Leira

Starého psa prý novým kouskům nenaučíš - ale ve filmařině to neplatí. Tron je důkazem, že klasická témata o otcovské lásce, touze po moci a záchraně světa se dají zabalit i do úplně jiného kabátku. Daft Punk ve mně vzbuzovali nejistotu, nevěřila jsem jim, že stvoří plnohodnotný soundtrack - ale zbytečně, předvedli to nejlepší, co v nich je. Je to soundtrack k filmu a přesto samostatné dílo, které si i příznivec tak odlišných stylů jako já dovede po večerech pouštět sólo. Do filmu sedí jako zadnice na hrnec a z dua se tak stalo trio. ________Kromě hudby, která zaměstná vaše uši, je zde celý Grid, digitální svět, který zaměstná vaše oči. A je tu příběh, který se postará, aby vám naskočila husí kůže a je přitom dokonale zasazen do prostředí, s nímž pracuje (Flynn: "In there is our destiny!" - Clu: "Out there is our destiny!"). A vůbec, postava Kevina Flynna je geniálně napsaná... ______Zkrátka, Tron má vše, co správný příběh a dobrý film mít má - napětí, akci, absenci zbytečných zádrhelů. Tron zkrátka jede jako namydlený elektrický impuls a člověku je jedno, že se nedívá na klasickou pohádku. Kdo ji čeká, bude zklamán, příběh a nosnou myšlenku nejspíš vůbec nepochopí a odejde s pocitem "To je ale blbina". Kdo očekává "audio-vizuální žrádlo", ten bude nadmíru spokojen a rád se k Tronovi vrátí. Rozhodně totiž stojí za to - i pro ty, kteří neviděli jeho stařičkého předchůdce.