Recenze (877)
Stopy na Sitne (1968)
Totálně zmatený válečný film o partyzánech s halabala poskládanými scénami, které na sebe tak v polovině případů vůbec nenavazují.
Divotvorný klobouk (1952)
Ze začátku to docela ujde, ale postupem času je to horší a horší a ke konci už je to skoro na odpad. Jak film postupuje, stále čekám na nějaký smysluplný příběh, který se nedostavuje a nedostavuje, hlavně, že se vesele hopsá, tančí a zpívá. Zápletka s kloboukem mi nedává žádnou logiku. Všichni se posmívají tlustému kupci, z kterého marně dolují peníze. Nemělo by to být naopak? Celé město zpívá a tančí kvůli klobouku. Extrémně nepravděpodobně naivní kupec zbaští i s navijákem vybájenou historku. Kupa přehrávajících a pitvořících se postaviček. Těžkotonážní výprava, výsledek pod psa. Nesmyslně hloupé chování strýčínka. Chlapce seřeže kvůli tomu, že ho vedoucí krámu pošle pro sušené švestky? Kreuzmannovou chce poslat do kláštera. Není na to už trochu stará? Spiknutí všech proti kupci. 70 minut trvající kabaret, ale i těch 70 minut je ukrutně dlouhých. Hodinu čekání, že se něco začne dít. Nezačalo. Posledních deset minut přetrpěno. Mezi málo pozitiv patří povedené kresby, zcela nezvyklý civilní herecký projev Kováříka, který mluví téměř normálně! Překvapí erotický záběr Kreuzmannové v průhledné košilce. Symbolika: „Je to divná historie, jak se s náma točí svět.“; 13:16 „Hospoda u zlatého telete“; 23:25 – sign of silence; 41:42 – slunce, plochá země, nebeská klenba.
Punťa a čtyřlístek (1955)
Výkony dospělých jsou přizpůsobeny dětskému divákovi a děti zase hrají přirozeně. Výborný Bek, z dětí Aleš Košnar. Lehce napínavá zápletka se ztraceným psem. I když pejskař nejsem, tak tohle se mi líbilo. Z filmu je znát, že ho točil kvalitní režisér. Jen úvodní špatně čitelné / nečitelné / těžko pochopitelné titulky se mi nelíbily. Pěkná hudba. Hlášky: „Nejdřív ti pořádně namlátíme a pak se uvidí.“ // „Karel Prouza – vzornej žák. Abys nepřišel o stužku, ty vzore!“ Symbolika: „Strana 86, cvičení tři. Tři.“
Kulhavý ďábel (1968)
Na druhý pokus o dost lepší. Zvedám o dva ďábelské pentagramy!! Dobré výkony od Šulcové i Neckáře. Pěkné písně Jaromíra Klempíře, hlavně duety Vondráčková – Neckář ale i Kubišová a Neckář sólo ujde, Štědrý jakbysmet. Šulcové to ve starých kostýmech moc sluší. 3 x skvělá melodie od Jana Klusáka. První: ďábel jdoucí Prahou před úvodními titulky – 1. minuta a 6. minuta na koupališti. Druhá: tatínek stíhá uprchlou dceru v taxíku – 18. minuta. Třetí: svatební jízda kočárem – nejlepší, překrásná melodie, jen škoda že tak krátká – 30. minuta. Famózní hádka Zuzany a Honzy v ložnici. Rekordní řev Šulcové: „Tak v posteli se mi ožírat nebudeš! To si jdi do hospody!!“ Fenomenální hod kočkou do dálky. Opulentní výprava. Strašidelné masky jak z bálu iluminátů. Druhá půlka: takový mejdan iluminátů. Zmalovaní teploušové, nesmyslná dortová bitva a Zvarík nadabovaný Třískou – nejhorší části filmu. Začátek dortové bitvy s nakažlivým smíchem Šulcové ještě ujde, ale pak už je to samoúčelná zbytečnost. Zednářská symbolika: 12:01 – obrovská zeměkoule přes celý barák. Naprostá náhoda. V žádném případě se nejedná o pečlivě a strategicky připravený záběr.; 29:07 – chlapi v ženských šatech; 1:02:22 – zednářské podání ruky klasik; 1:05:03 – multiple one eye symbolism; kozy (Tohle zvíře má zásadní význam v satanismu. Baphomet, Goat Yoga atd. atd.).
Haškovy povídky ze starého mocnářství (1952)
1. povídka: odpad. Pitvořící se Smolík jako imbecilní knížepán. Celá várnice polévky je znehodnocena botami a dalším odpadem. Chudým dětem je to jedno a mají z toho legraci. 2. povídka: odpad. Naprosto nesmyslné hledání obecního strážníka. Jeden kandidát horší než druhý, hlavně že přišlo 500 žádostí. Jednotlivé postavy se trumfují ve hlouposti. Životně nejhorší role Trégla, Neumanna, Řepy, Plachého. Trégl píše na prázdný sud od Pastejře. Neuvěřitelně se cpoucí děti u Plachého. Kluk má plnou pusu a přesto do sebe dál láduje brambory až k zadušení. Režijně nezvlánuté. „Pastejři, dej starostovi facku.“ – proč??? A celé osazenstvo hospody i lidé venku za okny jásají. Naprosto vyšinuté chování všech postav. 3. povídka. asi 30 %. Marvan dobrý, dceruška hezká. Baldová opět jako důchodkyně hraje matku malých dětí. Tradice. Pešek z počátku ujde, pak už to jde ale také do hajzlu. Pitvoř se, co nejvíc můžeš a bude to dobrý. „Profesor Darda dal Pepíčkovi globus a pak mu ho zase vzal.“ - dobře udělal. 4. povídka: odpad. Rouhání se proti Bohu a zápletka, že bez knedlíku nebude mukl ministrovat. Správce dá rači komisi deset flašek vína, než vězni jeden knedlík. „Mě Pán Bůh nikdy nic nedal. Dědovi a babičce taky žádnej Pán Bůh nepomoh.“, s pohrdavě hloupým úsměvem říká šklebící se kriminálník. Před tím rozšlapal chléb. „Celej život jsem se rval o žvanec bez Pána Boha a teď bez něho vydržím taky.“ Od protěžovaného režimního spisovatele jsem něco podobného čekal, ale skutečnost byla ještě horší. Zednářská symbolika: 20:30 – 666 hand sign – farář v kostele!!!; 58:36 – Marvan – skrytá ruka. Bohatá výprava, přední herci. O to větší ve výsledku ostuda.
Senzi mama (1964)
Nenápadný, ale výborně zahraný film od dětských i dospělých představitelů. Chytlavá ústřední písnička. Z počátku jsem sice nechápal, vo co de, ale pak mi došlo, že dětská kapela nacvičuje vystoupení. Čeká je obrovské publikum (na místní poměry). Oba hlavní dětští představitelé žijí v rozpadlých / rozpadajících se rodinách… Hlášky: „Dnes poletí nejaká družica, myslím že Telstar.“ – je to divné, ale družici v noci nikdo nevidí. Ve dne to bude určitě lepší. / „Já by som sa bála být kosmonautkou.“ – asociace je podružná. Hlavně, že zazní slovo kosmonaut. / „Já už jí vidím“ (asi tu družici). Tak přeci jenom se to podařilo! / „To tě ty družice ještě baví? Vždyť už je to prežitok.“ – co máme říkat dnes. Družic je vidět tolik, že nás z nich přechází zrak.
Těch několik dnů... (1968)
Originální romance odehrávající se na půl v Československu a na půl ve Francii. Ze snímku čiší energie studentů odhodlaných porvat se na ulici o budoucnost celého světa. K učení toho příliš asi není a tak si znudění študáci krátí dlouhou chvíli politikou. Dosti autenticky působící záběry z pouličních šarvátek. Stávka studentů je dobrá komedie. To bych bral taky. Ale pěkně zahráno od českých i francouzských představitelů. // Symbolika: 25:55 – plochá země, slunce, nebeská klenba; 27:01 – globus – nesmí chybět!!!; 40:25 – globusek podruhé; v socialismu v žádném případě nelze opomenout Vánoce: zde nám čvachtají vánoční kapříci. // Hlášky: „Proč se umírá ve Vietnamu.“ – na kolejích to politicky klokotá. / „Profesoři se ptají na teorii relativity.“ – propaganda s vykonstruovanou teorií, kterou nikdo nepotřebuje. / „Nečekal jsem, že spolu strávíme Vánoce.“ – Vánoce podruhé. / „Pane vrchní, noviny.“ – dezinformací není nikdy dost. // Další veselé momenty: 1:04:46 – všichni jednotně s maximálním zaujetím hltají Televizní noviny i s navijákem.
Muž na útěku (1968)
I přes jistou prkennost se na to celkem koukat dá. Sráží to zbabraný a těžce nevěrohodný konec. Mám na mysli tu vysoce pravděpodobnou nehodu na silnici. Symbolika: 7:55 – one eye symbolism; 1:05:40 – 1:06:42 – přes minutu trvající skrytá ruka; 1:16:16 – zeměkoule na prospektu.
Vetřelec: Romulus (2024)
Co to je za nesmysl? Na hlavním plakátě a na nejprovařenější fotce (ženská stojící zády ke kameře v červené chodbě) není hlavní představitelka! Milovníci plakátů se musí spokojit s komparsem. Publikum je podvedeno. Na koho se musí přes dvě hodiny koukat, zjistí až v sále. Jinak je to zaručeně podle reality. Ještě, že i na posledním nejlevnějším vesmírném plavidle existuje umělá gravitace. Filmaři tím šetří značné prostředky. Také bych někdy rád zažil nějakou, třeba tu umělou gravitaci, protože tu přirozenou gravitaci, díky které drží pohromadě celý vesmír, a která vzniká, nikdo neví jak, kdy a kde, jsem ještě nikdy v životě necítil.
Čapkovy povídky (1947)
Z první povídky se po dobrém začátku stane nechtěná komedie. Průcha jako právě propuštěný trestanec, který se nedokáže vyžvejknout. Následně je zatčen jako vůdce velké demonstrace. Druhá povídka: Nechtěná komedie na druhou. Extrémní přehrávání maminky ztraceného kojence. Marvan prozměnu dělá blbého + hluchého dohromady a z dramatu je veselá groteska. Třetí povídka: Gazda jde 30 km ve vánici na četnickou stanici. Četník v hospodě: nejhorší spiťan v dějinách filmu. Rozmlátí půl hospody: nábytek, nádobí, lucernu, flašky... Vrchní shovívavě přihlíží. Hlavní poselství této povídky: 1. lidská vůle dokáže minimálně tolik jako vůle Boha Všemohoucího. 2. Křesťané jsou nebezpeční fanatici. Čtvrtá povídka: v hlavní roli globus + klející Pištěk. Pátá povídka: filmaři si dělají legraci z Boha Všemohoucího. Galaťanům 6:7 Nepodvádějte sami sebe! Bohu se nelze posmívat, neboť cokoli člověk zaseje, to také sklidí, - // Symbolika: Hned na začátku předčítá Řepa dopis: „…v Praze, dne 26. června 1934.“ (26.6. = 666); 32:00 – Marvan – merkel sign.; „Zabili Mariinu Matejovú.“, 2 x ležaté M = číslo 33; 1:08:45 – globus. Veliký globus u plukovníka v obýváku zabírá značnou část psacího stolu, nicméně to nevadí. Globus si můžeme vychutnávat přes minutu.; 1:11:32 – globus se vrací do záběru, tentokrát z větší blízkosti.; 1:14:40 – globus opět v záběru, tentokrát z jiného úhlu.; 1:35:48 – plyšová „zeměkoule“ ve vesmíru. Asi jen vteřinu, protože tato nelevitující gumovoplyšová koule se příliš nepovedla. // Hlášky: „Já jsem to šla hlásit. Na faru.“, hlásí maminka průšvihářka. / „Poznáte Volovu Lehotu?“, hezký název obce, kde žijí věřící křesťané. / „Já som sa v krčme spil, ako Pán Boh prikázal.“, asi podle verše 1 Petr 5:8 Buďte střízliví! buďte bdělí! Váš pomlouvačný protivník jako řvoucí lev obchází kolem a hledá, koho by sežral: / „Byli při tom cikáni. Ja nieviem, čo je to za proklatý národ, ale ja si myslím, že je to samotné pokolení Satanovo.“ / „Lúbím krásnu ženu. Vydatú ženu.“ Exodus 20:17 …nebudeš dychtit po manželce bližního svého… / „O trestu rozhodují lidé i na nebi.“ Naprosté překroucení křesťanství.