Obsluhoval jsem anglického krále

║Rozpočet CZK 84,450,000($4,9milióna)║Tržby USA $617,403║Tržby Celosvetovo $7,273,643(tržba v Česku $4,166,741)║ Po technických stránkach dosť pekne zvládnuté, občas sa tu nájde aj šikovné hrajkanie s niektorými scénkami ale po príbehovej stránke sa to moc stráca svojou nevýraznosťou, z celkového hľadiska si nič moc z filmu nezoberiete, neužijete si to tak aby bola možnosť s chuťou sa k nemu aspoň ešte raz vrátiť. Vydarených komických scénok na ktorých sa dá zasmiat sa tu veru moc nenájde. /40%/ (07.10.2008)

85% - Nečetl jsem Hrabalovu předlohu, ale až ji přečtu, nechám své hodnocení tohoto filmu tak jak je. Proč? Protože mě tento film motivoval více než cokoli jiného k její četbě, a hlavně proto, že když jsem odcházel z kina, bylo mi, jako by mě jakási neviditelná ruka stále hladila na duši. Cítím ji i při psaní tohoto komentáře. Jiří Menzel se nezměnil. Jeho osobitý styl vyprávění, smysl pro poetičnost, erotiku, ironii, pohodu (onu českou hodnotu č.1)… To vše mu zůstalo, a mě tím nadchnul. Ve filmu Obsluhoval jsem anglického krále je svým způsobem obsaženo mnoho věcí, které se dají těžko prezentovat, aniž by divákovo ego, či vkus zůstaly nerušeny. Mluvím zejména o prosté touze po movitosti, pohodě, o mentalitě typu „nás se to netýká“, o třídní hierarchii, a hlavně o ironii osudu – to vše očima postavy krásně jednoduché a otevřené, která nechybí snad v žádném z režisérových opusů. Bylo by toho ještě mnoho - je zde plno lahodných symbolů (spokojený tanec s jídlem, zrcadlové scény, rozhazování peří, atd.), ale není nutno o tom psát, to se musí vidět. Překrásné řemeslné zpracování a výtečné herecké výkony. Hudba Aleše Březiny mě uváděla občas do rozpaků. Nejprve kopie Smetanovských tanců, pak kopie Krkonošských pohádek (ano, nápadná asociace při oparu v sudetech), pak další falzifikát, tentokrát Strausse… Ale neurazilo mě to, spíše pobavilo, a naopak to podpořilo atmosféru filmu (snad až na pár nastavovaných opakování téhož). Vzpomínal jsem nostalgicky na Menzelova dvorního skladatele Jiřího Šusta… Pro mě byl tento film krásným zážitkem, a rád se k němu vrátím. (23.03.2007)

„Bol som odsúdený na 15 rokov, ale pretože bola amnestia, odsedel som si len štrnásť a trištvrte.“ Drahý, očakávaný, ambiciózny a našťastie príjemný sladkobôľny menzelovsko-hrabalovský projekt s kvetnatým kastingom (Fialová, Lasica, Labuda, Kaiser, Huba), poetickou atmosférou a životnými poučeniami, akých nikdy nie je málo. Vtipné, šikovné, vynaliezavé, hravé, presné v detailoch. S Menzelom som sa cítil, akoby som to všetko zažil kedysi na vlastnej koži. Kino Považan 2007 NMnV  (02.03.2007)

Poprvé a doufám, že naposledy se J.Menzel s B.Hrabalem minul. Naprostý průšvih. Pokud jsem si při četbě skvělé předlohy myslel, že je nefilmovatelná, ale že pan Menzel z ní udělá opět úžasný film, jelikož o předchozích filmech podle Hrabala jsem si také myslel, že dost dobře natočit nejdou, pak je zklamání nesmírné. Na čtyřikrát se mi podařilo, spíše ze zvědavosti a s notnou dávkou masochismu, film zhlédnout. Hvězdy jsou za snahu a nelehké natáčení, zejména ono nedůstojné se tahání o předlohu s panem Kachyňou. Nu, možná že by tehdy K.Kachyňa látku uchopil s větším citem i vervou. Koneckonců pro natočení erotikou jiskřícího příběhu by měl daleko lepší předpoklady (28.05.2011)

Menzel se vrátil za kameru, aby ukázal další tvář lidskosti. Jenže zapomněl, že když v jeho dřívějších výletech fungovala, bylo to díky upřímnosti a ne díky tomu, že se naivní hrdina s pitomým úsměvem protlouká světem falše - aby se v něm nakonec začal sám s radostí rochnit. Režisérova libůstka v adaptování jasně daných figurek, která tak dokonale funguje v Postřižinách, tentokrát fatálně selhává ve chvíli, kdy se z Krále začne stávat pokus o něco víc. Ten totiž nevyhnutelně vyzní zcela hloupě. Češi jsou buď zbabělci nebo ublížení vlastenci, Němci nežijí ničím jiným než oddaností Hitlerovi a když už přijde Vítězný únor, nesmí chybět usměvaví komunisté, kteří přece chtějí vše rozdělit lidu. Copak může být něco polopatičtější, než právě tyto figurky? V takových chvílích mizí z tváře poslední úsměv, který pramenil z toho, že když už nedostanu pořádný příběh, alespoň je vinoucí nit ověšena mnoha pokusy o "milé výjevy ze života". Bohužel těch pasáží, kdy se neděje zhola nic a skupinka bodrých obtloustlých pánů mlsně kouká na polonahou slečnu, je moc. Tak moc, že se z Menzelova plánovaného kariérního vrcholu stává občas až mučení a důkaz, že u kvalitativního dna českého filmu se může ocitnout opravdu kdokoli. (19.10.2008)