Carthorias

Ale, ale, ale. Je opravdu neuvěřitelné, že se tolik lidí nachytá na lep takové kravině. Loose change (toto je asi již pátá verze) je jedním z nejnebezpečnějších filmů poslední doby, je to jakási směsice výpovědí konspiračních teoretiků, kouřem zamlžených fotografií, a vyfabrikovaných lží, ze kterých autoři vyvozují zcela absurdní závěry. Co tuto sérii filmů pohání, je hlavně veřejná nenávist levicové Ameriky vůči Georgi Bushovi, senzacechtivost dutohlavých autorů, kteří by i z havárie v černobylu dokázali vytvořit spiknutí svobodných zednářů, a elitismus odhalovačů "konspirací", kteří se tímto dostanou do jakési skupiny zasvěcenců a povýší tak na - z jejich pohledu - zmanipulovaný lid, kterému je nutno "otevřít oči". Nesmyslnost argumentů ve filmu předkládaných tady nebudu sáhodlouze rozebírat, to již udělali přede mnou jiní a lépe, viz například http://www.loosechangeguide.com/LooseChangeGuide.html, nebo http://www.911research.wtc7.net/reviews/loose_change/index.html . Závěrem jsem chtěl apelovat na diváky podobných "dokumentů", aby si příště zjišťovali informace z různých zdrojů, a poslouchali též argumenty protistrany, a ne aby pouze slepě hltali to, co chtějí slyšet. To totiž dokáže každý vůl.

Parádní úlet, ve stylu á la Gilliam, tzn. originální za každou cenu. Z filmu je čišet ta svoboda a touha prožívat život naplno, jakou se proslavili Beatnici a posléze Hippies. Filmová rovnice: (Big Lebowski * Hangover) - Hele vole, kde mám káru = Strach a Hnus v Las Vegas

Snad nejlepší dokument co jsem kdy viděl

V životě by mě nenapadlo, že někdy uvidím film, ve kterém bude Kevin Sorbo nejlepším hercem .

Hodnoceno po pilotním díle: Výborný restart Sherlocka, zasazený do současnosti, což mu ovšem neubírá nic z onoho deduktivního až vědeckého způsobu vyprávění, známého z knih. Nnarozdíl od kriminálek (dalších forensic science shows) se neubírá směrem vedlejších zápletek protagonistů, ale drží se pečlivě hlavní kostry příběhu. Příběh je lehce tajemný a sherlockovského vysvětlování je tady tolik, že by to snad objasnilo i hlavní zápletku Lostu. A jako třešnička na dortu jsou herecké výkony obou hlavních protagonistů, přičemž nebýti Jude Law (který Watsona zahrál na Oscara), tak by Martin Freeman snesl hodnocení jako nejlepší Dr. Watson všech dob.

Tenhle film jsem viděl asi kolem půl třetí na ČT 2 (kdy jindy taky dávat filmy, že?). Vzhledem k mé averzi ke všem artovým filmům stylu "Transsexuální punker a opuštěná lesbická Iráčanka hledají v poušti tkaničky od bot" jsem mu moc šancí nedával. A po pravdě řečeno, nějak zvlášť mě nezaujal, dnes už si z něho nepamatuji prakticky nic. Přesto ale musím říct, že jsem při sledování seděl u obrazovky jak přikovaný a nesundal z ní oči. Nevím čím to je, snad má ten film nějaký faktor x, snad je to nedoceněné dílo génia, nebo jsem možná už upadal do jakéhosi hypnotického polospánku, rozhodně si ho ale někdy pustím zas, abych to rozlouskl, do té doby ponechávám neutrální ***.

Nemohu dát jinak, za takový film by se mělo vraždit. Tvrdím, že navzdory té otřepané písničce, Jery a Tom nejsou kámoši jak hrom. Jakby taky mohli být, vždyť je to kocour a myš, propánakrále! Tenhle film si z toho ale asi nic nedělá, stejně tak z toho faktu, že Tom a Jerry nemluví, nemluvili a nikdy by mluvit neměli. Představte si takového Buster Keatona, jak ze sebe sype otřepané vtipy kalibru Suchánka a Genzera a máte alespoň matnou představu o tom, jak dehonestující a ničemný tento film je.

Dvě slova: Shrimp Coctaaail!

Měl jsem tu čest vidět Hrabalův román jako divadelní inscenaci, která mne naprosto dostala a neváhal bych dát jí 5 hvězd. Ale tento film za ní jaksi pokulhává, nějak tomu chybí šťáva. Tak například se dá tvrdit, že tohle je film s velkým počtem nahých žen a zároveň s nulovým erotickým nábojem (dobře, kromě Playgirls, ale tady se bavíme o filmech). Stejně tak žravé orgie prvorepublikových továrníků ve mně nevyvolaly chuť k jídlu, ty pokrmy jsou nasnímany tak nějak fádně a nudně. Tohle by vůbec nevadilo, kdyby byla dobře převyprávěna zápletka, ale ta dopadla chuděra ještě hůře. Ivan Barnev jakoby hrál v úplně jiném filmu. Jeho zobrazení Dítěte jako prostého hloupého chudáka je úplně mimo mísu, a dostává postavu někam kde by neměla vůbec být. Když na něho potom Kaiser (který tu mimochodem hraje velmi dobře) v závěru filmu chce navázat, tak to působí stylem kočkopsa.

Příjemné postapokalyptické sci-fi oldskoolového střihu, připomínající takový mix mezi Heinleinem a Bradburym. Co je na tomto filmu osvěžující, je, že v rámci post-apo snímků je až vrcholně optimistický (oproti třeba Vláknům), a divák tak nemá po shlédnutí filmu chuť vystřelit si mozek z hlavy (Jako u Vláken)