Leira

Nápad, pojetí, zpracování, herecké výkony, všechno báječné. Film ale postrádá hlubší děj, je plný hluchých míst, kde na sebe postavy jen civí, příběh se nikam neposouvá, film je statický. V podstatě smutný konec je jen takovou smutnou tečkou za smutným, šedým filmem, který měl potenciál, který měl vynikající herce (Glenn Close musím vyzdvihnout, byť nebyla sekunda, kdy by mi nepřipomněla pana Tau, obzvláště když měl/a buřinku - takový věčně smutný pan Tau), ale zůstal nevyužitý. Až na scénu na pláži chyběly emoce - a to jak ve filmu, tak i v diváckém křesle. Škoda. 55%

Hnusný, špinavý, násilný a depresivní film. Přesně to, na co se už nikdy nechci dívat. Pardon za stručnou a ryze subjektivní recenzi - tohle je film, který ve mně zanechal ty nejvíc negativní emoce a jen doufám, že v životě nebudu přinucená dívat se na to znova.

Za normálních okolností bych dala hvězdičky jen tři. Když ale vezmu v úvahu současný stav české kinematografie, musím jednu přidat. Film jako celek funguje, ráda se na něj podívám příště zas.

Hrozná hovadina. Pardon, že neužívám košatější popis, ale to se nedá. Úmysly tvůrců byly asi křišťálové, animátoři, kompůjtrmástři a efektátoři si mákli, odvedli vizuálně úchvatnou podívanou, hudební podkres kvalitně odvedená řemeslná práce, herecké výkony skvělé, to všechno dohromady si ty dvě hvězdičky zaslouží. Ale jako příběh... pardon, jsem milovník marvelovského universa, ale co je moc, to je příliš, toto už příliš brnká na soudnost průměrně inteligenního člověka.

Mám pocit, že recenzenti tohoto serveru se stali neuvěřitelně zmlsanými a věčně nespokojenými puberťáky vybíjejícími si svou frustraci smolením negacemi prosycených recenzí. Přitom tenhle svěží kousek si to vůbec nezaslouží. Jo, lednička číslo jedna a vytuněná lednička číslo dvě jsou v dost velkém kontrastu vůči Sony-sex-doll trojce, jejíž výroba smrdí Westworldem scénou i hudbou, a některé scény, zvlášť v prvních dvou třetinách, jsou takové zbytečně rozvláčné. Divák se nemá příliš čeho chytit, každý náznak posouvajícího se děje je takový dead-end, ale to je nakonec to, co mě vlastně bavilo. Film tím ze sebe setřásl pachuť kinematografické opakující se šedi všedních scénářů a připravil si půdu na velké finále. Velké myšlenkou, malé rozměrem. Jo, za tu závěrečnou minutu mi stálo za to strávit celý večer u telky. Protože se nepamatuju, kdy musely uběhnout skoro celé titulky, než jsem se byla schopná zvednout a jít napsat recenzi. A na jistotu vím, že se mi o tom bude zdát. Kvalitní jednohubka.

Konečně po dlouhé době dávám plný počet hvězdiček. Navzdory stopáži, navzdory složitosti vyznat se v téhle spletité skrumáži časů, postav, situací a událostí, tenhle film vás doslova pohltí a od první do poslední minuty ve vás nechá vířit jedinou myšlenku - "Co má tohle všechno společného?" Knihu jsem vzdala po sto stránkách, film polapí a nepustí. Kdo si chce dopřát nevšední filmový zážitek plný všeho, na co si jen vzpomenete, a zaměstnat pořádně mozkové závity, Atlas mraků se dá jen doporučit.

Patos, afekt, naprostá ztráta času. Jednu hvězdičku dávám za ucházející myšlenku na konci a tu stejnou hvězdičku chci obdržet já za statečnost, že jsem to dokázala přetrpět.

Já se všem fandům omlouvám, půjdu proti proudu, ale prostě u tohohle filmu jsem se hrozivě nudila. 80% času tam všechny postavy jen tupě zírají, pomalu (jakože dramaticky) se otáčí nebo neméně dramaticky kráčí. Výraz "jak ve zpomaleném filmu" dostal nový rozměr. Furt prší. Jakože furt. Tři hodiny vám do uší šijou dva tóny. Jakože fakt dva. A ne, není to pecka jako v Čelistech, ale je to odvar z vývaru z Imperial Marche, kdy všudypřítomné tum tu dum dum vám zní v hlavě ještě cestou domů a přemýšlíte, zda se kvůli tomu nejet radši zrovna nezavřít do cely hned zkraje Arkhamu.  Jinými slovy, soundtrack je jedno velké, obrovské zklamání, horší jsem totiž ještě nikdy neslyšela. Šílená harmonická nuda (jen sem tam rozbitá Ave Mariou; Nirvána bohužel šeď dvou akordů nerozbila) jen podtrhávala nudu ve filmu, kterému neprospěla ani rozplizlá neostrá kamera. Půlku filmu jsem čekala, kdy skončí jakože úvod a konečně to začne být trochu ostré... no, nedočkala jsem se. Můj doprovod prohlásil, že to nebylo výběrem místa v kině, nýbrž jakože umělecký záměr. Co uměleckého bylo na záběru blatníku, zrcátka, rozmazaných dešťových kapek nebo točícího se kola v automobilové honičce, mi už neprozradil. Abych jen nehanila, opět půjdu proti proudu a pochválím Patizóna, který mi do role mladého Batmana prostě sedl. Snad je to tím, že si v sobě nenesu břímě Stmívání; to jsem shlédla jen na půl oka, abych si doplnila vzdělání. Upírka mi připomněl maximálně dvakrát a mnohem víckrát jsem si vzpomněla na Christiana Balea. O nějakém vzpomínání se bohužel nedá mluvit v souvislosti s Gordonem, jehož tmavší pojetí jsem prostě nezkousla snadno - herec se snažil, šlo mu to, ale prostě to není Gordon - a zejména Alfredem. Distingovaný anglický gentleman... bejvávalo. Nový Alfred není ani distingovaný, ani anglický, ani gentleman. Snad jediná Selina dělá čest svým předchůdkyním co do vzhledu. Ovšem roli jsem jí moc nevěřila, na to byla málo kočičí a málo potvora.  Suma sumárum - stojí za vidění, příběh solidní, herci se snaží, seč můžou, dá se to vydržet. je to Batman, ale... těch ale je na mě moc. Víckrát to asi vidět nepotřebuju, leda by někdo sestříhal (nebo zrychlil) ty zdlouhavé pasáže.

Z kina jsem odcházela se slanou krustou na obličeji a neschopná slov. A ani teď je nenacházím, zmáčela bych si klávesnici. Tohle prostě musí vidět každý, komu filmová a hudební kultura aspoň něco málo říká.

Po mnoha letech jsem se k tomuhle výbornému filmu vrátila. Zdá se mi podhodnocen. Je plný poctivé filmařiny a jediným mínusem, který kdo může najít, je samotná postava Jima Carreyho, pokud ho neměl už předtím rád. Je to prostě o něm, čistá jeho esence. Své původní čtyři hvězdičky měním na pět, neb si je zaslouží, a to dílem i díky fantastické hudbě Johna Debneyho, který s Bohem svoje partitury musel určitě konzultovat :) Nejlepší scéna - rajská polívka!