R´Hell

LFŠ 2014: Cyklus podle mne patří do kategorie pseudofilosofických snímků, absence příběhu nevadí, pocit, že každým zvláštním prostředím - diskotéka, chodba se stolečky, dveře,... - se tvůrce snaží něco vyjádřit, přičemž nápad není dotažený do konce, je otravný. Jakoby se film chtěl vydávat za hluboké umění a přitom to je jen obyčejná vizuální smršť a 80 minutové znázornění smyčky.

Jako rebel ohodnotím tento "zábavný" pořad (kdo ví, co se honí hlavou tvůrcům na Primě, když něco takového vymýšlí) už po půl hodině sledování, ačkoliv bych si něco takového při hodnocení filmů nedovolila. Nicméně se obávám, že už se to nebude ubírat zajímavější cestou a kdyby snad ano, tak to tu přepíšu. Neschopnost českých televizí produkovat nové a kvalitní filmy a seriály se odráží v pořadech, které nám servírují - plné vzpomínání na ty "lepší" časy (protože paměť je selektivní, víte). Velké neštěstí je, když se do podobných pořadů zapojují mladí lidé (Kristýna Leichtová), protože pokud i oni rezignovali v pokusu udělat krok vpřed (nebo se alespoň nepřidávat), tak se z tohoto začarovaného kruhu nedostaneme nikdy. Česká 30 je prototyp většiny českých pořadů posledních let. Nudný, nezajímavý, nezábavný, nemožně dlouhý. K ničemu. S takovým postupem bude slovo "český" synonymem těchto negativů. Doufám, že to utnou dřív než za 30 dílů.

Vždyť to bylo zábavné! Jistě, trochu vykradené (zdejší mrazíkofilové, kdybyste nebyli tak zahledění na jednu věc, jistě byste zmínili i bílého králíčka á la Alenka) avšak na Českou televizi nadprůměrné. Hlavní písnička je krásná (Ondra Brzobohatý je talent), herci skvěle obsazení (dobrá, Roman Vojtek je na nezadaného mládence přece jen trochu starý) a exteriéry prostě nádherné (zima! Rožnov!). Jako fanoušek starších klidných pohádek bych si odpustila ten ukřičený konec, ale jinak se mi moc líbilo.

Upřímně, moc se mi líbí ten pohádkově důvtipný příběh, který sepsal Tolkien a proto mě film, postrádající spoustu skvělých momentů, až tak nenadchnul. Naštěstí hlavní hrdina, Bilbo, si v podobě výborného Martina Freemana vybojoval mezi mnoha výraznými postavami skvělé místo, takže to celé opravdu působí jako cesta jeho a trpaslíků a ne jako prequel Pána prstenů, který je Tolkienovu rukopisu vzdálený. Peter Jackson se snaží zachovat formát, se kterým začal a co si budeme povídat, kouká se na to dobře, i přes příliš dlouhou stopáž. Jsem zvědavá, jak se Jackson popasuje s dalšími dvěma díly.

Hon je odšťavňovač emocí. Ačkoliv část filmu probíhala celkem předvídatelně, nemohla jsem se ubránit hluboké lítosti, která mě provázela téměř po celou dobu sledování. Režisér výborně vykreslil atmosféru maloměsta, kde se všichni znají a lidé jsou náchylní k ukvapeným závěrům a odsuzování a kde, pokud se jejich predikce ukáží jako mylné, sveřepě odmítají připustit si vlastní omyl. Hlavní hrdina se zmítá v kruhu, z něhož není úniku, ať dělá, co dělá a divák může jen bezmocně žasnout a dumat, zda kdyby se něco podobného stalo v jeho okolí nechal by se také unést davem... Herecké výkony jsou naprosto uvěřitelné, výsledný dojem však kazí pochyby o jisté vykonstruovanosti příběhu; není přece možné, aby po traumatu tohoto druhu dítě prošlo jen vágním rozhovorem s psychologem a pak mu každý věřil a vůbec nikdo se nezastal dříve oblíbeného prověřeného učitele a přítele...

Myslela jsem, že Hunger Games je něco na způsob jiných fantaskních příběhů, kde je jasně definované dobro, zlo (jak to bývá) a mezi tím nějaký boj o jednu či druhou stranu. Ale ne. S Hunger Games je to spíše jako s těmi moderními pohádkami, odkud se vytratil příběh a zůstal jen prokletý les. Katniss žije ve světě, kde lidé bydlí v různých distriktech a zábavou těch bohatých je pořádat hry, kde se zabíjejí děti. Všichni jsou s tím seznámení, všichni se zdají být smíření, od začátku do konce. Kdo nečetl knihu, jako já, nepochopí. Je to černobílý a nelogický příběh, kde jsou všichni až na hlavní hrdiny ti špatní a zároveň tam nikdo ani nemyslí a nemá svůj názor a všem chybí lidské emoce. Kde jsou doby jiných dětských příběhů o přežití (Pán Much třeba), kde postavy měly charakter, vše mělo svůj smysl a činy měly důsledky? Po shlédnutí jsem byla znechucená příběhem i tím, že jsem zbytečně marnila čas.

"Myslím, že ani nemá mobil." uvedl Gary Oldman na adresu Jacka Whitea v listu The New York Times. Jack White je unikát. A neskutečně talentovaný, jako důkazem budiž skvěle natočená a zahraná Amex Unstaged.

Hodnotím po pilotu, protože dál už asi nepůjdu. Elementary je nudná a hlavně fádní kriminálka bez žádné přidané hodnoty. Taková, kterých je plné odpoledne na našich komerčních stanicích. Tvůrci měli britský návod jak vyrobit perfektní seriál, kde se mohli aspoň inspirovat, ale vůbec se to nepovedlo. Na rozdíl od ostatních zde mě ani hlavní hrdina vůbec nenadchnul, Johnny Lee Millera jsem nemohla vystát, na Brita trpí závažným nedostatkem charisma a šarmu. Koneckonců jsem ráda, že název Doylova díla není v názvu seriálu, takové pocty není tento seriál hoden. Nelíbilo se mi. Slovy opravdového Sherlocka: I am bored. // UPDATE: Po pár epizodách jsem se jen utvrdila v tom, že jde od podprůměrný seriál a nejstrašnější zobrazení Sherlocka Holmese, jaké jsem kdy viděla. A za Moriarty by si měli tvůrci dát facku, takového soupeře by si nezasloužil ani ten nejmizernější detektiv.

Guilty pleasure no. 1. Přímé, nenáročné, zábavné, asi netřeba víc komentovat.

Je mi líto, že musím dát svému oblíbenému studiu Aardman tak nízké hodnocení, ale ve srovnání s jejich ostatními firmy nemůžu jinak. Po Velké vánoční jízdě (u které jsem se mimochodem skvěle bavila), byla má opětovná velká očekávání nenaplněna. Piráti jsou milí, docela zábavní, návrat k plastelíně ve filmu a ruční animaci opravdu oceňuji. Bohužel jako celek film působí nevyváženým dojmem, chvíli ztřeštěná akce, jindy hláška za hláškou, ale nic moc zapamatovatelného, děj trochu pokulhává. Je to roztříštěné, jako kdyby se nemohli rozhodnout, zda je lepší film pro děti nebo dospělejší a tak udělali něco mezi, co ale nenadchne nikoho. Pták Blboun by byl skvělý zábavný prvek, kdyby dostal svůj prostor. Třeba příště.