GIK

Začátek – bubínky jak při pochodu hitlerjugend. Film byl asi náročný. Registruji devět asistentů. Proč poslouchají německé rádio?? Pak česky. Ale proč vůbec poslouchají rádio a nechávají si prát do hlavy prolhanou propagandu a strach? Mladej pán (posléze se ukáže, že je to astronom!!!) bere Boží jméno nadarmo: „pro K.P.“ Dědek: „Proč zavíráš to rádio? Ty pštrose“ Rozhlas: „Bude zastřelen ten, ten taky bude zastřelen, rovněž tamten bude zastřelen...“ „Frak z vydělaný lidský kůže“ – to je ale pěkně blbej vtip, dědku! Domovník se přidá, strachu je furt málo: „V devět zavírám dům. Po každém prý hned střílejí.“ Hezká hříčka: „Tady není protentokrát“ 37:30 Nacisté teatrálně zatýkají studenta, jemu se vysypou sešity a zrovna na jednom z nich je „zeměkoule“! Na venkově nesmrtelnej děda. A už tu máme praktické školení o vesmíru: „Dvě hvězdy se otáčejí kolem jednoho gravitačního středu.“ – cože? Gravitační střed tvoří asi vakuum. „4 a čtvrt světelného roku.“ „Budu studovat astronomii.“ – extrémně důležité povolání. „Světlo hvězdokupy sem letí 200 tisíc let.“ Dívka ho znejistí:  „A co je dál?“ Teď mu došla fantazie: „No zkrátka vesmír.“ „Věříš v Pána Boha?“ „Někdy bych skoro chtěla, aby byl. Ale on stejně není. Nemohl by se na to dívat, kdyby byl.“ – komunističtí opičáci si musí přihřát svojí ateistickou bezbožnou komunistickou polívčičku. Holka ocení jeho „vědomosti“: „Já jsem ráda, že tolik víš.“ Klauni v holínkách jdou na návštěvu. Proč do toho tak řve ten kanár?? Astronom z toho ztrácí nervy (já taky). Tlustá bába se neštítí šířit děs a hrůzu: „Představte si, zastřelí každého desátého Čecha.   P ř e d s t a v t e   s i .“ Přísahání. „Starej blázne!“ Astronom chce zavraždit sousedku. Vyhrocený konec. Fakt stačilo!

Banderovci, Únor, hranice – to všechno zvládla hrstka mužů. Neměli na výběr – lid to chtěl. „Hezky tu bývá třikrát do roka.“ Škoda zničeného půllitru. Asi trénuje střelbu do lidí. Skákat umí, hulit taky, takže je nováček přijat. „Přejel dítě a ujel do Bavor.“ – tam na něj čekali. Proč přehnaně aktivní pohraničník honí dva chlapy? K čemu mu to je? „Tři chlapi mě prošli.“ - já sice viděl dva, ale neva: 33! A je po svatbě, pohraničníci jedou do lesa. Rok 48 – rozhořčeně: „Ti kluci nebyli od Vánoc doma!“ Hlídají močál. Vyhlížejí agenty. Telegrafní dráty hučí – agenti čile komunikují. „Tři neděle už jsem nedostal ani řádku.“ „Tři neděle?“ – to není hluchota, to je symbolika! 33 „Jestli někoho chytnete nebo nechytnete, svět se bude točit dál.“ Tolik krucifixů jsem snad jinde neviděl. A pokaždé jsou někde pohozené, stojí nakřivo, nebo je přerůstá plevel. Zobrazovat mrtvého Krista je ohavnost. Ale jednoduché komunistické makovice tímto oznamují, že víra v Boha je již překonána. 3,51 pentagramu.

Barvité a zamotané válečné osudy Slováků. Bielik chtěl posílit národní sebevědomí, ale udělal z guláše bramboračku. „6 mrtvých, 18 raněných.“ „Jen do nich a rovnou do čela.“ Ožrala si hraje s odjištěným granátem. Bitva proti tankům je v půlce přestřižena – první dobrý vtip. „Kdeže je Hospodin.“ – rouhání proti Bohu. Kapitán Dabač se asi zranil leknutím – vždyť nemá žádný průstřel. Uniforma zcela neporušena. Komediální německý voják opět na scéně. Schovávají partyzána v chalupě, kam chodí dvakrát denně německé hlídky. Schovávají dokonce i jeho koně! Vypadá to, že filmaři koně opravdu odkrouhli?? 1:23:40 – ještě daleko lepší vtip č. 2: Nasměrování vojenských náklaďáků do rokle – nejnebezpečnější zbraň. Skoro som zomrel od smiechu. Zato potom střílení lidí do zátylku – to je prasečina. Hnus na tohle koukat. Sedmdesátník: „Dnes rano mi zobrali otca.“ - byl to asi dobrý partyzán. Vynalézaví partyzáni: „Odpálenie benzinovej nadrže bude signál k útoku.“ Skladatel si neví rady, tak nenápadně zazní tóny internacionály. Vagon s benzínem je volně přístupný. Partyzáni se spletli. Ve vagonu byla asi voda. Žádný estrádní výbuch se totiž nekoná. Nakonec kapitán hodí po komediálním esesákovi granátem jako bačkorou.

Slabý jeden pentagram. 9:32 – skrytá ruka: Krejča; 1:05:32 Průcha – pohled jak ďábel; 1:08:27 – dává do frcu globus??? Pak je globus vidět i ve frcu! No to je neslýchané! „Vy nejste komunista? Já si myslím, že to máte jen trochu pomotaný v hlavě, nic víc.“, žoviálně vypadne z usměvavého komunisty. 1.34.10 – devilhorns. „Krieg is eine Schweinerei.“ Ponorka ve srubu v závěru filmu se fakt už skoro nedá vydržet.

Dokonce i ve válečném, historickém a politickém filmu je potřeba najít prostor pro vesmírnou propagandu: „Měsíc je 200.000 mil daleko.“ „To se mi nezdá. Jak to víš?“ „Chodil jsem na Harvard.“ – tak už to chápu. „Všechny planety obíhají kolem slunce. Vidíš modýlek?“ Hned vzápětí záběr na vlajku s hadem. Hrozné násilí. Mrzačení dětí. Ne válečným filmům!

Další koprodukce z r. 58, tentokrát pro děti. Dobrodružná cesta Pepíčka do Moskvy. Je vtipné, že Pepíček bydlí v domku přímo na letišti. Nádherné letadlo Tu-104, v té době jediné provozované dopravní proudové letadlo na světě. Příjemní ruští piloti (pilot nechá Pepíčka tento unikátní stroj dokonce i řídit!!! „Vazmi, něbój se.“), půvabné letušky, trošku vlezlá novinářka Dítětová. Dobrý výkon Miroslava Homoly. Pěkně natočené reálie Moskvy i staré Prahy na začátku. Zcela prázdné Malostranské náměstí až na jeden náklaďáček. V Moskvě se staví jak o závod. Zbrusu nové bytovky lákají k nastěhování. Obrovský festival mládeže. Rozjásaní Američané i Britové mávají z alegorických vozů. Nadšení diváci. Zpočátku nepříjemný taxikář se také změní ve spojence a kamaráda dětí. Brácha na Pepíčka, který se právě vrátil z Moskvy: „Víš, kde jsme až dneska byli? 60 km za Prahou.“ Povedená hudba Anatolie Lepina. „Któ viděl Jósefa Dušeka – Péépičeka…“ Výborný Tomáš Sedláček jako Pepíček. Symbolika: 05:45 Rozhlas hlásí: „Je 6 hodin a 3 minuty.“ 58:03 – točící se globus; 1:04:30 dvojitá zeměkoule na známce.

Je to o hodně lepší a hlavně normálnější, než jiná koprodukce z r. 58 Hvězda jede na jih. Hezká polská herečka Połomska. Příjemný Bek. Pěkné historické reálie. Symbolika: 4:48 – hodiny ukážou 3 hodiny a 6 minut.

Velice smutná komedie bez povedeného vtipu až na poslední dvě minuty, kdy se nějakým nedopatřením povedou dva fórky.

Na tohle jsem se netěšil, ale nakonec to bylo docela dobré. Chvílemi dokonce i napínavé. Na Högerovi se mi občas zdá, že se do balení slečny musí nutit. Ta jeho sladkobolná dikce je někdy až trochu nepříjemná.

Hloupost zpěvačky, která se dobrovolně nechá odvézt někam do jugoslávského vnitrozemí, je impozantní. Ještě že, každý druhý Jugoslávec hovoří lámanou češtinou. Autoři spojili veselý hudební film se školením o něčem tak praktickém, jako je vesmír. Malý klučina zábavnou formou přispěje k osvětě obecenstva. Pepíček: „Moře zabírá 70,8 % povrchu naší zeměkoule.“ Paní odpoví: „No to snad ani není možné.“ – a má pravdu. Pepíček přidá další vtip, když prohlásí, že poletí na Mars. Zpěvák vědom si nekonečnosti vesmíru přihodí: „Víte, Země je tak malá.“ Symbolika: 2:00 Hrušínský: tři šestky; 26:45 jugoslávský závozník: skrytá ruka. 31 %