Carthorias

Letní Filmová Škola 2019, film 33: Na Wylera dost slabota. Nevím jestli to bylo filmovým materiálem, nebo konkrétní kopií ale zdálo se mi, že se koukám na nějaký blaxploitation a tím nemám na mysli jen černošské obsazení. Rozmazaná kamera, vyblité barvy, přeskakující zvuk, a až na výjimky otřesné herecké výkony, v případě Willyho Joea skoro až karikaturní. Od člověka co natočil Ben Hura, Detective Story, Dodsworth a jiné je to ohromný pokles v kvalitě. Co se týče děje, ani ten není nějak ohromující, klasický utlačovaný jižanský černoch postopadesáté, snad s trošku drsnějším koncem, znovu vypůjčeném z exploitation filmů 70. Let.

Napínavý vodácký výlet s hillbilly romantikou, ke konci už film trochu skřípe

Hutná atmosféra, už od nějaké aptnácté minuty jsem se dostal do melancholie, ze které jsem nevypadl až do konce filmu. Ten je na můj vkus slabší, než by mohl být, ale 5 hvězdiček mu to nesebere

V kině to splní svůj účel, ale nemá to ten šmrnc, stejně jako ho neměla Noční Hlídka, sorry Timure, tahle parta mě nebaví

Mistrné dílo a jeden z nejlepších (ne-li úplně nejlepší) film, který jsem kdy viděl. Všichni tady mluvíte o experimentu, minimalizmu, ale opomínate to hlavní, a to je děj. Ten je samozřejmě skvělý,(SPOILER) zvláště ten šok v 16. minutě, kdy padne na zem pán s talířem - Joyce Wielandové se musí uznat, že muže dokáže zahrát přesvědčivě, včetně hlubšího hlasu a ochlupení na tváři (KONEC SPOILERU). Film prochází klasickým dějovým schématem antického dramatu, a sice expozice (seznámení s bytem), kolize (paní a stěhováci nesou skříň), krize (viz SPOILER), peripetie (nájezd kamery) až ke katastrofě (konec filmu, kdy divák, lačnící po nášupu tohoto skvostu, zůstává nenasycen). Co se týče dialogů, ty jsou brilantní, tak dobře napsané jsem už hodně dlouho neslyšel, balancují mezi Clerks od Kevina Smithe a Tarantinovskými filmy. Škoda že slyšíme tak dvě a půl věty. Z herců bych vyzdvihl Hollis Frampton, která se na plátně objeví (pokud se nepletu) zhruba v polovině čtvrté minuty. Hollis sice není původně herečkou (určitě všichni znáte její režisérský magnum opus - Hapax Legomena VI: Remote Control), ale náročnou roli "paní, co má ukázat stěhovákům kam dát skříň", zvládla na výbornou. Samostatnou kapitolou je potom hudba. Tady se nebojím říct, že skladatel byl neprávem opomenut na udílení cen Akademie. Zvlášť skvělá je pasáž mezi 10. a 18. minutou. Zprvu jsem se obával, že se mi něco stalo s počítačem, ale pak mi došlo, že to je celé dílo geniální mysli Michaela Snowa. Bravo, tleskám. Bohužel se obávám, že jsem v 19. minutě ohluchl, ale to je pouze malá cena za zhlédnutí takového průlomového díla. Co se týče speciálních efektů, tak například kakofonie zvuků v 16. minutě, to je přímo zvukově editační poezie. Když si jenom pomyslím, jak musely být ty efekty nákladné (podle počtu ran padlo za oběť minimálně 6 talířů a nad tím už se nos neohrnuje). A když pomyslím na vizuální efekty, tak na svoji dobu je to velmi slušný standard. Ostatně nevidíte moc filmů z roku 1967, ve kterých můžete najít absolutně statickou kameru, bez záchvěvů. Tedy, ty drobné záchvěvy samozřejmě nepočítám, ba naopak ty podle mě akorát dodávají snímku na působivosti. Navíc, pokud se díváte na film na google videu, teprve potom oceníte vysoké rozlišení kamery a stříbřitost zvuku, která teprve dodá filmu ten správný šmrnc. Ke konci filmu potom dochází k prolínání do jiných žánrů, viz (SPOILER) sekvence s duchem (KONEC SPOILERU), Wavelength se tak stává svým názvem i dějem jakousi inspirací pro filmy typu Hlas smrti. Závěrečná scéna ve mně zanechala velmi hluboký dojem, má kvalitu přesahující médium filmu a mluví k nám jakýmsi nadpozemským hlasem (aluze k mimozemským filmům - viz blikání modrého světla). Obraz, který divák vidí na konci potom vystihuje celou podstatu filmu, a sice: "Jak jsem se mohl dívat 45 minut na takovou sračku"? A tímto dává Michael Snow průchod své genialitě. Zasloužených 5 hvězd. P.S. Pokud vás tento film nadchl, tak doporučuji vynikající kraťas "Mole Hills", který je k dostání pouze na DVD filmu Sunshine, v jeho sekci s bonusy

Domýšlivý a arogantní dadaistický kus moderního umění, kde se neskutečně dlouhé, nudné a banální dialogy střídají s deklamováním ó tak šokujících filozofických tezí, to celé na podkresu odsouzení moderní společnosti jako desenzitizované k všudypřítomnému násilí, s občasným provalením čtvrté stěny. Celé je to navíc nesnesitelně francouzsky táhlé, asi jako čtyřhodinový oběd. Film se sám označuje jako "film nalezený na smetišti" a tam i patří.

Když jsem byl na dovolené v New Yorku, tak tam tohle video pouštěli furt dokola na Times Square, nešlo od toho odtrhnout oči, zvlášť když je člověk nucenej stát ve čtyřhodinové frontě na lístky.

Když jsem byl malý, tak jsem to hltal ostošest, pamatuju si přesně jak jsem se cítil, když jsem se nedozvěděl co se stalo s Fogem pod Sneffelsem, jelikož jsem ten díl zmeškal. Takhle špatně mi ještě v mým čtyřletým životě nebylo.

LFŠ 2018, Film 7: Přelomový film! Nemluvím jen o kameře a vzdušných soubojích, ty jsou i na dnešní poměry famozní, ale mám na mysli také scénář. Dva rivalové, posléze i bratři ve zbrani, bojující se skopčáky, láskou, válkou atd. Na dnešní poměry klišé nad klišé., na tehdejší dobu to ale muselo být zjevení. A to ani nemluvím o zvratech, kterými se to ve filmu jen hemží. Natočit z tohoto remake, bude to hit i dnes.

A tak to jo. Kombinace toho nejlepšího z originálních X-Men (Wolwerine) a z First Class (Silné trio Magneto, Mystique a McAvoy) doplněné Dinklagem, který dokazuje že základem slova Pimp je Imp, nám uklohnili lahodny time travelersky dezert ktery důstojně zakončuje originální sagu a napravuje tu pachuť kterou způsobil svým Babicovskym překvapením X3: The Last Stand. Nejlepším momentem je pak Quicksilver (boží Evan Peters) a jeho tanec mezi kapkami deště a kulek.