elle

Film, který se podobá jen sám sobě. Po asi 10minutových pochybnostech jsem se už nesla na vlně klidu a hravosti. Nakonec i volba hlavních "hlasových" představitelů není opravdu prvoplánově líbivá, ale rodinně rodinná - jsme rodina a děláme spolu - snad je to i příslib, že Svěrákovská krev má další pokračovatele. Malý Svěrák není okaté dítko s kouzelným hláskem - ale spíš inteligentní spoluhráč. Děda Svěrák je hlasovým projevem tak osobitý (rozhodně to není dabér), že si na tuto jeho další hlasovou roli musím zvykat, ale s pohledu zpátky - Hergot je role jak ulitá pro hráče jeho formátu. Napojení osobnosti Svěráka s Kaisrem bylo opravdu zajímavé a potěšilo. Jan Svěrák mi opět připomenul, proč ho stavím mezi českými současnými režiséry na první příčku. Díky a poklona.

Bravurně převyprávěný příběh. S citem pro rytmus, akci, poezii i vizální hody, takže jsem zbodla vše - i to od počátku předpokládané. Mňam.

Na můj vkus opravdu dostatečná porce akce a strachu. Akční hrané filmy mě většinou nechají chladnou, protože málokdy mají opravdu věrohodně nastíněné charaktery a nevěřím jim a záhy po právu padnou do hlubiny zapomnění Zde půvabně vystřižené charaktery devíti panáčků vynikají nad akcí a posmutnělý tón filmu rozkvétá jejich neokázalým hrdinstvím - jakoby mimochodem projevovaném. Půvab příběhu a originalita provedení překrývá předvídatelná místa příběhu. Dvojčata-knihovníky (3, 4) udělali naprosto úchvatně. Škoda, že číslo 2 odešel z příběhu dřív než jsem si ho užila. Moc příjemný film.

Za nápad a filmové provedení 4*, za vkusné, citlivé a inteligentní herecké podání 5*.

Jeremy Brett má dar namíchat ješitnost a eleganci do tak neodolatelné kreace, že nevím, co je větší - jeho herecký talent nebo osobní kouzlo. Celkově je to nadstandardní konverzační britská televizní inscenace, které se u nás točily o deset let později, zde ozdobené přesnými hereckými výkony, skvělou angličtinou a pochopitelně přesným Wildem.

Dech beroucí rekonstrukce barokního divadla. Dech vám nevezme rychlost děje, ale hravost, vtip a pečlivost provedení tohoto představení, tak jak se dnes jen některé náročnější barokní inscenace zdaří - gesta, svíčky, líčení, dikce. Pro francouzštináře zážitek. Většina herců tohoto uměleckého souboru (Le Poeme Harmonique) vystupuje ve více rolích a i v tom osvědčují svoji neuvěřitelnou všestrannost - ženy hrají muže, muži ženy, mladí starce i milovníka. Původně jsem inscenaci sledovala hlavně kvůli Lullyho muzice, protože jsem se domnívala, že Moliéra snad znám dost, ale au....neznám. Není to jako být u toho v 17.století, ale přibližuje nás to způsobu myšlení a tvorby tehdejších umělců. Navíc to rekonstruje tehdejší náhled na toto dílo. Bylo to králem zadané a mělo to spojovat balet, hudbu a divadlo - divadelní stránka byla pro publikum (tehdy dvůr, šlechtu) druhořadá a těžko věřit, že by se jim obsah zamlouval (šlechta přiživující se u bohaté šlechty, umění ve službách už ne šlechty, ale měšťanů). Pro ně to tehdy byl balet, do kterého byl vymyšlen děj a balet a muzika bylo to hlavní. Dle dobových zpráv si král často nechával provozovat baletní tureckou scénu samotnou.

Excelentní televizní zpracování podle románu Gaskellové Cranford, na které se prý můžeme/te brzy těšit v televizi - zakoupeno "snad" na listopad. Hlídejte...snad tomu dají slušný čas. ČT se konečně odvažuje zakoupit z Británie něco jiného než britskou detektivku či čistě humoristický seriál!!!!! No na ČT asi sledují Emmy (ač se bohužel neřídí zajímavými BAFTA cenami).Cranford vyhrál 2 kategorie z asi 7 nominací. Adaptace je to dobrá, přestože či protože se odvažuje (jako každá dobrá adaptace) být místy jiná než předloha. Jedná se o televizní seriál, který dojme, pobaví, mě i ohromil. Kdo má jako já rád Judy Dench - nutnost.

Má oblíbená opera jedinečně inscenovaná. Large si zde nehraje na nějaké historicko-ahistorické aktualizace a nadčasovost příběhu o umělci a umění zakládá na příběhu samém a díky dirigentovi a skvělým interpretům se příběh opírá o bezchybné hudební nastudování. Offenbachova nedokončená opera vypráví příběh reálněho umělce Hoffmanna (spisovatel, hudebník i malíř), který se opíjí v taverně a přítomným vypráví příběh o třech ztracených láskách - umělé dívce Olympii ( Luciana Serra), kurtizáně Giuliette (Agnes Baltsa) a zpěvačce Antonii (Ileana Cotrubas). Celou dobu ho věrně provází přítel a rádce Nicklaus a jeho nemesis Lindorf, který jako by vždy stál za jeho zhacenými nadějemi. Když Hoffman zničeně dovypráví svůj žal, prohlašuje, že všechny tři ztracené lásky jsou nyní zosobněny v krásné Stelle, kterou čeká. Když se ale jeho Stella objeví, dává před zcela opilým Hoffmanem přednost ďábelskému Lindorfovi. Umělcův přítel Nicklaus se v závěru odhaluje jako umělcova můza, jako která ho provází a chrání. Kruté poselství pro umělce: štěstí najdi v umění - ne v lidském štěstí.

Neprávem opomíjená (doufejme v znovuobjevení) mimořádně melodická opera. Domingo ve vrcholné formě. Spolu s ním úchvatně hrající i zpívající Kiri Te Kanawa. Diriguje James Levine. Záznam z MET.

Ne všechny momenty se mi líbily, příběh hluchoněmé dívky mě zajímal méně a trochu tam dle mého překážel, ale jinak to byl opravdu silný, úžasný zážitek, který utkví. Stejně silný, ale trvalejší dojem než z 21 gramů. Snad poprvé jsem byla ráda, že vidím fillm s Bradem Pittem - tady mi vážně sednul a dle mého jeho životní výkon. Vrásky, šediny a únava mu svědčí. O Blanchettové nemluvím - její další skvělá figura na malém prostoru. Klidně bych snesla další Příběh jedné střely.