozřejmě i tenhle pořad) s Agátou Hanychovou je nejlepší marketingovej trhák v dějinách pozdního kapitalismu.

Bezpochyby nejlepší filmová adaptace této látky.