hawa

Na tento pohádkový příběh jsem si po letech neznámo proč vzpomněla před několika dny jako na "sérii s mluvícím psem a zrcadlem, ze které jsem jako tříletá holčička měla noční můry." A podívat se znovu na Desáté království, když mi nyní táhne na dvacet, bylo mé nejkrásnější déjà vu. Už chytlavá úvodní znělka a roztomilé dvacet let staré efekty napověděly, že série bude za něco stát. Postava Vlka je zkrátka neskutečná, Scott Cohen ji hraje dokonale. Každý pohyb, každé gesto jen potvrzuje, že do Vlka se zkrátka musíte zamilovat a věřit v něj až do konce. Také ostatní postavy jsou charakterové, každá je něčím originální a nenudí vás. Naivně pohádkové pasáže příběhu vycházející z klasickÿch pohádek jsou střídány dospěláckým humorem i myšlením, ale vše k sobě patří a souzní tak dokonale a žádná část příběhu není zbytečná. Celà série je přesně tak dlouhá, jak má být. A konec s pasážemi vzpomínek Veroniky na své dětství a odchod matky zasáhne svou seriózností a pravdou, že i v pohádkách je život krutý. Atmosféru dokreslují roztomilé efekty z počátku tisíciletí a nádherná příroda. Děkuji režisérům a scénáristovi za toto dílo, je geniální

Chtěla jsem dát hvězdičku dolů za Nicka v roli Maria, který svými pěveckými skilly rozhodně nesahá až k muzikálům (je to, jako by mu jeden z těch úžasných profíků, se kterými Nickovi asi omylem bylo umožněno Bídníky zpívat, začal svým profi vibratem pět v Jonas Brothers), ale pokud opomenu jeho ufňukaný výkon, koncert považuji za naprosto dokonalý. Neuvěřitelným zážitkem muselo být tehdy tam sedět a slyšet to všechno naživo. Nejde jen o to, jak vystupující zpívají, ale také o to, jak výborně a uvěřitelně své výkony prezentují. Nejvíce mě překvapil chlapec v roli Gavroche, ten na svůj věk vystupuje a zpívá - navíc s přízvukem - jako profesionál. A samozřejmě vystoupení všech Valjeanů - na to publikum nikdy nezapomene.

Jsem překvapená, že sám King vidí v tomto filmu autentičnost se svou knihou - pár vcelku důležitých věcí je ve filmu změněno tak, že celý příběh nabírá vcelku jiný smysl. spoiler - Nechápu, proč je děj situován do roku 1888 a 89 (namísto 1958 a 59), když v roce 1985 se má odehrávat příběh dospělých Smolařů, ale to mi nijak moc nevadilo. Nejvíc mě rozčiloval Bill, který celou dobu nevěděl, zda je George mrtvý (právě touha pomstít Georgovu smrt dodává Billovi v knize odvahu hledat a touhu zabít To). Konec mi přišel vcelku nesmyslnný - ne že bych nějak postrádala pavouka jako základní podobu Toho, ale nepochopila jsem, jaký důvod děti měly k tomu domnívat se, že To nezabily (v knize je k tomuto závěru vede Billův nepodařený rituál Chüd, což je JEDINÝ způsob, jak To zabít - přičemž ve filmu se Toho zbavili baseballovou pálkou - konec to byl stejně dementní jako u verze z roku 90). A taky ta jejich krevní přísaha nějak postrádala funkčnost, když si každý nařízl jen jednu ruku - krev si tak smísili vždy jen 2 Smolaři a nekolovala v kruhu :D. A pak jsem taky zaznamenala pár věcí, které se mají stát až v dospělých letech Smolařů - pokud se má tedy točit pokračování, bude se opět výrazně dějově lišit (Henry, který má jako dospělý dost důležitou úlohu, je mimo hru). Doufám, že v pokračování se objeví příchod Toho a Želva (což je opět vcelku dost zásadní a mělo se to objevit již v první části). Až na to, že film nepovažuji za dobrou adaptaci Kingova románu, jsem si jej vcelku užila. Pennywise byl výborný a i když jsem se více smála (hlavně úchvatně vtipným gagům Smolařů, ale i Toho) než bála, z tohoto Pennywise jsem měla občas doopravdy strach (narozdíl od toho devadesátkového). A efekty byly taky super. Takže 75 %