Carthorias

LFŠ 2018 Film 4: Slapstick comedy ve stylu The Three Stooges, tentokrát z leteckého prostředí. Zachovalo se pouze 18 minut, ale ani v nich jsem nic svetoborneho (snad krome par zaberu kamery) nezahledl

LFŠ 2018 Film 1: Nudna a nezazivna muzikalni komedie s otravnym panakem v hlavni roli, blbouckou blonckou v roli objektu touhy, parodií na Jacka Warnera a trapnou zapletkou. Dve hvezdy za herecku ktera ztvarnila druhou polovinu sesterskeho dua, jako jedina umela hrat. Dostat za toto Oskara? Nechapu.

LFŠ 43 (Film 23): Zachovalá redheadka, co má za manžela barel slizu, si vydělává na chléb pomocí svých nepopiratelných předností. Nejlepší scénou je hned ta úvodní titulková, kde hlavní hrdinka předvádí správné provedení hygienické očisty pomocí houby. Zbytek je pak standardní erotický film, jaký dávali v 90. Letech pozdě v noci na TV Nova. Na červenou knihovnu je to málo romantické, na porno je tam málo sexu. Neurazí, ale ani nenadchne

LFŠ 43 (Film 18): Už chápu, proč Stormare hraje pořád jen záporáky. Jeho charisma ten film prostě neutáhne (jeho slow walk od exploze je ještě směšnější než bývá obvykle) Naprosto ho zastiňuje Mark Hamill, svojí camp variací na Jokera. Příliš nepomáhá ani fakt, že mezi "ty hodné" patří příslušník GRU a Libyjští bojovníci za svobodu. Dokonce i ten jediný Američan co je Stormarovi k ruce je spíš komická úřednická figurka s vizáží Kofiho Annana a rapperským jménem Texas Slim. Co se týče Seveřanů (včetně Rusů), ti jsou nesympatičtí už od pohledu, navíc se nechovají ani jako typičtí klaďasové (poprava rukojmích je sice z hlediska logického naprosto v pořádku, ale ani Chuck Norris by si něco tak srabského nedovolil). No prostě sebranka k pohledání. Je úsměvné, že jako hlavní padouchové jsou zde Američani, ale to je asi důsledek levicového náklonu Švédska. Skoro bych až řekl, že Hamilton je takový inverzní Delta Force. Pokud jste fanouškem aeronetu či parlamentních listů, přihoďte navrh 3 hvězdy.

LFŠ 43 (Film 2): V porovnání s ostatními zástupci francouzské školy thrillero-horroro-exploatačních filmů (dramaturgy nazývané New French Extremity), jsou zamilovaní vrazi prakticky nevinná pohádka o Jeníčkovi a Mařence. Oba hlavní hrdinové, věkem ani IQ nepřekračujícím osmnáctku se rozhodnou zabít jednoho týpka s typicky francouzským jmenem Saíd, přičemž motivem není v tomto případě rasa (jak by se mohlo zdát) nýbrž... No, vlastně sám nechápu ten motiv. Nicméně Said je pro náš příběh asi stejně důležitý jako automat na kondomy ve Vatikánu. Hlavním hybatelem děje je totiž nechutný špinavý zlobr pobývající v chatě uprostřed lesa, ktery narozdíl od Shreka opravdu jí lidi a provádí jim další příjemné věci (Ne že byste to těm dvěma idiotům nepřáli). Hlavní myšlenka filmu mi jaksi unikla, snad, že když máte problémy s erekcí, namísto Viagry si to nechte udělat místním Vágusem. Úspěch bude zaručen. 2/5

Ne, ne, ne. Vsechno spatne. Liam Neeson se sice snazi, ale film ma v sobe min napeti nez rozvodna sit Burkiny Faso. Kdyz mu naprosto zamenitelnej zaporak zapichne (prekvapive stale provozuschopnou) Famke Janssen, roztoci se tak maximalne vase panenky z nechutne nasnimanych honicek typu ruska kamera ve svycarske pracce. Cerecka je porad ta stejna nana z jednicky, akorat je zde tentokrat naprosto zbytecne. To stejne by se dalo rict o Forrestovi, kterej nejenomze neni schopnej ubehnout ani od kobliharny na stanici, ale hlavne sefuje bande neslutecne arogantnich a nesympatickych kretenu, kteri sem asi byli poslani po tom co jim dal na prdel Rambo. Dobra polovina filmu by se dala vyhodit a zbytek by potreboval minimalne prelestit. Liama je mi lito, Megaton by mel nasledovat ve stopach Megatrona a nechat se vystrelit do kosmu zaverecny shrnuti: Jedinej film u kteryho jsem v kine usnul, a to mam za sebou spoustu kontemplativnich artovych festackych skopicin

Zwick se střelil do nohy naprosto idiotským castingem hlavní role. Nechejme teďka mimo hru fakt, že v dalších jeho filmech hraje Samuraie Tom Cruise a Afričana Leonardo DiCaprio, zcela nepochopitelným omylem je obsazení někoho jako je Matthew Broderick do hlavní role válečného filmu a úplně na zabití je to u válečného filmu o ČERNÉ JEDNOTCE. Dobrých 80 minut stopáže je záběr na plukovníka Shawa, který vypadá jako něco co prošlo zažívacím traktem pana Buráčka, a osciluje mezi hereckou polohou: "Mám už dva týdny zácpu" a "Maminko, došlo nám kakao, a já se asi rozbrečím". Po chvíli vám začne ten jeho bílej privilegovanej ksicht lézt tak neskutečně na nervy, až si přejete aby si ti černoši vzali příklad ze Spartaka a udělali rychlý případ z té zavšivené unionistické party. Washington, Freeman i ten zbytek 54. pluku (což znamená další dva, protože proč ztrácet čas vyprávěním příběhu velké party vojáků, když se můžeme zaměřit na čtyři šablonovité postavičky, že?) totiž působí velmi přesvědčivě, aspoň v rozmezí jim daných mantinelů, a když už jim nezačnete fandit, alespoň je respektujete. To se nedá říct, jak už jsem předeslal, o Broderickovi, ani o Elwesovi (ten je mi mimochodem protivnej snad v každé roli, takže tady to možná výjimečně není chyba režiséra) a už vůbec ne o unionistické generalitě. (Na to jak Američani milují svoje válečný hrdiny, je až zatraceně moc filmových důstojníků hajzlů a idiotů, skoro jako kdyby vojákům po povýšení implantovali do hlavy pár mozkových závitů Miloše Zemana). Co se týče příběhu, tak vím, že Zwick byl omezen korespondencí Shawa a limity historie a nemohl si vymyslet nějakou velkou bitvu, nebo důležité vítězství, ale na dvouhodinový film, který by navíc měl být inspirativní a dodávat kuráž, odvahu a bojovného ducha, se toho stane zatraceně málo zaznamenáníhodného. SPOILER: Naverbuje se jednotka, naučí se pochodovat, dostanou boty, dostanou uniformu, postřílí pár jižanů v lese a pak (skoro) všichni umřou při šíleném sebevražedném útoku, který byl navíc neúspěšný. KONEC SPOILERU. To je v jedné větě popsán celý dvouhodinový spektákl. Jak je vidět z jednotlivých patetických scén (Špalír před hlavním útokem, Denzel s vlajkou), Zwick se snaží vyždímat z materiálu co nejvíc emocí to jde, jenže ve většině případů to padne na Kartágskou půdu. Jsou možné pouze dvě varianty. Buď je Zwick neschopný režisér a nedokáže vykřesat drama z úžasného scénáře , nebo je scénář prostější než Otík z Vesničky a Zwick ho jakž takž táhne do průměrných vod. Ať je to tak či onak, momenty které by s vámi zacloumali spočítáte na prstech jedné ruky po nehodě na cirkulárce. Dvě hvězdy čistě jen za herecké výkony černých vojáků, zbytek filmu nestojí ani za Yankee Doodle.

Hlavním problémem filmu je podle mě ledová královna Jessica Chastain. Nemohl jsem se s ní ani na vteřinu ztotožnit, vcítit se do ní, nebo jí aspoň fandit, což je u filmu, kde je prakticky jedinou trojrozměrnou postavou docela problém. Hraní s absencí emocí, nebo výrazu může fungovat, viz například Sheldon Cooper, Sylar z Heroes, Spock, Dexter. Ve všech těchto případech musí být ale výraz něčím nahrazen, například zajímavou osobností, nebo dialogem. V případech, že nějaká z těchto postav vybočí ze svého nulového projevu, dostáváme mimořádně silné momenty. V tomto případě dostáváme kamennou pannu, která dokáže tak maximálně unudit k smrti. Její vybočující moment potom působí vyloženě směšně (I´m the motherfucker who found this place, sir). Nominace na Oscara je pro mě záhadou, možná je to kvůli "kontroverzi" kolem snímku. Dalším problémem je délka filmu a nedostatek materiálu který by ho vyplnil, některé scény jsou neúnosně roztahané (například příjezd doktora). Jessica to neutáhne a vedlejší postavy jsou buď ploché s nedostatkem prostoru (Mark Strong), nebo napůl karikatury (Seal Team). Suchopárná vážnost s jakou je film pojat už je pouze třešnička na dortu.

Sedm nesympatických mnichů sídlících kdesi na severu Afriky debatuje o tom zda odejít či neodejít před probíhající občanskou válkou (nebo čímsi podobným, film to nijak nerozebírá). Mniši pochopitelně nechápou o co jde, protože podle jejich naivních idejí jsou ti rebelové jsou přece také lidé, bůh by nedopustil aby se cokoliv stalo jejich klášteru a chraň bůh aby mniši museli odejít a začínat nový život někde ve Francii (podotýkám že všichni jsou rodilí francouzi a do Afriky byli pouze vysláni, takže tam nemají žádné závazky jako například rodinu). To by totiž bylo mnohem horší než to co by se jim mohlo stát tady, že ano. Všichni zůstávají v kláštěře i přes více a více explicitní známky násilí od rebelů (chorvatským stavebním dělníkům jen tak z plezíru podříznou hrdla). Z pro mě nepochopitelných důvodů se rozhodnou zůstat. Co mě ale hlavně zaráží, je důvod proč tam ti mniši v Africe vůbec jsou. Nemají žádnou kongregaci, jedině bohoslužby absolvují oni sami (což je nám připomínáno minimálně každých pět minut dlouhým žalmem nebo odstavcem z bible, napoprvé to potěší, podesáté už máte chuť jim tu bichli omlátit o hlavu), všichni v okolní vesnici jsou muslimové, jediným člověkem který má jakýs takýs kontakt s místní komunitou je mnich-doktor, a i tomu už je přes 80 a pomalu dosluhuje. Není proto absolutně žádný důvod aby tam ti mniši zůstávali a dokonce se ještě tvářili jako mučedníci. Naopak, jsou to sobečtí staří páprdové, kteří si nedokáží vážit života který jim byl dán a tvrdohlavě chtějí zůstat v zemi odkud by všichni její obyvatelé nejraději uprchli, kdyby na to měli. Film mně přinutil k tomu, abych fandil teroristům, což se mi nikdy nestalo a snad už ani nestane. Palec dolů

Koyaanisquatsi se zaměřuje na povrch a nejde do hloubky. Tématicky je to taková enviromentalistická agitka v Moorovském stylu, která totálně ignoruje veškeré krásy a zázraky civilizace a jednoduše ji odepisuje jako vřed na povrchu té "ó tak krásné a panenské" Země. Většina staveb ukázaných ve filmu, jsou buď staré a špinavé továrny, či panelákům podobné barabizny, naopak záběry přírody jsou vždy vycizelované k dokonalosti (není divu že tvůrcům trvalo 10 let tento film vyrobit). Lidstvo jako celek je potom ukázáno jako přemnožená homogenní masa, zkorumpovaná materialistickým stylem života. Nahlížet na to tímto stylem je ale přílišné zjednodušení mnohovrstevnatého fenoménu. Neexistuje nic jako "panenská planeta", "zlý člověk ničící své okolí", nebo "destrukce životního prostředí". Žijeme v androcénu, věku, kdy tvář planety je přetvářena lidmi, jelikož to potřebují k přežití svého druhu a jeho rozvoji. Tento proces je naprosto přirozený a je součástí přírodního vývoje planety. Vytrhnout z jeho kontextu člověka je přinejmenším lehce ignorantní. Hudba Phillipa Glasse mne celou dobu nesmírně otravovala, ale to byl nejspíš i záměr. Co musím naopak pochválit je kamera, která je tedy asi největším kladem filmu. Je pravda že asi 90% políček filmu byste si mohli vytisknout jako reprodukci a pověsit na zeď.