yenn

Hlavní hrdina třímá namísto obrovského meče obrovské housle a poskoky démonů posílá na onen svět pomocí Čajkovského a dalších skladatelů. Mimo to se seriál rozvíjí jako vcelku standardní (ve své době možná ještě ne) dobrodružné fantasy, na němž je již od počátku patrný značně omezený rozpočet, jelikož statické záběry tvoří dobrou polovinu každé epizody (ve zbývající polovině pak vlají vlasy a pláště). (Kam se hrabe Berserk.) Příčina nízkého hodnocení však leží jinde a výrazněji se začne projevovat před polovinou seriálu. Veškerý děj je totiž postupně redukován na sled dramatických a konfliktních situací, do kterých postavy a zvraty vyskakují dle scénáristovy píšťalky, a směřování příběhu je podřízeno pouze absurdně přehnané snaze o vyvolání emocí a napětí (přitom každé ohrožení hlavních postav dopadá stejně). Jelikož jsem konstruktem nazval Onii-sama e..., naprosto netuším, jak označit to, co se začne dít zde. Opravdu nevídané a překvapivě ještě horší než velmi slabý komediální předchůdce. 2/10

„Američtí a kanadští experti tvrdí, že ideální sex běžného člověka trvá kolem deseti minut a většina pohlavních styků trvá jen mezi třemi až třinácti minutami. Delší soulož bývá únavná a nakonec zbavuje člověka uspokojení.“ [MUDr. Radim Uzel] Tato je sice občas přerušována krátkými absurdními a místy vtipnými scénami (nástup do školy!), únavná je však i tak ukrutně. To by u (soft)porna běžně nebylo nic překvapivého, jenže v Sačiko Hanai, což byla dosud má jediná zkušenost s pinku, je koncentrace kopulačních pohybů výrazně nižší. Obávám se, že typičtějším žánrovým zástupcem je tento film. 2/10

(Obsahuje podstatné SPOILERY.) „Pane, myslím, že máme vhodný subjekt pro náš projekt. Je to mladý muž z České republiky.“ „Z čeho soudíte, že je vhodným kandidátem?“ „Srazila ho tramvaj a nyní mu funguje jen čtvrtina mozku.“ „Dobrá práce. Ještě mu pár spojů přerušíme a pak bude pro projekt jako dělaný.“ O chvíli později. „Pane, když ho sem vezli, byl napojen na ventilátor a tak, neměli bychom také –“ „Nesmysl! Co taková čtvrtka mozku může k životu potřebovat? Stačí, když otevřeme lebku, aby se jí lépe dýchalo.“ „... Ano, pane.“ „Ještě jedna věc. Životní funkce mu sice nepodporujeme, je však třeba mít možnost kdykoli je okamžitě ukončit. Víte, jak to mám rád, že?“ „Jistě, pane, velké červené tlačítko už je na cestě.“ Za dva měsíce. „Pane, to je strašné! Došlo k teroristickému útoku na pražské metro: celé Muzeum je v plamenech, nikdo z cestujících nepřežil! Pachatel rozeslal do médií vzkaz, že pravé peklo teprve přijde!“ „Výborně! Teď se ukáže, co náš projekt dokáže! Okamžitě mezi cestujícími vyhledejte vhodného kandidáta pro transfer mysli!“ „Ale pane, celá stanice a vozy jsou na padrť, takže z cestujících asi také –“ „To mě nezajímá! Hlavně ať souhlasí synaptická mapa!“ Projekt byl spuštěn. „(šeptem) Pane, jak může vědět, co je v šachtě, do které ten cestující nenahlížel?“ *zlý pohled* „Vy se raději starejte o to, abyste příště sehnali zkušeného vojáka. Tenhle civil neustále odmlouvá, zpochybňuje naše rozhodnutí a neplní rozkazy. Už jen čekám, kdy se na monitoru začnou objevovat uslzené smajlíky.“ Svět byl zachráněn! A mezitím v paralelní realitě. „Pane, do pošty na CSFD mi přišla zpráva od někoho, kdo se vydává za majitele naší čtvrtky mozku, a on tvrdí, že projekt, který rozjíždíme, stojí za dvě věci. Nevíte, co to může znamenat?“ 3/10

Vyměním notebook za pluh. Nabídky posílejte do pošty. 4/10

Až bude Subjektiv opět tvrdit, že mahó šódžo je pedofilní, vysmějte se mu do avataru. Vždyť Mary Bell je stára kolem 500000 let! (Pravda, vypadá a chová se, jako by byla o 499993 roky mladší, ale na takové drobné detaily nehleďme.) Kromě toho jde o obvyklou žánrovou zástupkyni, která jako oddychové anime poslouží slušně, je však ještě o trochu dětštější než Sakura a Creamy Mami. Druhé jmenované je Mary Bell podobná povahou, díky níž vyzdvihuje seriál o pár bodíků výše. Mary Bell ni omakase jo! 5/10

„Zpočátku se seriál věnuje hlavně bojům a soubojům,“ píše Subjektiv, zapomněl však dodat, že proměnná „zpočátku“ je v tomto případě rovna dvěma třetinám seriálu. Potíž je, že s výjimkou několika hezkých výjevů střety nic pamětihodného nenabízejí, s čímž ladí i veskrze průměrný pseudohistorický příběh o jedné cestě k vrcholu. Jistě, chvíle, kdy postavy hovoří a přemýšlejí o sobě i o ostatních a budují své vztahy, jsou na tom výrazně lépe, takových je ovšem výrazně méně. Kupříkladu potenciálně velmi zajímavý Griffith tak dosti tratí na tom, že je po většinu času prezentován jen jako geniální (voje)vůdce. Vše výše zmíněné pak vedlo k tomu, že ve mně seriál nedokázal vzbudit větší zájem o postavy, natož soucítění s nimi, a to jistě ovlivnilo vcelku slabý dopad závěrečných circa pěti epizod. Jedna osoba mě však přeci jen nezklamala - Susumu Hirasawa. 6/10

Duch seriálu se nezměnil, ovšem povedené vtipy jsou ve druhé sérii trochu četnější (především v první polovině). 5+/10

Záznam koncertu z 29. dubna 2009, na němž Tokijský filharmonický orchestr zahrál patnáct skladeb ze soundtracků k první sérii Haruhi. Občas se zpěvem připojí Aja Hirano a Minori Čihara, které jsou velice kawaii~~~^_^, a objeví se rovněž pár vtipných odkazů na seriál. Dovedu si přestavit několik vylepšení (tematické projekce, bunny obleček, taneček ze závěrečné znělky), ale už takto je to skvělá podívaná a poslouchaná.

Ve vodách průměru až podprůměru a v hlubinách mdlého zájmu až zapomnění se na databázích anime vznáší několik nenápadných drahokamů. „Jak je nalézt? Jak se k nim dobrat?“ říkáte si jistě bezradně. Není však třeba propadat beznaději - je tu pro vás yenník, objevitel skrytých pokladů! A jeden z nich vám právě přináší. Zhruba rok po uvedení Putování za sentimentem stvořilo studio Sunrise seriál, který se onou adaptací simulátoru randění očividně inspiroval: Volání serafínovo vypráví příběhy jedenácti dívek, které žijí v roce 2010 ve městě Neo-Acropolis, každé z nich je věnována jedna epizoda (s výjimkou té poslední), pár dílů má zápletku podobnou „předchůdci“, a dokonce i názvy epizod jej svým stylem připomínají. Podoba je tedy na první pohled zřejmá, zároveň ovšem jen povrchní (až mám dojem, že šlo ze strany tvůrců o žert). Podstatnější (a chvályhodný) je jiný shodný rys - obsahová a formální různorodost jednotlivých epizod, která zde zachází ještě déle. Rozdílnost hrdinek je samozřejmostí, především však seriál střídá žánry (zdejší výčet není kompletní; ano, i Cowboy Bebop je od Sunrise) a formu vyprávění – v některém dílu je narušena chronologie děje, další se prolíná s jiným médiem atd. Formální hrátky vyzdvihují i příběhy, jež by při prostém odvyprávění působily banálně, většina je však opravdu dobrá. Skvělý zážitek. 9/10

O klínech děvčátek, které fungují jako antény, o typologii chlípníků ve veřejných prostorách, o úderech vlakem a o testu na incestní tužby. Bizarní rozhodně, vtipné jen občas. A bez pancushotů:-( 4/10