vadic

Asi žádná ženská role mě nikdy nezasáhla tak jako Rosemary Woodhouse. Aby se dostala do stejné kondice, nejen fyzické, musela Mia Farrow nejspíše hodně obětovat. V průběhu filmu jsem ale nějak nepřistoupil na Polanského hru a ani na vteřinu jsem nezapochyboval, že by vše mělo skončit jinak, než to doopravdy skončilo. Přesto úplně poslední sekundy filmu, kdy Rosemary stojí před jakousi Sophiinou volbou, jsou společně s momenty početí dítěte velmi emotivní. Jo a mistr Polanski ještě více podpořil mou averzi vůči starým lidem.

Stejné jako u Guy Ritchieho nebo Tarantina. Jo jako debut je to super, úplně jiná liga než většina filmů, ale Mallrats prostě Clerks překonávají na celé čáře.

Proč něco tak vyjímečného pojmenovávat a zbytečně to tak kazit.

Tenhle až přeměklý kytarový opus je prostě to, co bych tak nějak chtěl zažít. Najít tu svou femme fatale, celý večer se s ní rozcházet a scházet a přitom poslouchat přesně tento soundtrack, který by se jen jakoby nesl nad New Yorkem. A pokud takovou noc nezažiju, tak každopádně budu poslouchat tento ost až se budu procházet po NYC a doufat, že narazím na svou vlastní Kat Dennings.

Největším lákadlem bylo určitě obsazení hlavních rolí. Zklamal Kiefer, který ale neměl moc prostoru a ani jeho postava nebyla vůbec sympatická. Witherspoon a Laurie byli neutrální, ale za to Seth Rogen ďábelský. Jeho postava a dabing vládly celému filmu, který jinak ničím jiným nevyníká. Ale připomínám, že jsem neviděl 3d.

Láska a válka. Nic odlišnějšího snad nemůže ani být. Dva naprosto opačné póly, které se ale zákonitě přitahují. V tomto filmu se dokonce pojmy láska a armáda často ztotožňují, jelikož oba hlavní hrdinové milují ženy, ale žijí pro armádu. A to přesto, že armáda zdaleka nežije pro ně. Nevím, kterou postavu, herce(herečku) bych měl vyzdvihnout jako hvězdu filmu, jelikož to prostě ani nejde. Antický vzor dokonalosti Lancaster, "rebel s příčinou" Clift a jejich tragicky dokonalé a krásné protějšky. Všichni doplňováni Sinatrou, kterého prostě nejde nezbožňovat.

Několik věcí se ve světě plném zombíků fakt nedělá. Jednou z nich je lézt do obrovského zábavního parku a posléze se naprosto nelogicky zaseknout na atrakci, která neposkytuje žádnou ochranu. To by ale nebylo to nejhorší. Když Snyder nebo spíše Boyle naučil zombíky běhat, jásal jsem, jelikož z nich udělal několikanásobně větší hrozbu. Ale když Fleischer udělal zombies smrtelné, aniž by byla zmasakrovaná hlava, byla to střela vedle. Na druhou stranu je to dynamičtější a dělá to z Woodyho ještě většího machra. Suverénně nejvtipnější je Bill a dáma hned na začátku sloužící jako příklad k pravidlu o pásech.

Skvělý Rourke, skvělý Aronofsky, skvělá Tomei, skvělá Wood, skvělá závěrečná scéna. Ram pro svou "rodinu" udělal doopravdy vše.

Dvakrát jsem to viděl do půlky, ale druhá půle byla nějak zakletá, vždy do ní něco vlezlo. Dnes jsem viděl celou unrated verzi a musím chválit. Manžel ze záčatku "pussy" se změní v dokonalého punishera, aniž by působil nějak nepřirozeně. Fatality jsou tak akurát, hlavně využití americké vlajky je originální. Hills Have Eyes na mě tak zapůsobily, že rozhodně nikdy neplánuju jet přes poušť v Novém Mexiku autem.

Méně zábavné než jsem čekal, strašidelnější než jsem čekal. S tak krátkou stopáží je výhoda, že neobsahuje žádná hluchá místa a celou dobu uhání stále dopředu. Každý příběh obsahuje slušnou pointu a jednotlivé příběhy potom do sebe i pěkně zapadají. Jo a Pumpkin je teda pěkný drsňák.