LoneGunman

Můj zdaleka nejoblíbenější seriál, který mě donutil postavit se poprvé a pravděpodobně naposled v životě do fronty na autogram, můj výtisk "Velké knihy o seriálu M*A*S*H" tak dnes zdobí podpis Loretty Swit. Jedině M*A*S*H ve mně totiž dokázal vzbudit kompletní škálu emocí. Epizody jako "Někdy slyšíš kulku", "Abyssinia, Henry" nebo "Čas života" mě dokázaly opravdu zasáhnout. Nikdy mu ani neuškodila výměny postav, BJ nebyl o nic horší než Trapper, Potter dokázal nahradit Henryho a s Charlesem byla stejná legrace jako s Frankem... Vzpomínám si, jak v době, kdy běžel M*A*S*H poprvé jsem vlastně nesnášel víkendy protože další epizoda byla až v pondělí. Moc dobře vím, že Richard Hooker, autor knižní předlohy, neměl seriál rád, pro mě je ale M*A*S*H ultra klasikou, která bude mít navždycky místo v mém srdci. "Frank: Budeš mít sedm let neštěstí. B.J.: Nebo dva týdny v Koreji, co je horší?"

Přesně ten typ seriálu, kvůli kterému se děti chtějí stát vědci. Neil deGrass Tyson neudělal Carlu Saganovi ostudu a důstojně navázal na jeho legendární dílo. Skvělé, fascinující, obohacující. Skoro bych chtěl říct, že jestli s vámi tenhle seriál nic neudělá, je s vámi něco špatně.