Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Dobrodružný

Recenze (6)

plakát

Hitman (2007) 

Filmové zpracování honosící se odkazy na herní sérii přináší dosti rozporuplné pocity a spíše podtrhuje fakt, že převést počítačovou hru na plátno se povede pouze výjimečně. Hitman však nezaujme ani z pohledu nezasvěceného diváka, a to pro svou nepřehlednost a průměrnost akčních scén. Netvrdím, že se občas nebudete bavit, ale prostě celému filmu něco chybí. Jednotlivé postavy nijak nevynikají, včetně samotného Hitmana, který ztrácí kouzlo v okamžiku, kdy kolem sebe začne trousit rádobyvtipné a blbé hlášky a pohledy. Ke své herní předloze má dosti daleko, přitom to není tím, že by se Olyphant na roli nehodil, ale prostě jeho chování nevzbuzuje pocit, že máte tu čest s profesionálním chladnokrevným zabijákem (ačkoliv si to můžete zdůvodnit tím, že ve filmu jsou "hitmani" vychováváni ze sirotků, zatímco ve hře šlo o genetický výtvor a klony, což by mimochodem ve filmovém provedení bylo daleko zajímavější). Ačkoliv první trailer uměl hezky navnadit, výsledek je opačný. Fandové nechť se vrátí ke hře, ostatní si užijí průměrnou zábavu. 50 %. Vtipné hlášky? Nestojí za zmínku.

plakát

Sejmi eso (2006) 

Dílko nevystupuje ze žánru současných gangsterek a má s nimi hodně společného, takže fanoušek stylových postav Guye Ritchieho si přijde na své. Některé prvky se však mohou zdát namixovány jaksi navíc a atmosféře to příliš nepřidává, zvlášť "několik" 30 závěrečných minut. Pomalejší rozjezd s klasickou seznamovačkou střídají dynamické scény z hotelu a vše doplňuje komorní drama ztroskotance Buddyho. Filmu nechybí vedle všudypřítomné nadsázky (prostředí hemžící se několika typy nájemných vrahů, přičemž každý má svůj vlastní styl a pohnutou historii) také emotivní záběry. Překvapivých okamžiků se sice až na jeden nedočkáte, ale ten aspoň stojí za to (Affleckova mimika je naprosto dokonalá). Celek však nevychází v hodnocení špatně, protože i při druhém zhlédnutí se budete slušně bavit. 70 % Oh hell yeah, we was just at the wrong place at the wrong time, so don't feel so bad, chief.

plakát

Stalingrad (1993) 

Bitva u Stalingradu patřila mezi jedny z rozhodujících bitev druhé světové války. Znamenala konec německého postupu na východní frontě a ztrátami se rovnala neúspěchu při porážce německé armády u El Alameinu. Její filmové zpracování sice potěší snad každého militaristu, ale účel tohoto snímku vyznívá jasně protiválečně. Od „běžných“ válečných filmů se však tento počin liší tím, že se na válku díváte očima příslušníků německé armády. Počáteční idylku a nadšení, kdy se vrátivší hrdinové Afrika Korpsu připravují na tažení u „nějakého neznámého“ města na Volze, střídá deziluzivní pohled na válku spojenou s veškerými jejími krutostmi a neštěstím. Film sice postrádá akční scény alá Zachraňte vojína Ryana, ale musím přiznat, že je to spíše k jeho prospěchu. Jistým negativem by tak mohlo být slabší technické zpracování, ale tento nedostatek film nahrazuje působivou psychologickou stránkou. Jeho cílem totiž není poukázat na to, že byla jistá bitva u Stalingradu, ale spíše na vysoké lidské ztráty, která každá ze stran tohoto konfliktu utrpěla a naprosto beznadějné postavení prostého vojáka, který se musí bezpodmínečně podřídit rozkazům svých nadřízených. Potěší také přítomnost českých herců, jako např. K. Heřmánek. Důležitou úlohu také sehrává hudební stránka, protože ústřední melodie z rukou N.J. Schneidera se vám jistě vryje do paměti. 83 % "The best thing about the cold is... You don´t have to worry about sunburn."

plakát

Zelená míle (1999) 

Nevím čím to je, ale mezi jedny z nejlepších filmů v mém žebříčku patří dva s vězeňskou tématikou. Prvním z nich je tento a druhým Vykoupení z věznice Shawshank. Není to snad ani tím, že bych se nějak úchylně vyžíval v kráse vězeňských cel, i když školní exkurze do Valdic stála za to, ale spíše kvalitou těchto snímků. Zelená míle se vrací do 30. let 20. století, kdy se jistý John Coffey dostává do bloku E, kde má prožít poslední chvíle svého života. Od počátku jste zcela pohlceni atmosférou vězeňského prostředí a po celou dobu se nemáte šanci nudit, protože ve vhodnou chvíli nastupují scény, které vás doslova proberou. Nádech mystiky pak dodává ději na zajímavosti. Nelze než ocenit vynikající herecké výkony hlavních protagonistů a vypravěčské schopnosti Franka Darabonta, který podruhé dokázal natočit film s podobnou tématikou a přitom s takovým úspěchem. Hříchem by bylo nevzpomenout hudbu Thomase Newmana, která příběhu přináší ty pravé pocity radosti i smutku. 93 % "What happens on the mile stays on the mile. Always has."

plakát

Vykoupení z věznice Shawshank (1994) 

První z vězeňských dramat Franka Darabonta, které poukazuje na holý fakt, že ne vždy je odsouzen skutečný pachatel trestného činu, ale na druhou stranu připomíná, že naděje umírá opravdu až poslední. Film je skutečným uměleckým kouskem, protože od úvodu až do závěru máte pocit, že vše sedí tak, jak má. Děj se rozjíždí zlehka a vy nemáte šanci nic vynechat, prostě stačí sedět a film si v klidu, opakuji v klidu vychutnat se všemi pocity, ať již radosti, smutku či beznaděje, které jeho atmosféra navozuje. Překvapivý závěr pak nasazuje laťku tak vysoko, že matně vzpomínáte, u kterého filmu jste měli možnost něco podobného zažít. 98 % "Didn't do it. Lawyer fucked me."

plakát

Hvězdná pěchota (1997) 

Ačkoliv se na první pohled může zdát, že jde o běžnou sci-fi akci, s nijak povedeným příběhem, není tomu tak a po prvních 15 minutách vám bude jasné, že na Verhoevenovo dílko je třeba nahlížet s nadsázkou. Pod rouškou neúprosného boje s primitivními a „sprostými“ brouky, kteří napadli planetu Zemi, protože si dovolili postavit se lidem na odpor, se skrývá řada drobností, které filmu přidávají na váze a je z nich zřejmé, že na pouhé akci film nestojí. Především je to prostředí totalitního režimu, kde význam má pouze občan federace, dále všudypřítomná cenzura v televizi, absence vlastního myšlení (na co by ho občan vlastně potřeboval, že?) či nechutný militarismus. Akční scény jsou povedené a atmosféra bojů s brouky je dokonalá. Úletem se však může zdát dosti značná dávka násilí, kdy vzduchem létají kusy těl, na nedostatek krve si také nemůžete stěžovat. Doporučuji proto sledovat až po jídle. V neposlední řadě vše dokresluje vynikající soundtrack od Basila Poledourise. 80 % "Come on you apes, you wanna live forever?"